Můj porod

Ahoj červíci a všichni ostatní, hrozně dlouho jsem tu nebyla, nějak nebyl čas, ale ani síla.... Teď už na to koukám tak nějak s nadhledem, tak vám popíšu svůj porod...

28.5. jsem byla hrozně nervózní, člověk to asi tak nějak podvědomě čeká ale na druhou stranu jsem se začala smiřovat s tím, že od červíků ke květinkám prostě nepřeběhnu. Manžel přijel z práce trochu dýl a já na něj řvala, že kdybych začla rodit, tak mě nebude mít ani kdo odvézt - odpověděl mi ať začnu rodit v 5 ráno a bude po problému - jako bych si to mohla naplánovat.......

No ale 29.5. ve 4:30 ráno mě probudilo lupnutí, říkala jsem si že by plodovka? a šla na záchod. Nic se nedělo tak jsem šla zpátky do postele. Jak jsem si vlezla na 4 abych se dostala do postele začlo to. Letěla jsem do vany abych "nezadělala" celou postel. Ještě jsem si umyla hlavu a to už se probudil i manžel. Byl tak krásně nervózní :). Vydali jsme se do porodnice a cestou PV neodtékala tak jsem si říkala že asi vytekla všechna... Cestou do porodnice jsem měla slabý kontrakce po 5 min a říkala si jaká je to pohodička.. Manžel nervy nadranc a já se mu smála....
Když jsme přijeli do porodnice smích mě přešel, přišla mi otevřít velmi nepříjemná PA ( když jsme jí viděla na PPkurzu, říkala jsem si že zrovna ta by mě rodit nemusela....).

Připadala jsme si trochu jak debil, protože mi nevěřili, že mi praskla voda ( fakt šlo poznat že nečůrám ). Vložka byla suchá, ptaly se mě jak jsem to poznala, tak jsem jim řekla že toho bylo docela dost a že to mělo takovou nasládlou vůni ( přísahám že jo - mimoto byla i taková kluzká ) doktorka na mě koukala jak na cvoka, že to ještě nikdy neslyšela. Udělali mi ozvy, kdy museli prcka budit. Pak jsem šla na vyšetřovací křeslo a jejich pochyby o mé plodovce se rázem rozplynuly. Začala znova odtékat a bylo jí tolik, že ta "velmi milá" doktorka od ní měla celý kalhoty... dobře jí tak. Řekla mi že mám hrdlo na jeden a půl prstu a že může celej den trvat než vůbec začnu rodit a poslala manžela domů... Dost mě to rozhodilo, myslim že touhle dobou by mi tam byl daleko platnější než u samotného porodu. Manžela jsem poslala se slzama na krajíčku domů a šla na "normální" pokoj čekat co bude. Dostala jsem kanylu a šla.... Jen jsem došla na pokoj začla jsem se hrozně potit a mohla se po..... Došla jsem si 3x, mezitím si omylem vytrhla tu kanylu, protože už na tom zpoceným těle nedržela... Dostala jsem novou a šla na pokoj kde už jsem nevlezla na postel, protože začly docela brutální bolesti po 3 minutách... To bylo asi půl hodiny - hodinu po tom, co odjel manžel. Když přišla sestra uklidit vedlejší postel a viděla mě jak se opírám o tu svou ptala se co mi je, tak jsme jí řekla že už mám každý 3 minuty dost nepříjemný bolesti. Prohlídla mě a s tím, že jsem na 3-4 prsty poslala rodit. Hned jsem volala manžela ať přijede... Přešla jsem a dostala klistýr. Po něm začly bolesti, že jsem lezla po 4, bohužel byly křížový. Když jsem došla na porodní box, vlezla jsem si na 4 abych si ulevila, jenže jsem si musela jít lehnout na ozvy - to už dorazil i manžel... Bolesti už byly takový, že jsme ho ani nevnímala. Na zádech mi bylo hrozně, tak jsem si lehla na bok a dostala vynadáho, měla jsem na sobě totiž ty pásy na ozvy. Malej mi hrozně tlačil na spodek, až jsem myslela že mě rozerve. Pak přišel dr. jestli nechci epidurál, okamžitě jsem souhlasila...
Po něm se mi sice ulevilo, ale ten tlak byl pořád takovej, že jsem říkala PA že se to nedá vydržet. Prohlídla mě s tím, že jsem pořád tak na 4 prsty ale malej se hrozně tlačí dolů... Dostala jsem oxytocin a atb a tím začala moje noční můra se šťastným koncem.... Hned při první KO šel malej ze 140 na 60 (ozvy). Samoržejmě mi nic neřekli ani když jsem se ptala jestli se něco děje, ale výraz PA a to že říkala sestrám ať hned volaj doktora mluvilo za sebe. Když přišel doktor řekli si pár pro mě nesrozumitelných vět a pak mi doktor řekl, že miminku se bohužel nedaří a budeme muset přistoupit na císaře. Snažila jsem se nebýt histerická, ale začlala jsem brečet a celá se nekontrolovatelně třást. Celou dobu tam byl manžel se mnou a jsem za to ráda, ale úpřímně - byla jsem tak otupělá že jsem ho vnímala jen tak zdálky. Jak jsme došli na sál, prvnímu koho jsem potkala jsem hlásila, že chci uspat ( prý by mě ale stejně uspat museli, čas nás tlačil ) protože bych to psychicky nezvládla. Jak jsem si lehla mluvil na mě anesteziolog, ale to šlo mimo mě, říkala jsem si hlavně ať už spím a je to za náma. Manžel říkal, že maličkej byl za 3 minuty venku a dařilo se mu dobře...
narodil se v 11:09. Když jsem se ve 12 probudila, bála jsem se zeptat jestli je všechno v pořádku, pak mi donesly kartičku v Venouškovými údaji a ve 2 hodiny mi na kojení přinesli to nejkrásnější miminko na světě!!!
Jsem šťástná, že maličkýho mám, na druhou stranu mám trauma z porodu... Pořád si říkám jestli ten císař byl nutnej.. Navíc manžel říkal že než jsem šla na sál byla jsem na 7 prstů ( vůbec si nepamatuju, že by mě prohlíželi ).. Všichni říkaj ať jsem ráda jak to dopadlo a já jsem, ale hrozně jsem si chtěla přožít porod a to i přes ty strašný bolesti při kterých jsem si říkala že to snad ani nepřežiju.... Já vím že to zní nepochopitelně když se malýmu nedařilo, ale nedobrovolný císařky mě určitě pochopěj...

Omlouvám se za to, jak je to dlouhý a děkuju že jste dočetli až sem. Taky se omlouvám za chyby, ale nějak se nemůžu soustředit, Venoušek neustále vyžaduje mojí pozornost :)

Všem co ještě nerodily přeju lepší porod než jsem měla já!!!