Milý Kryštůfku,

dnes jsou to přesně dva měsíce, co jsi na mě poprvé vykoukl. Teď už tu vedle mě hajáš, jsi vykoupaný a padají ti očička. S taťkem jsme tě převážili a máš 5,9 Kg...přesně o dvě kila víc...o dva měsíce víc...jsi vzorňák!
Utíká mi ten život s tebou pořádnou rychlostí, to ti povím. Prvních šest týdnů jsi maminku krásně šetřil, hezky jsi papal, přibíral, občas se zakroutil, mamka zacvičila, tys vyslal prdíky trápit někam jinam a bylo nám hej. Byls sluníčko, co skoro neplakalo! Pak jako by sis řekl, že když už máme po tom šestinedělí, je na čase mámu taky trošku procvičit. Moc moc bojujeme s papáním, jsi u prsa taková vzteklinka, že tě omlouvá snad je to, že sama vím o mé vzteklé povaze. Zlobíš se, prso chceš, v puse ho vlastně nechceš, ale pak ti tam hned zase chybí...kroutíš se, křičíš...a tak už bojujeme téměř čtyři týdny. Mlíčka asi taky už není tolik co bylo, mamka dokonce musela oprášit ten příšerný sací stroj, se kterým strávila před třemi lety neuvěřitelných jedenáct měsíců. A že to šlo tehdy, říkala jsem si, že to půjde i teď...jenže omyl, podcenila jsem míru mé averze proti tomu zvuku, proti tomu vytahování mých bolavých hrbolků ;-). Už máme koupené umělé mlíčko...asi si ho vystavím, Kryštůfku. Je to jako výzva...šáhnout po něm nebo ne? Jenže ta váha...5,9 Kg...to je dost dobrý, viď...tak jak si to mám odůvodnit? Čím zalepit ten křičí hlas, který volá, "nebuď sobec, poper se s tím"? Já už se nechci prát, chci tě vidět spokojenýho, najezenýho a bez bolení! No jéje a to naše bolení!! Tvoje bříško mi už neodpustí vůbec nic...salám? Mámo bolí! Meloun? Mámo bolí!! Já denně pošilhávám po všech těch letních dobrotách, tak moc bych si dala zeleninový salát! Smažený květák! Brokolici se sýrovou omáčkou! Guláš! Chci si opíct špekáček nad ohněm, chci ho spálit a chci ho sníst s křenem!! Chci čočkovou polívku! Chci fazole! Chci se krást k poli, nacpat plný auto kukuřicí a po večerech ji do sebe uvařenou ládovat!...ale neudělám to...jen kdyby tě aspoň to bříško tolik nebolelo. Po vzoru jedné šikovné tety odtud asi napíšeme stížnost výrobci probiotických kapiček...takový prachy si za ně nechá platit a ony nám nepomůžou.
Kryštůfku umíš se krásně smát, dokonce už se snažíš i s krásným chrochtavým zvukem. Umíš mi krásně povídat agrrrrrr, aoj...Začínáš mi držet hlavičku, jsi zvědavinka zvědavá a během dvou dní jsi zjistil, že je na svět lepší rozhled z mámina ramene. A co umíš doopravdy ze všeho nejvíc, to je vyloudit přiblblý úsměv na tváři všech členů naší mladé rodinky. Moc tě tu všichni zbožňujeme!