Milý Kryštofečku,

dlouho jsem nenapsala ani větu. Ne, že by nebylo co, ale nevím, chyběla mi má múza, touha se vypsat. Ale je to tu. Dnes je ti devět měsíců a deset dní. Jsi asi tak desetikilový medvídek. Stále velký usmíváček a hlasitý chechtálek, ale taky noční nespací terorista. Máme za sebou hodně moc krušných nocí, z mé strany jedno krizové řešení, které mi sice pomohlo přežít a dalo pár minut spánku navíc, ale díky kterému jsem se cítila tak strašně, že jsem nakonec ustoupila a místo něj tě noc co noc krmím, krmím, krmím...Starší bráška je z tebe stále poprděnej stejně jako my všichni ostatní a je úžasný zážitek sledovat vás, jak spolu komunikujete nebo jak se s tebou bráška mazlí a ty trpělivě držíš přimáčknutý a zkřivený někde na zemi :h: :s:. Je to pár dní, co jsi se převtělil z plazícího se poloraněného vojáka na krásné lezoucí štěňátko. Nejen, že lezeš, ale už i sedíš, klečíš a bohužel i stojíš! Zatím jsou to tak dva dny, cos spojil všechny tyhle činnosti dohromady, ale cítím se přejetá, unavená a mám pocit, že tohle spolu nemůžeme bez většího úrazu zvládnout :n:, asi si přizveme na pomoc bráchu, aby tě pořád hlídal a byl ti v patách :-).
Kryštofku čeká nás jaro, léto...polezeš v trávě za domečkem, okusíš si vodu v bazénku, oslavíš své první narozeniny, pojedeš na první dovolenou, možná druhou dovolenou...narodí se ti sestřenice a ztratíš definitivně status miminka. Jsou to všechno velké věci, buď rád, že je nevnímáš tak silně jako já :-)