Mate pocit, ze Vas Vasi partneri chapou? Ja ne...

18.03.2011

Ahoj holky! Treti den u nas prsi a ja mam nejakou depku. Jsem v 25. tt a mam 2,5leteho syna - pekneho raubire, ktery me porad "strasne potrebuje" a ted kdyz se neda jit ani ven, je to docela narocne. Obcas se citim docela vycerpana a navic totalne osamela. S manzelem jsem odesla na vesnici, kde nikoho neznam, autem nejezdim, dopravni spojeni nic moc... A kdyz jsem si vecer posteskla manzelovi, ze mi je smutno a ze si pripadam tak nejak sama, ze se akorat porad nejak mijime. Tak misto toho aby me objal a treba rekl neco hezkeho, utesujiciho, tak mi zacal predhazovat naprosto nerealne navrhy, co bych vsechno mohla delat, kdybych chtela, jako kdyby ani nevedel, ze jsem tehotna a jak se ostatni veci maji. Udelal ze me akorat uplnyho neschopnaka. A kdyz jsem mu pripomnela, ze jsem tehotna a ze mam i jiste zdravotni potize a nemam tolik sil jako driv, tak na me zacal jecet, proc jsem to dite chtela atd. Proste totalni neporozumeni... Mela jsem potrebu si po nekolika dnech s nekym promluvit a skoncilo to fiaskem. :-) Rikam si, jestli jsou takovy chlapi vsichni a nebo jestli jsem proste slapla vedle...

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak to ani nevíš jak Tě chápu. Mám už 2,5letého rošťáka a do toho jsem ještě v 30týdnu.Manžel nám staví sice domeček,tak toho má opravdu dost,ale já teda opravdu taky někdy. Syn je sice hodný,ale já jsem nějaká unavená, přes den nespí. Malýho kolikrát za den ani nevidí a když někdy dorazí večer tak si s ním ani nehraje a syn ho pak nechce a je mu je to líto. Mě taky ale malej je zvyklej že jsme pořád samy tak chce jenom mě. Dělá jako bych těhotná nebyla,ještě ani na jméně jsme se moc nedomlouvali, není prostě kdy. Zatím bydlíme ve městě ale budeme se stěhovat na vesnici, sice tam jezdíme k jeho rodičům,ale já tam nikoho neznám. Všechno se teď točí okolo toho blbýho baráku a my ho nezajímáme. Hlavně to bylo slibů, jak bude jezdit 2x v týdnu domů a jak budeme do roka bydlet a už stavíme třetí rok a pořád nic. Ani ho pomalu nezajímá jak jsem včera dopadla na kontrole. Já vím že to dělá pro nás,ale stavět chtěl hlavně on,mě se do toho vůbec nechtělo. Já už si mu ani nestěžuju, ani nepamatuju kdy mi řekl něco hezkého nebo třeba aby mě jenom objal. A já bych to fakt tak někdy potřebovala. No chlapi no...

Ahoj Jani,nic si z toho nedělej a dle mého názoru jsi vedle nešlápla.Chlapi jsou holt takoví.Ne všichni ,ale můj partner mezi ně taky patří.Občas vypustí z té své chlebárny takovou krávovinu,že nestačím zírat.A při tom mám pocit,že práci kterou vykonává nemůže dělat každý.Holt,mají svůj systém přemyšlení,který je kolikrát na facku a ženu jen psychicky dorazí.Chlapi by měli mít ženskou duši,aby nás pochopili!!!!

Já bych řekla, že docela jo... taky bydlíme na vesnici, jsou tu skoro samí důchodci a manžela mám přes týden v práci, vrací se jen na víkendy... a občas se mi prostě stýská po kamarádkách a po takovém tom občasném pokecání a postěžování si u kafe... ale na rozdíl od tebe si to bez auta neumím představit, to bych se asi fakt nedostala nikam, a tak první, co jsme pořídili, bylo druhé auto pro mě, abych nebyla uvázaná jen doma... a tak s malou jezdíme na výlety, do města na cvičení, na výtvarku, do akvaparku, našla jsem tu přes tyhle stránky pár bezva kamarádek a děláme si srazíky s dětma i bez nich... ale bez auta bych si to fakt neuměla představit... taky jsem těhotná, ale v ničem mi to nebrání... jsem prostě takový akčnější typ a už jsem si našla těhu cvičení a plavání, sice musím počkat, až mi to dovolí doktorka, jsem po amniocentéze, takže si zase ještě týden dva počkám a pak začnu... bude jaro, tak plánuju s malou výlety do ZOO a do města na zmrzlinu a už jsem si začala domlouvat rande i se starými kamarádkami, mám dvě takové fajn a tak vezmu auto a zajedu si je vyzvednout, pak vyrazíme po nákupech, dáme kafčo, Gabča má tety moc ráda a až bude hezky, tak budeme chodit do parku krmit kačeny... a po večerech relaxuju u korálků a chci se zase začít víc věnovat focení, když jsem teď "zdědila" zrcadlovku... a spíš mám pocit, že mi nestačí čas, abych to všechno realizovala...
Na manžela se nezlob, on to určitě nemyslel ve zlém, jen uvažoval tak, jak by si asi dny doma vyplnil on... ale když už jsi na vesnici, spíš bych ho zkusila natlačit do toho, abys měla k dispozici auto a mohla taky někam vyrážet... ono stačí jednou týdně a hned je lépe na dušičce... jinak je to asi spíš otázka momentálního náhledu... já kdybych se manželovi zmínila o tom, že jsem už doma totálně hotová a že jsem pořád sama a cítím se osamělá, tak by mi asi taky předhodil veškeré možnosti, kam bych se mohla s malou podívat, kde je co zajímavého, kam zajít nebo zajet... ale já bych to uvítala, maximálně bych upřesnila, co třeba vzhledem k zdravotnímu stavu je možné a co je utopie... ale zase my třeba o víkendech většinou někde vyrážíme, výletujeme po horách, po lesích, hrady, zámky, jeskyně, zajímavá místa a tak, rozhodně se nenudíme, takže někdy člověk docela uvítá, že si přes týden odpočine doma s naší kočenou a vyrazíme si maximálně tady se psem do lesa nebo do parku...

Tak to moc dobře znám,s tím rozdílem,že nejsem těhotná,ale mám čtrnáctiměsíčního synka. Bydlíme na vesnici,autem nejezdím,manžel dělá šestnáctky,ve volném čase jezdí cvičit,hrát nohejbal......vidíme se minimálně a kolikrát ho přistihnu,že mě snad ani nevnímá. Vykecá se v práci a se mnou už na to nemá náladu a já si kolikrát celý den povídám jen s malým a už mi z toho hrabe. jinak je super chlap,o rodinu se finančně stará,mě i malýho miluje,nekouří,nepije,nezahýbá.......jen je jak z jiný planety. taky mi řekne najdi si nějakou zábavu,ale jak,když nemám hlídání pro malýho :00:

:jawdrop: Ja si tohle vubec neumim predstavit, bez auta jsem jako bez noh. Bydlim sice ve meste, ale chodniky tu nejsou, s kocarem bych se pesky nedostala vubec nikam, ani nakoupit... Jinak muj manzel je chapavy, my uz teda mame na svete i to druhe dite, ale prvni teda chodi do jesli, tak ani nemam oba dva doma, jinak bych asi zcvokla... Takze fakt ze strany manzela porozumeni a podpora ze vsech stran (i financni, abych mohla delat skoro vsechno, co me napadne).

Jo, tak já tě plně chápu ;)
já jsem teda ve městě, ale v jinym než jsem žila ještě před necelýma dvěma lety, a nějak nejsem zrovna sociální hvězda co se snadno seznamuje, takže tu dohromady pořád nikoho neznám, kluky už mám teda oba na světě, staršímu je rok a sedm měsíců, mladšímu měsíce tři, hlídání žádný... když je tak hnusně jako dnes, tak kolikrát nejdem ani do obchodu a tak mi to občas taky už jde pěkně na mozek, leden, únor jsme navíc měli ve znamení chřipek a nachlazení :( .... a přesně, když si občas takhle postesknu, tak se buď dovim, že on to má ještě težší, a nebo, že jsem to tak přece chtěla, že jsem chtěla mít děti, tak co se mi nelíbí... tuhle jsem se mu na to snažila vysvětlit, že přece i z tý nejlepší a nejmilovanější práce člověk občas potřebuje dovolenou... ale nevim, myslim, že mně stejně nepochopil :( jako jinak je skvělej, ale tohle nějak nechápe....

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky