Miminko 2,5 měsíce
Ahoj holky, byla jsem s Elinkou na kontrole a ve 2,5 měsících měříme 58 cm a vážíme 4950 g. Není to nějak málo? Když tu čtu vaše příspěvky, tak mě přijde, že jo. Ale doktorka nic neříkala. Přes den plně kojím, jen poslední večerní papání máme sunar (prso mi večer odmítala a šíleně řvala). Taky na mě zase leze nějak depka. Jestli je to tím počasím nevím. Mám pocit, že jsem neschopná, že mě manžel opustí....mám strach z budoucnosti....pochybuju i o tom, jestli jsme mimčo měli mít....hrůza, no....
tak my jsme meli ve 3mesicich 5,80...63cm....porodni...2,5kg..nyni mame 6mesicu a jen 7kg..vaha pak už nešla moc nahoru...jeden mesic muže přibrat vic,druhy mín...začne se vic hybat apd...
vahu mate v pohode neboj...papa
Ahojky,
tak to teda malo neni kamaradka ma mimco skoro 5 mesicu a vazi uplne stejne jako tvoje Elinka.Takze muzes byt spokojena :) Ja mam 6 mesicni Adelku a vazi pres 7kg.A to se narodila jako 2kg.
Ta depka muze byt i tim pocasim,jeste se ty vanoce blizi to je vsechno jedno s druhym.to zase prejde :) Jinak jeste i po tom porodu muzes byt takova rozlitostnena :cc):
To vsechno prejde a bude dobre,uvidis.paa
My máme skoro 9 měsíců a máme jen 8 kg. Dr říkala, že to nemám řsšit, že každé dítě je jiné. My máme divocha, tak všechno "spálí", ale i jako mimi nebyl žádný cvalda.
My měly ve třech měsících 58,5 cm a 4850 g. Tam Ti hrozně záleží na porodní váze a navíc některý mimča přibírají rychleji, některý pomaleji. To by vám doktorka řekla, kdyby měla málo, a navíc by malá asi plakala hlady. :a:
Ahojky, vypadá to na počasí, protože jsem taky začala s depkama. Mám syna 4M teď ve čtvrtek a začínám mít pocit, jestli dělám všechno dobře, jestli je mu u nás dobře apod. Přitom prospívá, je jak ze škatulky, ale pořád nevím, zda se mu málo nevěnuju, třeba ho nechám 1/2h na zemi na dece ať si tam kope a hraje s hračkama a pak si říkám, jestli tam být s ním, nebo ne ... nechci mamánka, který beze mě pak krok neudělá... My jsme ve 2,5M měli přes 5kg a 61,5cm, ale je to kluk, ty jsou prý větší a od začátku na Nutrilonu, to má taky vliv. :a:
In reply to Ahojky, vypadá to na by AnetkaBeruska
To víš, že je mu u vás dobře-u mamči je vždycky nejlíp a když ti na dece nepláče tak se má fajn. Mimča taky potřebují chvilku pro sebe a mamči jako sůl :s: Všechno je určitě vpořádku, jen nesmíme propadat strachům-to mě osobně vždycky srazí. A nakonec když mám pochybnosti (a to už mám doma 9-letou holčičku) tak si řeknu-dělám maximum??? a většinou si musím odpovědět, že ano, že líp to prostě nejde. Myslím, že jsme taky pod tlakem okolí a třeba já se taky pořád srovnávám s ostatními co už umí a kolik váží - ale to je fakt asi nesmysl...Jsem vděčná, že nemám doma nespokojené plačtivé miminko a kdyby i jo, tak se to prostě časem srovná (zkušenosti kamarádek) a taky se smiřuju, že jsme dlouhý a hubený, ale radši to, než nemocný-a že některý rodiče musí řešit fakt tragedie-to mě osobně vždycky hodí nazpět. Tak ať je líp, věřím, že nás všechny čeká ještě hodně, hodně radostí s mimčama :a: :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojky. Já mám chlapečka (31/8) a taky stále řeším váhu. Ve 2,5 měs. měl přesně jako vy 4,950g ale k tomu asi 62 cm, takže hubeňourek. Ale jinak zdá se je spokojený, tak se holt smiřuju, že faldíky asi nebudou a hlavně, že je a doufám bude zdravý. Na umělé jsme od cca 5.týdne, protože přesně děsně plakal a vůbec z prsa najednou několik dnů nejedl, vlastně s tím jídlem zlobí do teď i když máme lahev. Prostě zatím není jedlík, ale třeba to dožene příkrmama-tím se uklidňuju. A co se týče tvé nálady, neboj- můžou to být pravděpodobně stále ještě poporodní hormony. Tělo se s tím totiž vypořádává neuvěřitelných plus mínus až 9-měsíců-tak jak dlouho trvalo těhotenství. Já sama ze sebe byla taky zděšená a do teď mám občas zničehonic nebo z drobnosti splín, až jsem na sebe naštvaná, ale je to neovladatelné, naštěstí to většinou do druhého dne přejde. A strachy máme občas všichni, protože máme už zodpovědnost za miminko a tak se bojíme jak to zvládnem, a nejhorší je připouštět si hloupé představy-jako právě co kdybych zůstala sama atd. Znám to dobře a tak hledám jak se pak dostat do rovnováhy. Vždycky mi pomůže když si odpočinu-jdu třeba dřív spát, promluvím si se ségrou nebo i s manželem, a když mu řeknu obavy, tak mě s nadhledem uklidní, jdu ven na vzduch a snažím se myslet na hezké věci, jak to bude fajn třeba najaře.. a taky , že jsem hodně vděčná za malého, protože hodně lidí kolem mě řeší neplodnost, a nám hrozilo, že už taky mimčo nebude. To bych potom byla psychicky určitě hodně na dně. Takhle nás s mimčem čeká spousta radostí a smíchu uvidíš...zase bude líp a hlavně řešení se vždycky na všechno najde i když to vypadá nazačátku hrozně..jo a ještě má zkušenost kolem 3.měsíce - což máte za chvíli dochází ke zlomu a mimi se hodně zklidňují a lepší s režimem i nočním spánekem.