máme doma Martínka

Ahoj maminky, tak od pondělka už mezi vás taky patřím. Narodil se nám Martínek s mírami 3130 g a 48 cm. Z porodu jsem vůbec neměla strach, říkala jsem si, že pro svý dítě vydržm všechno, ale to jsem se mýlila. Na porodním sále jsem udělala pěknej cirkus :D
V neděli jsem nastoupila na vyvolávání, DR ze mě byl úplně zoufalej, bylo to tam všechno šíleně tuhý a tak mi hned dal preindukci. Nedělní noc už byla ve znamení bolestí a ráno mi k mému potěšení oznámili, že se začínám otevírat, ještě jsem pár hodin prožila v bolestech, kterým aspoň psychicky ulevil příjezd tatínka. Sice se na porodní sál skoro vnutil, když si zavolal, že chce přijet, tak mu řekli, že má ještě čas, že to bude trvat ještě dlouho :-)Jenže tím, že jsem ho tam měla jsem si moc pomohla, masíroval mě, ulevoval mi ve vaně a pak mě držel za ruku když jsem to nejvíc potřebovala. Jak bolesti sílily, byla jsem čím dál háklivější na jakékoli pokyny ohledně dýchání atd. sice jsem se snažila myselt na malýho, že musí mít kyslík, ale to hluboký dýcháními v těch bolestech fakt nešlo. takže jsem se postupně začla hádat s doktorkou (mojí gynekoložkou, která vedla můj porod) a ta ze mě na konci porodu byla úplně na nervy (ale dostala mě tím, že když odcházela z porodního sálu, popřála našemu synkovi a políbila ho). Řvala jsem jak pavián a když už jsem se dostala na kozu a měla jsem tlačit, nakonec to skončilo tak, že se u mě vystřídali tři lidi, kteří mi tlačili na břicho, aby malýho dostali ven. Bohužel jsem s nimi nespolupracovala a netlačila jsem, když jsem měla, takže mi popraskaly žilky v očích a v obličeji. Konec tomu učinil až primář, se kterým jsem asi z respektu spolupracovala a kterej byl traky pořádnej kus chlapa...první, co náš synek udělal bylo, že mi pokadil břicho :-D a pak už to bylo jen krásný, Martínek na mě koukal z tatínkovi náruče, zatímco mě zašívali, první kojení, koupání a ten krásnej výraz našeho drobečka lebedícího si ve vodě jsem dojetím obrečela...teď už jsem doma s tatínkem a užíváme si jako správná rodina, sedíme všeci spolu a našeho broučka pozorujeme...smějeme se tomu, jak nenasytně pije