Marcelka01-zoufalá matka aneb co se to semnou děje?

Já se z toho taky hrabala a hrabala a i teď bulím nad každou kravinou. Nejsi matka na nic, jsi skvělá, jen s TEbou cvičí hormonky. Macíku, neboj se, bude lépe, vydrž :k:

Marcelko kočičko netrap se ty hormony jsou fakt potvory ale určitě tvoje reakce jsou normální.Slyšela jsem že to trvá ten první měsíc než si zajedeš nějaký režim i s malou.Jsi úžasná máma zvládla jsi holčičku přirozeně porodit za to tě tady všichni obdivují.Všechno bude dobré.Zajedete si svůj režim a za pár dní budete ta nejšťastnější rodinka na světě.Beruško myslím na vás.

ahojky tak mi jsme to měli uplně stejný kojit nás v porodnici nenaučili a jen jsem přijela domůto bylo v pátek tak u nás byla doktorka a vše v pohodě ale pak přišel večer a malá se nechtěla přisát a hormony semnou začali mávat tak jsem celý víkend odstříkávala a dávala z lahvičky nedělala jsem nic jiného než že jsem odstříkla a krmila.v pondělí jsem volala doktorce že chci zkončit s kojením ale ta řekla ať přijedem že to nemám vzdávat. tak jsme jeli k doktorce tak nás naučila přes kloboučky tak chvilku v pohodě ale malá nepřibývala ale ubývala pořád jsem jen brečela a malá taky.nic nepomáhalo pak jsme přikrmovali a bylo to lepší a čím starší byla tak se to lepšilo a lepšilo.Teď 7.3 nám bude 6měsíců a malá je zlatá.tak ti moc přeju ať je to lepší.spinká skoro celou noc asi dvakrát k ní vstávám.

ahojky tak to máme stejný pocit neschopnost atd.já bulela pořád každej mě poučovat a i přítel se mi do všeho vyloženě sral i do kojení.Kojení sem vzdala malá je dva dny na sunaru,malé budou 7. dva měsíce celé dva měsíce sme s kojením bojovali a já už neměla sílu malá se už ani nechtěla přisát a řvala hlady co krmím UM se cítím i já líp protože je malá spokojená tím i já.Nic si z toho nedělej hormony sou svině taky mi dali zabrat.přeji ať to všechno zvládneš a jako že zvládneš

Hormony jsou potvory, o tom žádná... jestli se ale cítíš pořád mizerněji a nezvládáš třeba ten pláč a tak, řekni o tom své lékařce, poporodní deprese se dá úspěšně léčit... a není to žádná ostuda, tak se neboj a řekni si o pomoc... a určitě nejsi špatná matka, tak na sebe nebuď tak tvrdá...
Jinak nechápu, co bys měla pořád stíhat... jediné, co máš stíhat, je dítě... takže postarat se o miminko a když spí, jdi si lehnout taky... spánek posiluje a pomáhá i na podrážděné nervy, je to nejlepší lék na smutnění a únavu... a žádná práce, úklid, vaření a další povinnosti počkají... pamatuj si, že práce není zajíc, takže ti neuteče a udělá se prostě, až na to bude čas a energie... nebo ti pomůže manžel, pokud je rozumný, tak jistě chápe, že po porodu má žena spoustu práce sama se sebou a učí se vlastně pečovat o miminko a zžívají se spolu, a že je nejdůležitější, aby bylo miminko spokojené a maminka aby se nenervovala, že nějaké špinavé nádobí nebo nevytřená podlaha není na prvním místě, ale až na tom posledním... a když ho nenapadne, aby ti pomohl, tak si o pomoc řekni...
Ale hlavně si říkej, že jsi ta nejlepší maminka pro své miminko a že nic není tak důležité, než to, že je spokojené mimčo a máma... a tatínek by měl tohle respektovat, protože jeho rolí v prvních měsících života s miminkem a hlavně v šestinedělí obzvlášť je dělat všechno pro to, aby byla maminka šťastná a spokojená...

..nejsi sama zoufalá Marcelko... Já už pár dní přemýšlím, že buď si to půjdu hodit,nebo pomalýho pošlu po Vltavě.... Neustále mi přes den brečí a nechce za nic na světě spát...a když už, tak jen na ruce a když ho položím tak řve... za celý den neudělám nic, nestihnu se ani najíst.. Jsme na Nutrilonu a dávám mu myslím dost, takže hladík nemá.. ale připadám si totálně na prd, když ho nedokážu utišit nebo mu pomoct... Už nemůžu nic jiného, než nechat ho hold brečet v postýlce..někdy se ubrečí (a to brečím v druhé místnosti taky, protože mi ho je líto) a někdy hold nevydržím a musím ho chovat..dneska nepomáhá ani chování... :(