Můj porod :-)

Ahoj holky! Tak včera nás pustili domů a jsem hrozně ráda,protože už jsem tam chytala depky z té nemocnice. Ale teď k tomu porodu...
Už od 24.3. jsem měla bolesti,ale pořád se to k ničemu pořádnýmu nechystalo. V noci jsem jela i do porodnice,kde mě prohlídli a že jsem otevřená jen na dva prsty. Na monitoru byly vidět kontrakce jak blázen,ale nic. Píchli mi Algifen a poslali mě domů. Super... Do rána se mi kontrakce zastavily a já byla straně naštvaná,protože už jsem myslela,že se malá brzo narodí. Další den sem tam nějaká ta bolístka byla,ale už jsem to nechala být,protože 26.3. jsem měla jít na to vyvolání. Jenže v tu středu nad ránem jsem se vzbudila a necítila jsem pohyby. Panika! Šla jsem do sprchy,to malou vždycky vzbudilo,ale nic. Mluvila jsem na ni,poplácávala si břicho,ale pořád nic. Sbalili jsme se a vyrazili hned do porodnice. Monitor byl celkem v pořádku,to už malá i sem tam kopla,ale už si mě tam nechali,že se domů nemám vracet,když bych za pár hodin měla zase přijít. A tak začalo vyvolávání. První tabletka...celkem pohoda. Za dvě hoďky další tabletka a to už bylo horší. Mezitím dvě injekce od bolesti a na uvolnění svalstva,ale já byla pořád otevřená jen na ty dva prsty. V 11hod mi píchli plodovku a bolesti začaly být dost nesnesitelný. Tak mi napustili vanu a hodinu jsem se koupala. Pak už to bylo HROZNÝ! Kontrakce pořád a mezi nimi jen 5 vteřin pauza. Já jsem se únavou klepala,tekly mi slzy,ale pořád jsem si říkala,že to prostě musím vydržet! Já jsem ale pořád byla na dva prsty. Už se schylovalo k císaři,ale pak že zkusí ještě epidural. Tak jsem čekala půl hoďky na výsledky krve a pak přišli z ARA mi ho píchnout. To byla teda taky bolest a ještě sem se u toho nesměla hýbat,což u těch kontrakcí fakt nešlo. Nakonec se ale povedlo a já byla jak zmražená,bolest jsem necítila. Asi deset minut na to mi poprvé řekla PA ať zkusím zatlačit. No a pak jen napolohovala lůžko a já šla na to. Pořád se mi vracela hlavička zpět. Doktorka řekla,že musím zabrat,že malá už musí prostě ven,tak jsem se vzchopila a a dakrát ještě zatlačila a bylo to. A ve 14.24 mi ten malý uzlíček položili na bříško. Pořád jsem jen opakovala,že je strašně malá. A přitom je to macík. :-) Potom dorazil přítel,který to dřív nestihl a donesl mi strašně velikou kytici,že na ni ani není žádná váza :-)) Hned si malou choval a já je jen sledovala a plakala štěstím. Tohle byl můj nejhezčí den v životě a opravdu nikdy na něj nezapomenu. Všechnu tu bolest bych absolvovala třeba tisíckrát,protože to je opravdu nádhera. Teď už mi tady spinká krásná princezna v postýlce a já se na ni pořád dívám a čichám k ní a jsem strašně šťastná. Sice si na sebe ještě zvykáme a je to takový všelijaký,nic nestíhám a pomáhá mi tu mamka,ale vše se brzy ustálí a bude to ještě lepší než teď. Taky bych chtěla pochválit brněnskou nemocnici Milosrdných bratří,protože tak skvělý personál jsem snad ještě nikde neviděla. Opravdu klobouk dolů. Další dítě budu rodit určitě zase tam. Tak to je ode mě dnes všechno... Mějte se krásně a kdo se bojí porodu,tak se nebojte. Zní to strašidelně,ale je to přitom něco nádherného. Papa :a: