měli jste to taky?

tak u nás to začalo, když jsem měla malou ještě v bříšku, prostě jak si to tak zpětně vybavuji, tak začla dost zlobit, když mi začlo bříško růst. Já starší dceru od začátku připravovala na sourozence, ale fakt nenuceně. Prostě jsem jí vykládala, když nechtěla, tak jsem jí do ničeho nenutila, když chtěla, tak mi dávala pusinky na bříško, hladila, pouštěla zvukové hračky sestřičce u bříška. Prostě pohoda. Narození mladší ségry zvládla taky docela dobře. Pořád jsem od všech okolo slyšela, že nejhorší budou první tři měsíce, než si na to zvykne, že není už sama. Houby :D mladší je rok a je to čím dál horší :( Už mám nervy fakt na pochodu a každou chvíli vyjedu, i když si to pak vyčítám, že jsem to měla řešit v klidu. Ale ono už to fakt nejde, když je to takovou dobu. Starší má mladší ráda, to jde vidět. Ale neustále se snaží jí ublížit, prvně to dělala jen v mé nepřítomnosti, teď už to s klidem udělá i předemnou. A to jí to netoleruji, vždy za to je potrestaná! Vysvětluji jí, že je sestřička malá, že nesmí ubližovat, ubližuje i psům, babičce ... prostě hrůza! Děláme vše co píši holky, pomáhá mi s malou, nosí mi plenky, maže jí, když jí přebaluji, vyhodí špinavou plínku, prostě spolupracuje. Ale jakmile se jí chvíli nevěnuji, tak je zle. Neumí se sama zabavit, max na pět minut :00: Bohužel mi mladší dcera přes den spí málo, takže JEN na starší čas není. Hrajeme si společně, to je ještě docela klid, jen zase pořád musím napomínat, ať je opatrná, ať na ní nešlápne, ať jí neshodí, už si připadám jak hrozná matka, která jen napomíná :( snažím se i pochválit, ale to je fakt málokdy za co. Už chválím za každou kravinu - k ničemu! Takže přeju pevné nervy :D a snad to u vás takhle probíhat nebude, protože to je fakt na palici! Více se tu ani nebudu rozepisovat, to by bylo na román!!! Jo a včera plivla na mě a pak i na ségru, když si myslela, že jí nevidím :( to už je jako moc i na mě! holky jsou do sebe o dva roky a měsíc.

Máme to dost podobný, i když co nedělá, tak na Matěje nežárlí, Kačka je strašná pečovatelka a teda někdy si teda říkám, chlapče vydrž, myslí to dobře (jako, když mu chce přidržet dudlík, aby mu nevypadl, tak to vypadá, že mu ho chce do pusy narvat celý).
Pravidlo č.1 máme taky. Pravidlo č.2 ne, protože nikoho zatím nebije, resp. když někoho plácne, tak mně, ale stalo se to asi 2x za tu dobu jejího vzdoru a bylo to akce a reakce. Pravidlo č. 3 to spíš s ní někdy bojuju, že jí potřebuju obléknout, když někam pospícháme a ona ječí sama sama, pravidlo č.4 to samé, pravidlo č.5 to samé a nebo ještě líp, když to udělá ve vzteku, tak si to nesmí uklidit, protože strašně ráda luxuje.
U nás platí se vyhrožuje - nemožností si vyluxovat (mám takový ruční vysavač a ona je z něj hyn), nekoupáním se před spaní, pak samozřejmě zákaz pohádek Krtek a Mickeyho klubík.
Pak u nás funguje institut pokojíčku, jako uklidňujícího místa, když má hysterák, tak buď jde sama a nebo jí tam odvleču sama a zařvu na ní, že až se uklidní, tak pro ní přijdu (klidným hlasem by mě přes ten řev ani neslyšela), pak slyším rány, bušení do dveří a tak a po 15 min je v klidu a s úsměvem a taky si s ní v klidu o tom promluvím a jedeme dál.
Takže si nemyslím, že po ní moc chceš, přijde mi to tak akorát, dělám to samé.

ahoj, v podstatě ty pravidla máme stejný jako vy. synek je hodně do sebe, takže když se narodila malá (bylo mu 22m) a objevila se jeho reakce, tak to dusil spíš v sobě (začal si kousat nehty, měl v noci noční můry, stáhl se do sebe) na venek se projevoval snad akorát tak, že v okamžiku kdy jsem kojila, tak hodně nutně něco potřeboval...
s agresivitou si zahrává až teď (3,5r)- často se zlobí na Leušku, nechce se s ní dělit o hračky, nutně potřebuje to co má zrovna ona (prostě klasika), tak začal s hračkama házet, boří si to co před tím půl hodiny složitě stavěl z lega apod. zjistila jsem, že nemá smysl se tím nechat vytočit, takže taky ho spíš upozorňuju, že tohle chování není zrovna to pravý ořechový, snažím se i zkoušet popisovat jeho pocity (a tahat je z něj) aby byl schopnej říct, že se zlobí a proč se zlobí... no a beru to jako vývojový stupeň a předpokládám, že to časem odezní. sem tam do sebe prcci drcnou (spíš to dělá toník), když se na sebe zlobí, tak to už většinou bez předchozího varování pošlu do kouta (+ někdy plácnu přes zadek).

nevim jestli si prisna ale delam to stejne
akorat bod 2-zatim sme nemuseli resit,bod 3 zatim se sam jen svlekne ale neoblekne-ale pomaha mi
bod 4 dela sam-uklizi rad
zkus ji spis zapojit do cinnosti spojene s peci o mimi,pozadej ji aby ti podala plinku nebo vyhodila plinku ,podala body a pod,zkus ji vysvetlit/lovat ze byt mimi neni vubec hezke-ze se neumi napit,musi se prebalovat,ze je to strasne narocne a bude se to vsechno muset vsechno naucit a ze ona je strasne sikovna ze uz to umi a pod,takove lichotky vetsinou zabiraji
tak asi tak

ahoj, já obě děti taky vedu přísně. Myslim si že toho po ní moc nechceš. Já to samé vyžaduju od obou dětí. Myslim si že to nejsou věci, které by v tomto věku nezvládla. Možná bych to bouchání řešila jinak. Nevyháněla bych jí pryč. To je pro děti dost velká potupa. To že po ní chceš aby se omluvila je v pořádku a brala bych to za vyřešené. Pokud by opět bouchla, tak bych opět chtěla aby se omluvila a promluvila si sní...Období vzdoru je dost náročné ale naštěstí přejde. S Markétkou to taky cloumá. Je jí tedy 2,5 roku. Ale občas mám pocit že jí přetrhnu. Hlavně chytá manýry po bráškovi a je dost drzá. TO mě opravdu trápí :-(