Můj nevydařený porod

19.02.2008

Dlouho jsem se rozmýšlela jestli tady popsat můj porod nebo ne, abych nevyděsila těhulky, které budou rodit poprvé a nevědí do čeho jdou...
Bolesti mi začali v 8ráno po 8minutách, už v noci mi nebylo dobře..Byla jsem nervózní z toho, že mám po termínu a muž dostal 39´C horečky, tak jsem tu noční nevolnost přičítala tomu.
V deset dopoledne jsem mu volala do práce, že mám kontrakce po 8minutách, ale že nejspíš o nic nejde, jelikož se už 2hodiny drží interval stejný a nic se nezkracuje, přesto, že jsem byla 2x v horký vaně..
Muž na mě, že jede domů a já, že ne, že do dvou odpoledne vydržím..
Volal co 20minut..Ještě volal ve 13.00 a já říkala, že zvládám, přesto, že kontrakce byly po 5 minutách, ale když zavěsil byly po 3.Tak jsem mu volala ve čtvrt na dvě, ať nečeká a jede, že už to nějak nezvládám..Přesně o půl druhý byl doma a stresoval..a já na něj, klid, do večera se budeme nudit v porodnici, pokud to není planý poplach..A on chtěl všem volat, tak já zase nikam nevolej, třeba nás pošlou domů..Bolesti pomalu stoupali a my přijeli do porodnice..
Když jsem se převlíkala jako na vyšetření, praskla mi voda..to bylo 14,35..V tu chvíli Petr žhavil drát a volal snd všem příbuzným a známým :s: :00:
Porod se krásně rozjížděl o půl 3 jsem byla otevřená na 4cm, o půl pátý na 8cm..
Doktor si dělal legraci, že předběhneme všech 6porodů co tam zrovna měli a co se nám na tom datumu 25.1.2008 tak líbí, že si připadá jak v automobilce na lince :s: a taky, že muž bude do večerních zpráv doma..
Pak se stalo něco, co nikdo nečekal..porod nepostupoval..malý nesestupoval do porodních cest..tak mi nasadili oxitocyn na zvýšení kontrakcí..jen jsem zaslechla jak se doktor baví s PA, že to není možný, že normálně stačí 53kapek za minutu a já mám 72 a nic..jen mi to pořádně zvedlo kontrakce..bolest hrozná a když jedna kontrakce končila, nastupovala druhá..Dá se říct, že od osmi hodin večer, jsme dělala dřepy a tlačila a tlačila..
Asi o půl desáté se mě sestřička zeptala jak se u takového porodu můžu neustále na všechny usmívat a v tu chvíli mě muž prozradil, že když se nechci zhodit a je mi hodně zle, místo abych brečela se usmívám, že mám dva úsměvy, které nikdo nerozezná, ale on se je už naučil rozeznávat a tohle je ten zoufalej..trochu mě mrzelo, že mě práskl..
Bylo 21.50 a začali se zbýhat doktoři, do té doby se na můj nepostupující porod dívalo 10lidí a z toho 4mi pomáhali jak s tlačením, tak s radami, kdy tlačit, kdy jen přitláčet, kdy netlačit, co se týče změn poloh a podobně..
Pak přestalo malému být srdíčko a za chvíli naskočilo a zase přestalo..takhle několikrát..v tu chvíli doktoři neváhali a vezli mě na sál na císaře..
Doktor mi řekl, že v žádném případě nesmím zatlačit, že mě by dvě zatlačení neulevila a malého by to mohlo zabít..to bylo nejhorších 10minut porodu..strašná bolest a šílený strach o malého..
Jenže jelikož jsem byla překysličená a dělalo se mi na zvracení už během porodu, nedařilo se jim mě uspat..Manžel se ptal už spí?? a sëstra, že bych už měla, tak nejspíš ano a já mu v tu chvíli mávala a doufala, že už usnu..
Jenže kdykoliv mě zaintubovali, tak jsem začala zvracet a začala se dusit..
Malý se narodil 22.24 a byl šedo-modrý, místy prý až do černa..
Museli ho resuscitovat a paní doktorka, co ho oživovala řekla, že za svou praxi nepamatuje, že by ji dal někdo takhle zabrat, ale že to co jiným trvá po resuscitaci týdny, Míšovi trvalo prvních 10minut života...
A já?? nejspíš tím jak jsem byla rozprouděná tím porodem nedařilo se jim zastavit krvácení..doktoři prý kouleli očima a instrumentářka prý krvavé tampony nejprve házela do koše, ale jelikož nestíhala podávat, pak už to házeli na zem..
Doktoři prý manželovi říkali, že zákrok, který jim jinak trvá 20minut, bohužel u mě vyžadoval přes 2hodiny, aleže jediný následek to bude mít, že budu v prvních dnech slabá, což se nestalo, protože mě vybičoval malý..
Ještě ve čtyři ráno, když mi přišla pediatrička říct, že oživovala Míšu mi řekla, že nemůže říct nic víc a odešla..Mobily měl Petr, takže jsem mu nemohla ani zavolat a tak jsem se ptala spolubydlící na pokoji(té dělali taky císaře), jestli něco neví a ona, že ne, jen že ví, že tu kvůli mě byl na celým oddělení šílenej mumraj..
Tak jsem ji poprosila, jestli bych si z jejího mobilu nemohla prozvonit muže, aby zavolal zpátky a ona na to, že ne, že nemá kredit..V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že s malým to dopadlo zle, jen mi to zatím nechtějí říct..
V 7ráno přišel Petr a říkal, co se stalo a jak to bylo s Míšou, v tu chvíli jsem věděla, že žije a nic jiného mě nezajímalo.Věděla jsem, že on by mi nikdy nelhal, ať by byla pravda jakákoliv..i když je pravda, že mi řekl, jen co bylo s Míšou a co se odehrávalo se mnou mi říct prý nechtěl..
Prý už přemýšlel co bude dělat pokud to nepřežiju já, co si počně s malinkým a nebo naopak, kdyby to nepřežil Míša, jak by mi to řekl a jestli bych to byla schopná přijmout..
Bohužel to přidušení na Míšovi nechalo nějaké následky..pořád doufám, že to nebude tak zlé a když budeme s malým neustále rehabilitovat a věnovat se mu, tak mu to snad pomůže...
Ale těhulky nebojte se, prý je to jen ojedinělý případ a můžu říct..že ani mě ten porod nepřipadal tak hrozný, přesto, že se mi neustále personál omlouval, že vědí, jak jsem si musela užít..
Vím, že to není jejich vina, dělali opravdu co mohli a já jsem vděčná, že i já i Míša jsme na živu..

To je neuvěřitelný, mě to stejně moc nevystrašilo, já vlastně u sebe počítám se vším, jsem vždycky ve všem vyjímka, takže....nechám se překvapit jak dopadnu já...

Teda to je hrůza-jsi skvělá,že to takhle bereš!Úplně mě vyhrkly slzy.Doufám,že teď už Vás čekají jen krásné chvíle a držím pěsti.Mějte se :)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky