moje záchvaty vzteku

25.08.2013

ahoj,
včera se mi stalo něco co mě hrozně dostalo, ale začnu od začátku.
Je mi 28, dělám dálkově VŠ a mám 2 děti (4,5 a 2 roky). Muj syn má mírnou formu atypického autismu, měla bych být trpělivá a vyvsvětlovat mu sociální interakce které nechápe i další věci.
Ovšem tohle nezvládám :-( Na hřišti se na něj všichni dívají jako na největšího hajzlíka v okolí a samozřejmě i na mě, vlastně pokud to jde kolektivu se už docela vyhýbáme.
Když mu něco řeknu, tak to nikdy napoprvé neudělá, většinou začne mrčet že to neumí a já bych ho měla povzbuzovat jak je šikovný atd. jenže někdy prostě spěcháme a není čas na půl hodinovou debatu o tom jak se každý den zvládne oblíknout. Takže když mu to řeknu potřetí tak už sem opravdu naštvaná, když mám záchvat vzteku tak sprostě řvu ( pak se koušu do jazyka a hrozně se stydím) a nejhorší je, že mezi dětma pozoruju že se syn chová stejně :-( ted má jít do školky a já už měsíc nespím jak to tam bude probíhat.
Včera my syn řekl, že sem zlá maminka a že s paní na hlídání je radši, ale já sem jeho maminka, že kdyý řvu nemá mě rád, že se musím zlepšit. Už sem 100x začínala s tím že dneska to bude jinak. Nevím co dělat, moje máma se chovala stejně, nikdy s náma nedělala žádné kreativní činnosti, za to na nás často řvala a já sem to nesnášela. ted to dělám stejně, nevím co s nima mám celé dny dělat, často koukají na pohádky, odpoledne chodíme ven ( z toho mám dobrý pocit, bydlíme v bytě), sem špatná máma a nejhorší je si to přiznat a nedej bože to někomu říct :-(.

Kliknutím vložíte smajlíky:

mi babička řekla tohle,byla to rada v době kdy mít rodinu bylo pro mne stejné scifi jako najít fajn partnera.Mladé trdlo co to vzalo jedním uchem dovnitř a druhým ven.Naštěstí mi to schovala,po její smrti v šuplíčku kde měla ona svoje tajnůstky jsem objevila notes.A v něm z mnoha postřehů i radu pro mne.Dojalo mne to a mnohdy mi to v situacích které prožívám pomáhá.Tak snad i vám.Je to trochu místy upravené a zkrácené.Sepasala to rok před tím než nám odešla.
Milá moje zlatá holčinko,léta zkušeností mi dovolují nemít pravdu,léta starostí mi dovolují pochopit a prožívat,a léta radostí mi dovolují ti poradit.Čeho se týkají?Rodiny,dětí a muže,kterého jednou potkáš,budeš ctít a vážit si vztahu nejen za to co pro tebe dělá ale pro to co děláte pro to oba.Nikdá nezapomen že nesmíš ztratit jeho vášeň a touhu po tobě, to je nejhorší co tě jako manželku a ženu může potkat.Omluvit můžeš že ti přelítne na chvíli k jiné,omluvit můžeš jeho nectnosti,které nacházíš často ležet tam kde by tě to nikdá nenapadlo.Jediného koho se vyvaruj je toho co se rád napije a hodně.Zhouba a neláska vstoupí tam kde má naopak náruč otevřena a láskyplná být.Moje generace je z těch co se vyvdaly brzy,já však cestovala.Dítě,tvá maminka,přišla na svět v době kdy už rodiče byli zoufalí a mělo bylo k 35 letům.Pak přišly na svět další tři děti.A od té chvíle bylo mému cestování konec-navždy.O čem chci ti však popsat je to co nikdy nemůžeš poznat,jen tehdy kdy sama staneš se matkou.Tvá prabábi nebyla s to mi cokoliv ukázat,dnes se tomu říká puritánství.každý den byl pro mne těžkou zkouškou osobní i pro okolí.Nikdá prosím však nezapomínej že děti jsou darem a to v dobrém duchu.na paměti měj,že děcko tvé nikdá nezneužije tvé lásky.Tohle měj na mysli tak když budeš láteřit jako Lítice.Často mi tvá prabábi vytýkala že své děti nevedu v přísnosti.Byly chvíle kdy jsem po nocích plakala nad svým neumem být dobrou matkou dle ní.Čas mi ukázal jediné,že trpělivost,upřímnost k dětem se vrací v pozdějším čase dvojnásobně.nevěř řečem o přísné výchově,že své děti rozmazlovat budeš.Ti lidé mají pramálo citu a pramálo co ti radit.Nemysli na to že tě děcko manipuluje,ač sebevíc vzdoruje.Je to jeho neznalost těchto věcí.To my spíš často dětem vkládáme činnost a jazyk nás dospělích do jejich čistých duší.Postačí ho vjeho vzteku hlídat aby si neuškodil na těle obejmout a mlčet.Kdepak by oni k takovému zlému sami prosím přišly?Naslouchej a uč se od svých dítek,sic jim dáváš tím více.Oni jsou tím dobrým co tě v životě potkalo a važ si toho.Vždy když budeš stát uprostřed kuchyně,nepůjde vše tak jak si přeješ a dostaneš sebelítost,jak je tvůj život bezútěšný vzpomen na jediné, že bez tebe a jejich otce nemají na světě nikoho takového,který je miluje se vším co mají dobrého i špatného.Bez vás nebudou znát tolik potřebnou lásku a cit kterou můžou sami dát..Bez vašich rad,vašich nálad,vašich neznalosti nepoznají city druhých.Vícero děcek vícero všeho..Těch kteří jim do života přinesou veselost i trpkost.Jsou-li některé dny opravdu těžké věř že díky tomu poznáš to krásné.Má milá,kdyby člověk uměl posoudit přítomnost,věděl kudy se v tu chvíli dát, tak by tím znal budoucnost,tvé kroky at vede láska která se k dětem získává postupně,nic neroste hned a netrap se tím že nedokážeš vše.Dnes když se ohlednu po svém životě už bych nevracela prožitý čas, jako mnohdy dříve.Snad jen-vrátila bych dětství svých dětí ještě jednou......................a dál už je to hodně osobní.Snad jste si v tom našla to co já..babi byla neuvěřitelně v té době moderní.Pamatuju její klid.Její moudrost.není to nic co zboří svět jen fakt že babi žila v permanentním zájmu všech svých 3 dětí, 7 vnoučat a 4 pravnoučat a kteří jsme jí vraceli to co ona vynaložila dříve, čas, energii,a to hlavní --sebe samotnou bez příkras. . :a: hezký den

že by si vůbec uměli představit, že bych byla naštvaná nebo na někoho nepříjemná... mé děti mne však umí dostat do vývrtky spolehlivě - až do nich jsem na někoho zaječela snad 2 x za život... obzvlášť u té starší jsem to přestala počítat... miluji je, ale svatá nejsem...
Vzpomínám, jak jsem si říkala, co to je za kravky sousedky, když jsem je slyšela ob dvě patra v paneláku ječet na své děti... že to je hrozné...
Minulý týden, jsem vylítla na dvorek, kdy mi už ruply nervy, když jsem něco po své dceři chtěla (v zájmu její bezpečnosti) a žádala (původně) jsem ji o to už po páté - v tu chvíli mi ruply nervy a zařvala jsem poctivě - no a co se nestane - za vrátky na mne opovržlivě hodil znechucený pohled soused... no těžko něco vysvětlovat ;-)
Máš to fakt složité... jen svatá by vydržela jednat v klidu...
A sama víš, kde máš své hranice... a co jsi s tím ochotna dělat...

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

při vší úctě mě na tomhle webu nejvíc štve, že pokud si člověk nevymyslí 15 nicků tak aby se bál napsat víc jak jednu diskuzi za měsíc, protože pak si to nikdo nezapamatuje, nevím proč se tady zatahuje to že chlapa sice miluju ale jinak stojí za prd

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

No abych byla upřímná, tak se pisatelce nedivím, že se nasr.. já na ten tvůj příspěvek chtěla reagovat... mě se teda nezdá, že by měla pisatelka, nějak moc problému, jen si myslím, že na rozdíl od jiných o tom mluví, když jsem byla mladá naivní, tak jsem se kamarádkám svěřovala skoro se vším a měla pocit, že problémy s dětmi, mužem penězi a podobně mám jen já a byla za exota, jenže ony na tom byly mnohem hůř, jen o tom nemluvily a hrály si na kdoví co:-)už je to pár let, co si své osobní věci nechávám raději pro sebe, protože i když se , jako každý s něčím neustále potýkám, tak si také uvědomuji, že mé starosti a problémy jsou oproti jiným tak malicherné:-) a co bytostně nesnáším, ty dokonalé bytosti, co vše tak úžasně zvládají levou zadní :€s€:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Jasně, ale napsala jsi to dost tvrdě :€s€: ono se dá někdy i nepěkné napsat hezky,ale máš pravdu vychovávat takové dítě partnerka bez pomoci blízkých těžko zvládne:-(

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

tohle je ale pravda, kolik lidí tady začíná příspěvek že píše radši pod jiným nickem....asi k tomu mají důvod
číslo na ranou péči mám, ještě jsem ho nepoužila,ale školky se děsím

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

u nás je problém že bude chodit do nově postavené školky a ještě před týdnem když sem se byla ptát nikdo nevěděl kdo bude jeho úča, prej všechno až 2.9. .-( nejsem happy z toho že 2.9. jak tam budu všichni budou učitelku zdržovat 7mi stránkovým vyšetřením a ještě jí tam plkat něco o individuálním přístupu, podle mě je to taky pozdě, jenže přihlášky se dávaly do jedné školky, která nově postavila další budovu jakoby samostatnou, furt jsem čekala kdy na netu bude rozdělení kam kdo bude patrit, na to se vykašlali tak jsem minulý týden šla na informační schůzku a paní ředitelka o nové budově nic nevěděla, mají i nového ředitele a prostě zmatek nad zmatek a je mi jasné že ted už za týden toho moc nepořeším, jak to s tou rp probíhá? oni přijedou k tobě nebo ty musíš s dítetem tam?

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

v závěru zprávy máme že je to forma atypického autismu, aktuálně dle adaptability vysoce funkční. Symptomatika mírná a máme doporučení do běžné školky, tak uvidíme

kdybych měla nějak stručně shrnout situaci u nás doma (syn má 3 a čtvrt, dcera 14 měsíců), nezbylo by mi než napsat, že jsem stejně špatná máma, jako ty ;)
Kluk je akční, takže jak můžeme, jsme venku. Být s ním dlouhodobě doma, je pro mě "za trest", takže chodíme ven dopoledne i odpoledne (bydlíme v paneláku). Kluk je fyzicky velikej a ještě k tomu beran, odjakživa se chová podle toho. Když něco chce, nedá se od toho odradit, můžu mu to vysvětlovat jak chci, můžu křičet jak chci, můžu mu dát na zadek, stejně nezmůžu nic. Jediné, co ho tím naučím, je, že může na ostatní křičet, bouchat do nich nebo s nimi diskutovat, když dělají něco, co mu právě není vhod. Říkám si, že mentálně je tomu svému věku přiměřený, ale cizí maminky ho obvykle soudí podle tělesných proporcí, takže vypadá "zaostale" a nevychovaně. Mám dny, kdy se nad názor cizích maminek umím povznést, protože vím, jaký synek dokáže být, když se mi podaří zaměstnat ho tím, co ho opravdu baví, to pak křičet nemusím. No a mám dny, kdy bych ho s chutí roztrhla jak hada, ale brání mi v tom vědomí, že bych pak měla takové pošuky dva :s:

In reply to by ha.nka

tak s těma fyzickýnma proporcema tě absolutně chápu,. můj syn má 4,5 roku, váží 30kg a má 120cm, každý se mě ptá na školu, do 3 nemluvil vlivem autismu a vypadal skoro na 5, takže matky ho neustále na hřišti káraly že se nezeptá na půjčení hračky a přesně jak píšeš ty, vidím v něm zrcadlo, chová se jako já, když se mu něco nelíbí na děti hystericky ječí, občas je bouchne, občas nějaké sprosté slovíčko jako: je to k posrání, no děsím se školky jako čert kříže

In reply to by Arutha

synek měl v dubnu tři roky, teď v srpnu měří metr deset, váží cca 21 kg :00:
S mluvením problém nemá, teda nemá problém v tom smyslu, že mu huba jede až hanba, občas z něj vypadne formulace, že by to tak osmiletý dítě neřeklo, ale to má holt oposlouchané ode mne. Ale že by se zeptal, zda si může na pískovišti půjčit cizí hračku, to ho ani nehne, a jakmile si někdo půjčí jeho hračku, nebo se jen zeptá, zda by si mohl půjčit, křičí nesmíš a vzteká se, řekla bych až nepřiměřeně takové prkotině. Ovšem co je pro mě prkotina, pro něj prkotina být nemusí, co já vím, třeba tříleté dítě má ke svému plastovému bagru podobný vztah jako máme my dospělí k našim autům, taky bych ho přece nepůjčila člověku, kterého jsem právě potkala na ulici, jen proto, že mě o to poprosil.
Uplynulý školní rok chodil párkrát týdně do soukromé školky při mateřském centru a absolutně neměl problém, dětí je tam max 8 za den a tety mají čas se jim věnovat, takže synka během pár dnů odhadly a naučily se, jak na něj. Ne že by děti nestrkal nebo sem tam někoho neuhodil, ale tety vědí, jak to s ním řešit, aby se uklidnil. Většinou ho chválí, že byl celý den hodný, nebo se třeba zmíní o jednom, dvou drobnějších incidentech. On je hrozně náročný na pozornost. Ne že by bylo potřeba pořád si se mu fyzicky věnovat, to ne, ale musím mít pocit, že se mu věnuju aspoň očima, že pořád vím, kde stojí a co dělá, jak si všimne, že ho nemám v merku, začne divočit. Tak z té "velké" městské školky, kde jich bude pětadvacet ve třídě, mám strach vlastně jen z toho, že tam na ně učitelky tolik času mít nebudou, nemůže mu pořád jedna stát za zadkem a usměrňovat ho. Ale zase si říkám, že tam jsou učitelky, které už mají zkušenosti s dětmi a určitě už za svou kariéru musely potkat dítě s podobnou náturou, tak to snad bude dobrý, doufám.

Určitě nejsi špatná máma, kdybys byla, vůbec bys to v sobě neřešila a bylo by ti to jedno, mi je přes 37 mám úžasně hodnou holčičku a také mi někdy ujedou nervy, ale musím říci, že jsem se hodně zklidnila, první dceru jsem měla ve 21, hodně živá a teda oproti druhorozené šílená, nespala mi skoro vůbec vztekala se no hrůza dlouho jsem na druhé neměla pomyšlení, no co ti budu povídat, byla jsem mladá matka hysterka, i teď po těch letech je mi starší líto, že jsem se nedokázala víc ovládat, jenže tehdy, jako nezkušená, jsem neustále poslouchala, co by už měla umět, co neumí a tak jsem byla na ni docela náročná a dávala na rady "chytré tchyně" Výchova dětí je jedna z nejtěžších věcí a nikde nejsou daná jasná pravidla, každé dítě je originál, na každé platí něco jiného a zvláště na děti s nějakou odchylkou a neznám maminku,která by to vždy zvládla na 100%, takže klid, nejsi v tom sama :€s€:

já taky řvu častěji, než bych chtěla... ale pak se dětem omluvím, s tím, že se jim snažím jednoduše vysvětlit, proč jsem vypěnila...
staršímu už většinou stačí říct: "Mám zařvat?!" a už je v lati :D
vzala sis velké sousto - to znám... ale ve školce se to podle mě uklidní - je tam pevný řád a to děti (všechny) prostě potřebují, klidní je to!

Ahoj,chápu tě. Můj 3,5 letý syn je také trošku jiný,uvidíme co nám v září řeknou ve školce,zda je nutná znovu psycholožka či ne. Můj syn je trošku pomalejší v myšlení,možná je hyperaktivní a také strašně vzteklý. Naštěstí není agresivní na druhé.Být tebou začnu vše řešit s psychologem,aby tě naučil se synem pracovat. S Dcerou také chodil do školky autistický klučík,ale on měl těžkou formu a musím říci,že paní učitelky to zvládali bravurně. Jeho maminka byla učitelka fakt s ním ohromě pracovala.

Jojo, taky jsem si říkala, že nikdy nebudu křičet a nebo dokonce bít své dítě. Minulý týden jsem poprvé použila vařechu(2X plácnutí), za mého hysterického řvaní :( . Beru to jako své selhání, ale snažím se jednat co nejklidněji, teď mi to nějak nevyšlo. Potom za rohem řekl babičce, že maminku nemá rád, protože ho bacám po zadku. Ale sama babička ví, jak mě miluje a já jeho, ale ona sama poznala, že je potřeba ho usměrnit trochu víc. takto jsem to ale nechtěla :n: jenže, jak píšou holky, jsme jen lidi no. Aji tchýně mi říkala, že její kluci si nedovolili to co náš mladej, a tak pořád přemítám, jestli jsem moc měkká, jestli je rozmazlenej nebo moc drsná. :? Možná, že jsi už nervózní co bude v té školce, ale já myslím, že tam se děti dost změní, myslím k lepšímu, aspoň co vím z okolí. Pokud máš pocit, že jen křičíš, tak to dobře není. Buď jsi přetížená nebo tak něco, nebo bys měla na pár dní jet s kámoškama bez dětí někam zapařit, aby se ti po nich začlo zase stýskat. Jako nejlepší je začít chodit cvičit jógu, ta je na uvolnění napětí a naučení se sebeovládání výborná. nebo nějaký sport jako je kung-fu nebo karate, kde se vybije nahromaděný vztek a zároveň se učí ovládání emocí. aspoň myslím, že by to bylo lepší než to vyšívání. Možná to zní pro tebe jako matku dvou dětí abstraktně, ale určitě nad tím popřemýšlej ;) Děti by neměli trpět tím, že je matka uštvaná, přetížená, nervózní atd. Jako každý ujede nervama, ale nemělo by to být na denním pořádku, to je na nic, pak se sebeobviňuješ, jseš z toho nervní a atak furt dokola. Asi to píšu zas zmateně, ale snad mě pochopíš. Jinak tě obdivuji, dvě děti v dosti šíleném věku a ještě škola. To chce pevné nervy, něco podnikni ať je ti líp a líp to zvládneš. :a:

