manžel by chtěl druhé dítě. já si nejsem jistá....

resp. jsme se do druhého moc nevrhali - i když už jsme starší. Říkali jsme si, že až budou malé čtyři pět let, uvidíme... že když to pak nepůjde, tak to tak má být. Jenže někdo nahoře to chtěl asi jinak, takže v prosinci tříleté malé přibude sourozenec.
A přiznám se, že mne občas chytne depka - byla jsem moc ráda, že jsem znovu nastoupila do práce, která mne navíc opravdu hodně baví a navíc mezi fajn lidmi. Děti bych samozřejmě neměnila, jen si mne deptá, že mé plány jdou tak nějak mimo... prostě rozhodnuto - zařiď se... Kamarádka mi to zazlívá - většina mých známých se na mateřskou moc těšila, bylo jim jedno, jak to budou mít pak s prací, v zaměstnání jim to lezlo krkem - prostě se jim to v hlavě krásně mateřsky zamžilo...
Samotnou mne to na sebe mrzí, ale prostě s tím nic neudělám.

já to mám podobně jako ty, naštěstí můj manža taky
máme doma 29.měsíčního kluka a už se těším do práce, nechtěla bych být doma třeba šest let v kuse, to ne, Kubíka miluju, ale prostě už se těším
druhé plánujeme až budou Kubovi tak čtyři nebo pět,
proběhla u nás i debata jedináček a manžel by nebyl proti, já nějak nevím, nechci aby byl Kuba sám, přeci jen je fain mít sourozence, ale zatím se na to moc necítím, neměla jsem jednoduché těhu, Kuba je až z třetího těhu
takže uvidíme, myslím, že byste si měli promluvit a do ničeho se nenutit, u nás je jediná překážka , že mi je 31, takže azse tlik času na rozmyšlenou nemáme, původně jsem chtěla děti hodně od sebe, ale to teď už nedopadne

ahoj, pokud se ti do druhého mimča nechce, tak to manželovi vysvětli. Dvě děti jsou opravdá náročné na psychiku. Kolikrát mám toho plné zuby. Já jsem 2 děti chctěla a chtěla jsem je 3 roky od sebe. To se mi splnilo. Jsem moc šťastná ale někdy je toho prostě hodně. Manžel je od rána do večera v práci a tak je vše na mne. O víkendu se snaží pomáhat. tak jsem aspoň zato ráda. Také mám obrovskou výhodu v tom, že Ondra chodí do školky. Je to obrovská pomoc ':-). Když vidim jak si spolu hrají, tak je to krásné. Čím je malá starší tím víc si spolu rozumí. Jsou i dny, kdy se hádají a pošťuchují a to bych se raději nikam zavřela. Ale to je u sourozenců normální. Pamatuju si sama na sebe když jsem terorizovala mladšího bráchu :s: . Pokud tedy manžel chce druhé miminko, tak musíš mít jistotu v tom, že se ti bude snažit pomáhat jak bude mít volno. Musim říct, že jsem se bála období kdy se malá narodí a než bude samostatnější. Musim říct že to bylo naprosto v pohodě. Markétka byla moc hodné miminko. Šoupla jsem jí do kočárku a ona krásně spinkala. Já jsem se tak mohla vklidu věnovat Ondrovi. Od těch 2 let už je to jiné. Samozřejmě má svou hlavu, období vzdoru. Hezky mluví a tak pořád povidá a povídá. Náročné je když povídají oba a ty musíš každému odpovídat na jinou otázku, s každým probírat jiné téma a nebo si hrát s jinýma hračkama. Musíš řešit zda jsi k obou spravedlivá apod...
Mám kamarádku která má 5 letou dcerku. U malé už je nyní vidět jak moc by sourozence chtěla. Stále vyžaduje aby kní Ondra chodil (znají se od miminka a jsou jako dvojčata). Když Ondra nemůže, tak je její holka protivná a nedá mamce pokoj. Pořád kňourá že si nemá s kým hrát. Oni se jí snaží sourozence vynahradit výletama a dárečkama, ale to jí radost neudělá. Když jdeme ven všichni, tak na ní vidim jak kouká po Ondrovi a Markétě. Její maminka zatim druhé nechce. Myslim si že ani do budoucna ale nechce to moc přiznat. Nechápu sice proč. je to přece každého osobní rozhodnutí a já jí zato hlavu neutrhnu ani jí nebudu nějak přesvědčovat nebo moralizovat :-).

My máme 20 měsíční holčičku. Po porodu (těhu jsem měla rizikové a jsem ráda, že jsem donosila malou), jsme se s mužem domluvili, že necháme všemu volný průběh. Zatím se radujeme s Rozárkou a říkám si, teď né, počkáme. Ale co já vím, co bude. Třeba to za měsíc bude jinak :s: My ani jeden neplánujeme...

ahoj my jak jsme se poznali tak jsme sme se dohodli minmálně na 3 dětech po dvou letech. osud ovšem chtěk že jsem první rodila císařem, takže jsme mohli otěhotnět po 2 letech, ted máme druhé dítko a rozdíl mezi dětma 2 roky a 8.měsíců o třetím stále uvažujeme. Je fakt že jsem ráda že mám takového chlapa, ale fakt je že to je hlavně na tobě, protože u nás se taky starám hlavně já a ty budeš doma trčet další léta a to každý neustojí, určitě bych si s chlapem promluvila.

Myslím, že by sis měla s manželem o svých pocitech promluvit, většiná péče o dítě bude na tobě a pokud se na to necítíš, tak bys do toho neměla jít, já jsem nikdy nechtěla děti hned po sobě, preferovala jsem větší věkový rozdíl a to proto, abych si děti více užila a navíc nejsem ten typ, který by opravdu zvládnul dva mrňousy najednou, také jsem šla do práce a vlastně jsem začala pomalu pracovat, když byl male asi 1 rok, doma bych se zbláznila, pokud vše dobře dopadne budu mít mezi dětmi 15 ti letý rozdíl a nelituji, původně jsem plánovala tak 8 let, ale život to naplánoval jinak. Děti asi nebudou mít k sobě tak blízko jako kdyby byly blíž k sobě, ale to mi nevadí také mám sestru o 14 let mladší a ok. Myslím, že je to na každém z nás co si vybereme a na co máme dech:-)) Mimochodem včera jsem se dívala na tel. suma sumárum a tam říkali, že také z ekonomického hlediska je lepší mít větší věkový rozdíl mezi dětmi.

Teeda moc chlapu se do druheho ditete dobrovolne nehrne, kazdopadne divna nejsi, ptz hlavne ty budes ta ktera to musi vsechno tahnout, chlap sice pomaha a prepokladam kdyz te tak premlouva ze bude asi vzorny tatinek a pomahat by pomahal ale pokud se necitis nema cenu to lamat pres koleno jak ja rikam , ja jsem si taky rikala ze chci aspon tri roky rozdil pak se to ve me zlomilo a chtela jsem druhe nejlepe hned:)) ale priroda tomu chtela jinak a ted cekam druhe a kdyz pan buh da a bude vse oka budou od sebe necel tri roky tak jak jsem to planovala poprve. chce si to v klidu promyslet, vysvetlit a az to prijde tak to prijde