Můj druhý porod

Ahojky všem, chtěla bych se podělit o zážitek z porodu. Předem se chci omluvit, že to bude asi román a taky ho píšu skoro po čtyřech měsících. Kdy už jsem z části zapoměla na bolesti a beru to realističtěji.
Ve zkratce ještě popíšu první porod. Byl takový jak jsem si ho představovala. Vůbec jsem neměla strach z porodu nebo bolestí. Nějak jsem si to nedokázala představit a říkala jsem si, že bolest skončí a já budu mít u sebe konečně miminko. Dalo by se říct, že jsem se i těšila. V 10hodin mi praskla voda a v 11 jsme už byli v porodnici. Následovaly papíry, monitor, klystýr a sál. Než jsme se s manželem dostali na sál bylo skoro poledne. Bolesti žádné. Před druhou vyšetření a monitor. Tam se ukázala i první kontrakce a hned nastoupily v 5ti minutových intervalech. To byly dvě hodiny a nález 2cm. Bolesti se stupňovali, kontrakce zkracovaly. Před třetí přišla PA, že mi za chvíli natočí monitor. Ve tři už manžel volal sestru, že mám nutkání tlačit. No nevěřila tomu, ale prohlídla mě a uvěřila. Otevřená a připravená tlačit jsem čekala na dr. Tak moc už jsem chtěla tlačit, že jsem souhlasila i s desítkou žákyněk, které postávali u dveří a měli parádní výhled. Malej se narodil na dvě zatlačení. Kubíček měl 2250g a 47cm (ve 37tt). Narodil se v 15:25, 24.4.2006 :c:
Druhé těhotenství po prvním rizikovým automaticky také rizikové. V 19tt jsem podstoupila cerkláž (zašití děložního čípku), abych se nezačala předčasně otevírat. 2.4. (ve 36tt) jsme jeli do porodnice s častým tvrdnutím asi hlavně proto, že jsem měla strach kvůli tomu stehu, abych něco neopomenula. Přijali mě a tvrdnutí nikde. Tak že mi ráno aspoň vyndají ten steh. Bylo to nepříjemné, ale vcelku bezbolestné a rychlé. 3.4. mě pouštěli a já už věděla, že teď to může přijít vlastně kdykoli. Druhého porodu jsem se bála víc. Věděla jsem, co mě čeká a netěšila jsem se na bolesti, šití a jak si nebudu moct sednout atd. Ve 23hodin 3.4. (za dvanáct hodin po propuštění z nemocnice) mi praskla voda. Seděla jsem na záchodě a volala manželovi. Zrovna na zahradě dogrilovávali. Ten mi to ale nebral a tak jsem volala aspoň mamce, že už to je jistý a aby se nachystala, že pro ni manžel přijede a bude nám hlídat Kubíka. Pak znovu manželovi, stále nic. Já vytočená a naštvaná, nemohla jsem se hnout ze záchodu, protože voda pořád tekla hóódně. Za chvilku přišel a hned mezi dveřmi to pěkně schytal... Ve dveřích se otočil a šupajdil pro babičku. Bolesti se tentokrát dostavily brzo, ale nepravidelné a snesitelné. O půlnoci už jsme byli v porodnici. Vrátná na nás už koukala skepticky, ale viděla, že už si neseme tašku, tak se jen usmála. Znovu sepsat papíry (ty už jsem sepisovala den přetím, tak nevím, jestli si mě chtěli vyzkoušet, jestli jsem to třeba nezapoměla nebo co :? ), zkontrolovat vložku, jestli je to plodovka a na monitor. Tam se žádná kontrakce neukázala, přitom jsem je už cítila :? . Kontrola dr. a nález žádný (pro prst). Dali mi prášek na uklidnění a poslali spát a manžela domů. Po zkušenosti s prvním porodem, jsem ho nechtěla pustit, tak mi slíbil, že bude čekat před nemocnicí v autě. Přes noc jsem toho moc nenaspala, bolesti jsem měla pořád nepravidelné po 15 - 25minutách, daly se v pohodě rozdýchat, ale spát mě nenechali. Před šestou mě vzali na monitor, to už jsem se dost kroutila a nevěřila tomu, že se tam nic neukazuje. Vždyť u prvního to byly tak krásné kopečky při úplně stejných bolestech. Za noc se to hnulo z "pro prst" na "dva prsty". Nikoho tam na porod neměli (byla