A máme tu konečně duben + příběh pro potěšení:)

Ahojky všem dubínkům. Juchů :C]]: tak je to tady holky, dnes začíná náš měsíc - měsíc, ve kterém přijdou na svět naše vytoužená miminečka :°O°: Všem moc držím palečky a těším se, jak se budeme postupně pěkně klubat a rozrůstat. Posílám pro potěšení jeden příběh z mojí oblíbený knížky. Mějte se krásně a užívejte posledních dnů s pupínama :k: :€O:

Matkou se člověk rodí

Narodilo se mi moje první dítě a já zjistila, že jsem na něj absolutně nepřipravená. Původně jsem věřila, že mě jeho narození nemůže zaskočit. Prostudovala jsem si knihy a články týkající se porodu a péče o dítě. Nakoupila jsem všechno, co jsem měla na seznamu. Dětský pokoj byl zařízený, manžel netrpělivě čekal, kdy dítě přijde. Počítala jsem s probdělými nocemi, nekonečným přebalováním, bolavými bradavkami, pláčem (mého dítěte i svým) a pocity, že nic nezvládám. Neděsila jsem se ani vyhlídky na sedací koupele a hemeroidy.
Nebyla jsem však připravená na to, že od okamžiku narození mého děťátka se svět změní od základu. Nečekala jsem, že pouhá tíha lásky k němu mě denně rozbrečí. Netušila jsem, že pro slzy nedozpívám svou první ukolébavku. Nevěděla jsem, že svět mi náhle bude připadat neuvěřitelně krásný a zároveň nevýslovně děsivý. Neměla jsem ponětí, že ve mně vznikne úplně nový vesmír jen proto, aby se do mě všechna ta láska vůbec vešla.
Neuměla jsem si představit, jaké to bude, až ke mně sestřička přiveze miminko se slovy: „Už vás vyhlíží“, ani že pohled modrých očiček upřený na mě se mi navždy vpálí do srdce. Nevěděla jsem, že umím milovat tak moc, že to doslova bolí, že výlet do supermarketu ve mně vyvolá ochranitelské pocity, jako když medvědice chrání své medvídě, či že moje první cesta do samoobsluhy bez mého dítěte mi zlomí srdce.
Nemohla jsem předem uhodnout, že děťátko navždy změní můj a manželův vzájemný vztah či že akt porodu a kojení mě naučí nové úctě k vlastnímu tělu. Nikdo mě neupozornil, že už niky nebudu schopná sledovat večerní zpravodajství, protože každý příběh o týrání dítěte mi připomene tvářičku mého vlastního.
Proč mě nikdo nevaroval? Teď je toho na mě hrozně moc najednou. Dokážu své dítě vůbec někdy ztratit z očí, abych na něj nemusela každou vteřinu myslet, přestanu se někdy děsit nad každou jeho ospalkou či skvrnkou na pleti? Budu mu umět vyjádřit tu hloubku lásky, kterou k němu cítím? Dokážu být svému dítěti takovou maminkou, jakou se vášnivě toužím stát?
Slyšela jsem, a dnes vím, že to je pravda, že když žena porodí své první dítě, jde vlastně o porody dva: dítěte a matky. A na ten druhý porod je vyloučeno se připravit předem.