Maminčin zavislaček - breči ve školce
Ahoj. Mam problem z malou (2.4roku). je na mně tak fixovana že nemužu od ni na krok .i doma .už mně to leze krkem. Chodily jsme pravidelně na cvičení pro miminka. jinak babičky nemame takže je pořad se mnou. ted skoušime soukrome školky na 2h. na odvykačku a řve jako tur. Nevite jak to napravit? až ji budou 3 a bude muset do statni školky jestli takhle bude řvat.. :? nevim chci to řešit už ted. Přesvědšovani že je to na hrani nepomaha, odvest a odejit taky breči a to 2h. v kuse. Mate někdo něco podobneho?
holky nevim ale na separačni uzkost to nejak nevypada.. pišou od 5měs.do roka. v 5 měsících jsme měly krize to si pamatuji ale je ji už 2roky 4měs.a chape že tata jde do prace a vi že se vrati. že by nechapala že mně neztraci napořad to se mi nezda.
In reply to holky nevim ale na separačni by irenka7
můj malej jí prokazatelně měl od osmi měsíců do dvou let :///: u každého je to jinak-mému druhému začala v jedenácti měsících,momentálně má tento pátek rok a je to tu v plné parádě... někdo jí naopak vůbec nemá.Jinak nesouhlasím s tím,že je to otrkáváním dítěte-moje dítě taky chodilo do koutků,na cvičení,na plavání,mami ho hlídala (teda ne přes víkend,protože jsem kojila) stjně separačku měl jako blázen :( přešlo ho to samo,ale až věkem,jak začal potřebovat kolektiv,což bylo po tom třetím roce.Teď šel do školy ve čtyřech a úplně bez problémů ;)
In reply to můj malej jí prokazatelně měl by lucininenka
My jsme chodily od 3 měs. na cvičeni pro miminka..2x tydně ale nikdo nehlidal neni kdo
In reply to holky nevim ale na separačni by irenka7
Nás ve vývojové psychologii učili, že je separační úzkost normální až do 3 let (samozřejmě u některého dítěte skončí dřív, u některého zase později). Vůbec nespojuj to, že ví, že se táta vrátí z práce a její pocit v momentě, kdy je sama ve školce. V ten moment, kdy ji předáváš ve školce a odcházíš, je to pro ni pocit, že je bez Tebe, že Tě ztrácí jako jediný platný a pevný bod jejího vesmíru. V ten moment není schopná si říct: OK, však mamka se vrátí. Ona prostě jen naplno prožívá to, že Tě nemá. Je to těžké vysvětlit. Jak by to bylo jednoduché, kdyby nám i takhle malé děti dokázaly vysvětlit, co se v nich právě odehrává...Každopádně - ona Ti to fakt nedělá naschvál. Zlomit se to asi časem dá, ale osobně bych to nedělala - každé lámání něco stojí... A přidávám se k Anglii - je dokázáné, že pokud rodiče v útlém dětství poskytují dítěti tolik své přítomnosti, kolik ono vyžaduje, mnohem rychleji se pak osamostatňuje a odpoutává od rodičů. Je to dáno tím, že má naplněnou tuhle potřebu a může se posouvat dál. Pokud tato potřeba naplněná není, mohou přetrvávat problémy s adaptací až do staršího dětského věku - prostě se to celé táhne dýl.
tak buď vydržet teď a nebo potom :) ve dvou a půl třeba vím,že by to býval náš taky nezvládnul :) ve třech už to bylo lepší,ale stejně jsem ho nedala-já nemusela... vím,že třeba kamarádce řval taky-chodil od necelých tří jednou týdně do soukromé a musela ho vzít pryč-říkali,že prostě jednou týdně je to málo,chce to pravidelnost,na to ovšem většina rodičů nemá :( tak ho kamarádka stáhla a šel teď ve čtyřech letech-a řve taky :( teď už je to lepší,ale první měsíc vyváděl fest :( takže to si nevybereš.Takže bych možná ještě chvíli zkoušela a pokuˇˇd se to nezlepší,tak bych to nechala být,holt to pak ořve v těch třech,lepší než teď i potom :(
asi je to separační úzkost, není to nic, co by neskončilo, jen jde o to, nechat dítěti prostor, aby si řeklo samo, kdy je připravené :€s€: jestli chceš, aby ve školce chtěla být, tak se domluv a buď tam s ní, možná ti pak dovolí odejít, mimoto je to Tvá dcera a učí se od Tebe, jako od ženy, jak být ženou.
Děti mají své tempo a pokud dostanou co potřebují tehdy, když si o to řeknou, tak s tím už "neotravují"
Dej jí co chce a uvidíš, jak bude šťastná. Jen na ni buď hodná, ikdyž je to občas na palici, je ještě tak maličká :h:
mám dvouročka a čtyř měsíčního prcka, upřimně mám toho občas až až a nejsem schopná mu to dát, ale pokud se mi to povede, je spokojený :€s€: , vzdala jsem jeden kroužek menšího, jen proto, že to ten větší prostě nedal a řval jak sirénka
jedna krásná kniha píše o tom, že plněním dětských potřeb a tužeb, dáváme dítěti najevo svou lásku, někdy to trvá týdny, jindy měsíce, ale pokud dítě bude cítit, že má oporu bude to skvělé pro vás obě :€s€: Naomi Aldort-vychováváme děti a rosteme s nimi
In reply to asi je to separační úzkost, by MillyJ
Krásně napsané :one: Separačka je úplně normální a žádoucí pro zdravý vývoj dítěte. Každé dítě ji má jindy a jinak dlouho (obecně, tabulkově od 0.5 roku do 3 let). Ona potřebuje vědět, že jsi tady pro ni. Já bych pokusy se školkou teď úplně vzdala a byla s ní tak moc, jak to potřebuje. Neboj, ono to bude trvat možná kratší dobu, než bys čekala a jednou si řekneš: Kéž by chtěla být víc času se mnou...
In reply to asi je to separační úzkost, by MillyJ
Hezky jsi to napsala. :one: Ja pravě taky mam 2.4roku a 6 měsíční a k tomu pracuji takže ani moc na ni čas neni.
Ja si myslim že jsem ji pravě rozmazlela. Ma vždy co chce. S ni zustat ve školce nemam možnost. To že to nemam lamat přes koleno toho jsem si vědoma. to že zustane doma u me nohy dalši rok ji nikam neposune dopředu aby se osamostatněla. no nevim ..jdu se podivat co je ta separačni uzkost jak pišeš.. Děkuji
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj no to bude tím že je pořád s tebou..já sem s malou od pllroka chodila pořád na nějaké ty cvičení, plavání, od roka i do mateřských center...od 14 měsíců ji moji rodiče pravidelně berou na víkend k sobě, nebo jsem začala chodit třeba na plesy tak hlídala u mě doma moje sestřenice..a od dvou let sem ji dávala do dětských koutků když sem šla nakoupit a taky sem se bála že bude řvát ale uplně v pohodě..byla už prostě zvyklá na to že ji hlídají i jiní...bejt tebou dávám ji třeba i někomu na hlídání, u tebe doma at někdo třeba hlídá, nebo zkus dětské koutky taky na hodinku ji tam nechat.