In reply to by indoska

je pravda že sem dřív chodila na alpinnig, nevím jestli to znáš, je to takový aerobik na běžícím pásu, který je do kopce a je to fakt maso, po první hodině sem málem umřela a prý je to normální stav :D bylo to víc v pohodě,musím zase začít cvičit, stejně mám spoustu kil nahoře

Ahoj, věř mi, že v tom nejsi sama.. Jen většina lidí takovéhle chování nepřizná! Nejde být pořád jen a jen milá.. trpělivá.. Jsme jen lidi. Já to taky občas nezvládám. Někdy na děti vůbec ale vůbec nemám náladu. Cokoli s nimi dělat. Všechno vysvětlovat x krát dokola.. Materšká je dost psych. náročné období. Já už si přijdu nenormální.. Za týden jdou děti do školky - mladší dcera jde poprvé a já už z toho taky nespím. Do toho se má narodit další člen rodiny a já prostě nevím. Nevím, jak to bude, jaká budu.. Taky dělám dálkově školu a chápu, že děti, škola a domácnost je dost velký sousto pro jednu maminu.. Někdy už mám pocit že nemůžu a že jsem úplně debilní matka, ale pak zjistím, že v tom nejsem sama a hned je mi líp :///: Snaž se taky dělat něco pro sebe, ať se ti zlepší nálada:-) Já jsem si řekla, že budu minimálně jednou měsíčně vyžadovat den pro sebe. Manžel holt bude muset hlídat a taky něco zkousnout. Tak ti přeju pevné nervy a nadhled, který je na mateřské moc důležitý :a: :a:

In reply to by Barcitko

od září začnu chodit do kurzu vyšívání tak snad to bude lepší, ale řeknu ti ta škola to je teda velké sousto, letos sem ukončila Bc. a ted budu začínat magisterské, diplomka atd. mojemu vedoucímu není ani 30, děti neviděl ani z letadla a má názor že diplomka se dá napsat i za měsíc, takže ted máme luxus toho že se rok můžeme domlouvat na tématu, asi mu nedošlo že sem mu psala o prázninách abych měla náskok :-(
Všichni dělajé téma se kterým mají něco společného, jenže já sem od roku 2008 doma a předtím sem dělala číšníka, měla sem problém s bakalářkou a ted zase budu dělat něco o čem nic nevím, jenže tenhle je pedant, vedoucí bakalářky byla svobodná matka ase dvěma dětma a tak nějak chápala že moje práce nebude aspirovat na cenu děkana a tenhle hned tak něco nepustí, hrozně se toho bojím, přítel by chtěl taky ještě jedno dítě a letos jsme chtěli otehotnět, ale kvůli škole sem se rozhodla to o rok odložit

Ahoj, chtěla bych ti říct, že jsi v 1.řadě prostě jen člověk. Spousta maminek často řve a je netrpělivých, ale málokdo to přizná. Já taky. Pokud máš takovou povahu, tak s tím ale určitě můžeš něco dělat.....jde o tu míru.....ok, tak prostě občas, když už je situace vyhrocená, tak zařvat, ale ne sprostě.....ok, nechat je dívat se na pohádky, ale ne x hodin, každý den se prostě "přinutit" něco s dětmi tvořit nebo je něčemu učit. Já taky nejsem typ, který se vyžívá v x hodinovém dělání báboviček a hraní her stále dokola. Ale venku třeba nasbíráme lístečky, větvičky a pak z toho doma něco vyrábíme. Myslím si, že většina maminek snadno vybouchne, když jsou unavené, naštvané nebo nejsou spokojené.....u mě zabíralo chodit do práce, cvičit....pak jsem byla na dcerku jako mílius. Pokud cítíš, že to nezvládneš sama, tak si zajdi popovídat za psychologem. Je super, že si to přiznáš a chceš s tím něco dělat!!!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka