Milý deníčku,

psala jsem ti nedávno a chtěla jsem se ozvat až koncem března :-). Jenže člověk míní, život mění a já se prostě musím zase svěřit, snad promineš :-).
Byla jsem se minulý týden v pátek fotit. Manžel bude mít brzy narozeniny, tak jsme se synkem vyrazili za paní fotografkou nechat udělat taťkovi překvapení. Řečí jsem kolem toho nadělala spoustu, fňukala jsem, jaká to byla katastrofa, trošku se i zlobila na synka, že si zahrál na sabotéra zrovna v tak důležitý okamžik! Ale víš co?! Chci to všechno vzít zpátky! Fotečky už mi paní fotografka poslala do uzavřené galerie...jsou neupravené, všechny co nafotila a já jsem si z nich vybírala, které budu chtít. Ale i když ani zdaleka nejsou dokonalé!!!, já si tu prezentaci pouštím dokola a dokola a jsem z toho tak dojatá! Je to podkreslené hudbou a ta naprosto nedokonalá modelka, co se neumí ani usmát, tam má u sebe dvě nejdůležitější zlatíčka života! Deníčku už vím, že to není o tom, být perfektní, ale je to další můj životní okamžik!!! Další vzpomínka na celý život! Dala jsem nádherný dárek sama sobě a moc doufám, že náš taťka bude taky tak nadšený, jako jsem já. Že si uvědomí důležitost toho okamžiku!
A ještě jedno ti musím napsat :c:. Ačkoli jsem těhotná už po druhé, včera jsem zažila něco moooc krásného prvně v životě! Miminečko zase dělalo mamince radost a mlelo se a boulilo se bříško a já jsem tam v tom místě u pupíku položila jako vždycky ruku na bříško. A najednou se mi do dlaně vyrazila taková malinká špičatá boulička! Držela jsem tam ruku a tlačila a ta boulička (snad ručička, snad nožička) tlačila zase naproti a bylo to,jakobysme se spolu drželi za ruce :h:!! Měla jsem husí kůži a bylo mi krásně! Večer jsem si chytila při usínání za ručičku ještě toho mýho staršího rošťáčka a vnímala jsem, jak mi do dlaně z té jeho malé ručičky sálá teplo! Jsem jak na hormonální horské dráze a jsem z těch mých ( a teď to už napíšu...dvou!!) dětí naprosto unešená! :kiss: