Můj porod

Tak už je to 20 dní co náš malý brouček přišel na svět. A konečně mám trochu času a tak jsem vám sepsala průběh našeho porodu.
V 36. týdnu jsem nastoupila do nemocnice na pozorování, protože jsem měla najednou málo plodové vody, Honzík byl pořád hlavičkou nahoru a přestávala mi pracovat placenta. Byla jsem z toho docela mimo. Protože byl Honzík malinkej, tak nechtěli předčasně vyvolat porod a dostávala jsem dvakrát denně injekce s výživou a stále sledovali jeho srdeční činnosti a pohyby. Po týdenním pobytu mi v pondělí odpoledně odtekla zase část plodové vody, ale neotvírala jsem se a ani žádné bolesti. Po celodenním sledování na operačním mě v úterý zase převezli na normální pokoj. Všechno bylo v pohodě. Jenže v úterý k ránu v půl čtvrté mi odtekla voda úplně. Začala jsem se také otvírat – Honzík byl na cestě. Jenže jsem neměla žádné bolesti to mě trochu děsilo. V 7 hodin přišel doktor a prohlédl mě komplet. Honzík se stále neotočil hlavičkou dolu a tak mě doktor vzal ještě na ultrazvuk pro kontrolu velikosti a zda by mohl porod proběhnout zadečkem napřed. Tam zjistil že má větší hlavičku a že by špatně procházel a ještě k tomu měl Honzík pupeční šňůru kolem krku. Takže bylo rozhodnuto – porod císařským řezem. V půl deváté mě začali připravovat na operaci – dostala jsem celkovou narkózu, nechtěli mi dát epidural. V tu chvíli mi to ani nevadilo – jen jsem to chtěla mít všechno za sebou a aby byl Honzík v pořádku. V 9:43 přišel konečně na svět (ve středu 9.4.). Dva dny jsem ležela na pooperačním pokoji a Honzíka mi nosili jen na kojení. Všechno mě sice bolelo ale snažila jsem se velice rychle začít chodit a dělat všechno sama abych už mohla mít Honzíka u sebe. V pátek jsem se dočkala. Hned ráno mi malého přinesli a už mi ho nechali. Po operaci mě sice všechno hrozně bolelo, ale jak jsem měla Honzíka u sebe tak veškerá bolest šla stranou a teď si už na ní ani nevzpomenu. Zkrátka pro ty naše drobečky jsme schopné vydržet všechno.
Jediné co mě mrzí je, že přítel nestihl přijet z práce včas a byla jsem tam sama – to mě jediné děsilo a tím jak jsem byla sama tak jsem se hrozně bála. Přijel až v 11 hodin. Za mnou sice nemohl ale malého mu ukázali. Hlavně že to dobře všechno dopadlo a všichni jsme v pořádku doma a teď si jen užíváme.