sobota ráno), tak mě přijali na sál. Ze sálu jsem volala manželovi, že už jsem na sále a ať přijde. Ten místo před porodnicí, spal v klídku u tchýně v obýváků. Byl tam za deset minut a to je porodnice vzdálená 20km a ještě stihl zaplatit poplatek na vrátnici. Byla jsem ráda, že ho tam mám. Řekla jsem mu, jak to se mnou je, že bolesti už mám pořádný, ale jinak nic!!! Docela ho to vzalo, protože s tím po prvním rychlém porodu moc nepočítal. Po zklamání z monitoru jsem přestala sledovat intervaly a šla si dát sprchu, protože rozdýchat už nešly. Sprcha samozřejmě pomohla, jen po dobu strávenou v ní. Měla jsem štěstí, že nikdo nerodil, jinak bych se o sprchu musela dělit... Od těch 6 do 7 mě nikdo nevyšetřoval a byla jsem za to vděčná. Po vyšetření od jedné nepříjemné PA hned při příjmu, mi jen pomyšlení na vyšetření, vystřelovaly nohy na kopanec do úst dotyčného. Po sedmé už kontrakce byly opravdu nesnesitelné a nesrovnatelné s prvním. Chodit jsem už nedokázala a celkově mi bylo špatně. Přišla PA a prý, jak nám to jde??!!! Asi viděla, že už toho mám plný brejle a na otázku ani nedokážu odpovědět, tak mi jen řekla, až to bude nesnesitelné, tak řekněte :jawdrop: :s: Tak jsem ze sebe jen vychrlila, že ty poslední tři už nesnesitelné byly. Tak že mě vyšetří a uvidíme, měla jsem hrůzu z toho, co mi řekne... A co následovalo jsem nečekala vůbec. Jste na devět, jdeme rodit....!!!! Doktor opět nikde, měli akutního císaře a on byl u té maminky. PA ještě řekla, že nemám zašlou branku a že tomu pomůžeme. Nevěděla jsem, co to bude obnášet. Prý mám říct, až budu mít kontrakci a při ní mi "pomáhala". Ten kdo to zažil, ví o čem mluvím, ten kdo ne má štěstí. Před chvílí nesnesitelnou kontrakci jsem přestala vnímat a jen mi hučelo v uších a černalo před očima. Tohle už nikdy!!! Naštěstí to trvalo jen dvě kontrakce... Přišel dr. a šlo se na "věc". Píchli mi oxitocin na zesílení kontrakcí, ale dr. to bylo pořád málo (spěchal na toho císaře). Jak tam nade mnou stáli a čekali na kontrakci, jak na smylování, tak mě to asi podvědomě vyděsilo a žádná nepřišla. Zesílili oxitocin na nejvyšší možnou míru, až přišla kontrakce, tak silná a dlouhá, že jsem malého na tu jednu vytlačila. S dr. na břiše a manželem za hlavou. Ten prý viděl úplně všechno, i mi pak ukazoval, jak moc PA nastřihla. Ona nastřihávat nechtěla, ale dr. řekl nastřihněte... Malej měl dvakrát pupečník kolem krku a tak krátkou šňůru, že mi ho ani nedali na břicho, protože tam nedosáhl. Byl malinkej a hned začal plakat. Placentu jsem měla ukázkovou říkala PA. Manžel mi malýho donesl na sál a byl tak šťastnej a plnej lásky... Ani mi ho nechtěl dát :///: Už na sále se přisál. Šití pro mě bylo hrozný, kňučela jsem u toho au au a posunovala jsem se doktorovi až na mě skoro nedosáhl. Prý mi dal nejvyšší možnou dávku, že víc mi dát už nemůže. A jestli chci zavolá anesteziologa, aby mě uspal, ale že ten tam teď chystá toho císaře. Koukla jsem na něj, jestli si nedělá srandu a s úsměvem odmítla. Nic méně mi nasadil brouka do hlavy, když řekl, že můžu mít alergii a nemusí to na mě vůbec působit. Vzpomínala jsem a asi to tak bude, protože při operaci ruky při lokálním umrtvení mě to i přes to bolelo. A zašívání po prvním porodu bylo na tom celém to nejhorší. No nic, už se stalo!
Honzík se narodil 4.4.2009 v 7:45, měl 2250g a 44cm (ve 37tt). Na noc jsem ho už měla u sebe a 5.den jsme šli domů. Měl silnou žloutenku a má pupeční kýlu.
Ještě taková zajímavost. Při obou porodech mě rodila stejná PA a můj gynekolog :)