Milý Kryštůfku,

dnes je pro nás dva významný den, prostě to tak cítím, tak to musím napsat. Miláčku můj pětiměsíční, 2.11. jsi se mi prvně dokázal otočit na bříško. Bylo to den před pětiměsíčninami a byl jsi hambulatej a hned jsi to pro maminku 4x zopakoval. Já se na tebe hned vrhla, celýho tě opusinkovala a ty ses na tom bříšku tak šťastně smál, jako bys mi říkal "rád ti dělám radost, mámo"! Od té doby ses vždycky jednou, dvakrát denně bez plínečky otočil, vždycky jen do leva a jen po velkém přemlouvání. Ale včera? Dopoledne sis to ještě spokojeně nespokojeně hověl na zádičkách vedle kámošky Káji a nic a večer jako by někdo udělal cvak a ty ses nám začal točit i oblečenej a pořád! Šli jsme spinkat a dneska od rána nestíhám zírat :-). Broučku můj maličkej, nevydržíš chvilinku na zádičkách, pořád a pořád se mi otáčíš a hlavně už jsi to dneska zvládl s přesvědčováním a fanděním i na druhou stranu!! Já mám z tebe tak ohromnou radost a zároveň je mi uvnitř tak zvláštně úzko! Tohle už znám, už jsem to jednou zažila u brášky...tak dlouho na ten okamžik u vás obou čekám, podporuju vás, přeju si ho, ale když je tady, tak prostě vím, že ode dneška už půjdeš jen v před. Vývoj nezastavím, dneska jsi definitivně zvládl přetáčení, za týden, měsíc mi tu třeba začneš válet sudy a než se vůbec nadechnu, budeš se mi tu batolit nejistým krokem :-(. Jen ten nevinný úsměv a radost, že děláš mámu šťastnou, ten ti ještě dlouho zůstane. Já ale nechci, abys mi i ty vyrostl! :-( Jsem případ pro psychiatra, jasná opičí máma, jasný případ ženský, která všechno upíná jen ke svým dětem! :h: :r: A teď dost fňukání, zítra tě musím zase podporovat při tvé snaze stát se jednou velkým jako je táta!