Mám depku, rodiče mě asi zabijou. Pomóc!

01.02.2010

Ahoj holky předem vás všechny moc zdravím. Dlouho jsem tady nic nenapsala, ale příspěvky pročítám pravidelně. Najednou i na mě padla určitá deprese nebo nevím, jak jinak to nazvat, ze které se potřebuji vypovídat, někomu se svěřit. Asi většina z vás zná můj příběh, tedy alespoň někdo. V podstatě to není nic světoborného, ale i tak stručně popíšu svou současnou situaci. Je mi 17 a jsem těhotná, ale to už jsem tady jednou psala. Přítel je díkybohu starší a schopný nás zajistit, já taky něco poberu i když toho nebude moc, ale nedá se hold svítit. No jo to by bylo fajn,ale to je jenom začátek. Teď jsem se dostala do situace, kdy už jsme se to konečně rozhodli oznámit mým rodičům ( a to už jsem 11+4) jenže dřív nebyla pořádná příležitost, chtěli jsme to udělat už několikrát, ale prostě z toho nakonec sešlo. Takže se na jednu stranu těším, na to až to budu mít za sebou a proto už to nechci prodlužovat. Jeho rodiče už to vědí měsíc a to díky uplné náhodě, ale jsou uplně v pohodě. Dokonce se ptali jestli se vezmeme. No a ti moji rodiče se to mají dozvědět tento týden. Ale u nás to nebude probíhat v takovém klidu, jako ze strany přítelovi rodiny. U nás, a nebojím se to ani vyslovit, to budou jatka. Holky to bude čóro, tak se na to snažim připravit. Nebojím se toho, že by křičeli. To oni nebudou, ale nejhorší pro mě bude to, že oni to budou brát tak, jako že jsem je strašně zklamala. Vždyť já mám jít přece na vysokou. Pro ně jsem pořád ta jejich malá holčička a je to tím, že jsem nejmladší a mamka trpí fobií, že jí vylétne z hnízda i ten poslední ptáček a navíc až zjistí, že...NO to bude hrůza. Hned to bude volat ségře a určitě u toho bude brečet a říkat jak jsem blbá. Ségra přijede a asi mě zabije. Protože je to ona která ve mně vidí své nenaplněné ideály, a chce je realizovat právě na mě. NO to bude taky záhul. Kdo si co nadrobí, to si hold také sní. No jo no. Pořád si říkám, že to nějak přežijem. Doufám. Rodiče to snad zkousnou i když si myslím, že to bude trvat hodně hodně hodně dlouho. Jéžiš to bude dusno. Kdybyste jen věděli jak se toho děsim. Ale rozhodli jsme se, že to miminko chceme, ať to stojí co to stojí. Bylo sice neplánované, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom ho mohli dát pryč. Zvládlo to spousta jiných před námi tak to zvládneme i my. Jenže trochu se toho bojím. Jaké to bude potom? Až se to malé narodí? Co všechno se změní? Dokážu se o něj postarat? Budu dobrá máma. Já doufám, že jo a udělám pro to cokoliv na světě. I když to bude zpočátku těžké. Děkuji všem těm, kteří to dočetli až dokonce. A jsem strašně ráda, že existuje místo ( i když je to internetový portál – ale výborný), kde se můžu vypovídat ze svých starostí. A hlavně je super, že se tu najdou lidi, kteří dokážou podržet. Tak na mě prosím ve středu myslete. Bude to den D. A držte mi prosím palce ať mě naši nezabijou. Jinak všem přeji pohodové těhulkování, maminkování i snažilkování. Pá :a:

Kliknutím vložíte smajlíky:

ahojky ja k tomu muzu rict jen jedno..pokud by se tohle stalo moji dceri(mam rok a pul holcicku)nikdy bych ji nevyhodila z domu ani nic podobnyho...pokud by mela vedle sebe chlapa,kterej by za to stal,snazila bych se ji pomoct jak by se dalo..samozrejme bych trvala na dodelani skoly,matury nebo zkratka toho co clovek studuje...vyska se da odlozit..v pohode se da zvladat ze zamestnani nebo z materske..taklze pokud by mela dokoncenou aspon maturu,urite bych tema skoly nebrala tak tragicky...spis by mi slo o to,ze by si ubrala mladi a v dobe kdy si jine holky uzivaji ona by musela prebalovat plinky..ja osobne rodila ve 23letech...vzdy jsem chtela mit prvni ditko do 25...ale urcite jsem ho nechtela driv nez ve 20...ja byla v 17ti jeste pekny telatko :s: a byla jsem rada,ze se postaram sama o sebe natoz o dite...ale to samozrejme nemusi byt tvuj pripad..tak ti preju at to nemas moc slozite,at vam vztah s chlapem vydrzi a o rodice strach nemej,urcite to zvladnou ;) :a:

Ahojky, tak vás všechny moc zdravím a omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, ale bylo to teď nějaký hektický. Jinak jak vidíte, nezabili mě. To bych tady jinak nepsala:-). No musím říct, že nebýt přítele, tak asi ani nenajdu odvahu to říct. Byl to strašný pocit, když jsme šli do té kuchyně. Myslela jsem, že to asi nervově nezvládnu, ale prodlužovat už jsem to nechtěla. Tak to ze mě prostě vypadlo až jsem se tomu divila. No mamča mi řekla, že si to myslela hned jak jsme jí řekli, že jí musíme něco říct. No první reakce nebyla zas tak hrozná. Jen se ptali jak to vidíme dál apod. Nejvíc se ptaly na školu, jak si to představuji a tak. Tak jsem jí řekla, že školu chci v každém případě dokončit a že třeba i časem tu vejšku zvládnu. No byli z toho docela v šoku i když táta je uplně v pohodě. Ptal se mě jak dlouho už to víme a na kdy nám vychází, že se má prtě narodit. No musim říct, že se mi dost ulevilo. Dneska za mnou ještě taťka přišel a říkal mi že to bude hodně náročný s tou školou a že mi samozřejmě pomůžou jak bude moc, ale že jak už je v tom jednou mimčo, že to bude mnohem náročnější a tak. Takže jsem docela ráda. Ani není doma dusno. Akorát se neustále peru s pocitem, že mamka na oko vypadá spokojeně, ale že někde hluboko se s tím těžce srovnává. Nedává to najevo, ale já to vím. Ona jen prostě nechtěla abych si to takhle stížila, ale oba vědí, že je mám moc ráda a nikdy bych je nevyměnila. Ale někdy mě docela ubližují její narážky typu, když čte v novinách nadpis: Jako technici na pracáku neskončíte. No tak k tomu dodá to mě zajímá kde skončíš ty. Nemyslí to zle, ale já pak mám vůči ní pocit viny. A musím říct, že je to docela vyčerpávající. Navíc dnes dorazí ségra. To si vyslechnu. Jinak ještě jednou všem děkuji za podporu. Jsem ráda, že se tu najde tolik ochotných lidiček.

In reply to by Zuzinecek

Tak jsme tady všechny čekaly, jak to dopadne:)) jsem moc ráda, až se malé narodí, tak se na to budou dívat tvoji rodiče jinak. Moje sestra si dělá vysokou taky na mateřské a s trochou pomoci to jde zvládnout.Katka

In reply to by Zuzinecek

Musim se priznat, ze me to tvoje psani dojalo ;) Jsem rada, ze to dopadlo takhle :one: A mamca se s tim urcite vyrovnava, ale to je normalni. Ale je hvezda, ze ti nevycita a snazi se to srovnat sama v sobe :qu:
A to ze se "nenapadne" pta, kde skoncis ty, tak to vubec nemusi souviset s tim, ze jsi tehu. Ja podobne hlasky slysela celou pubertu :///:

In reply to by sachmetka

s timhle příspěvkem souhlasim, taky mě to dojalo. Tak nakonec to dobře dopadlo, je vidět že vaši jsou fajn, rozumný lidi. Mamku chápu, musí bejt pro ní těžký vyrovnat se s tim že budeš mít vlastní rodinu, ale pokud se nebudeš stěhovat nikam daleko, určitě to bude brzo ok.
Takže ted už budou snad jen samý radosti :one:

In reply to by Zuzinecek

ahojky, tak si to zvládla :-) vidíš rodiče to zvládl taky.. určitě tě budou podpořovat a kdo ví, časem si třeba tu školu doděláš.. Já teď bojuju s maturou jsme na nástavbě a letos mám maturovat, jenže jen tak tak mě to vychází s termínem porodu a nějak tam ani nechodím, mám úplně jiné myšlenky než na školu... Tak ať ještě zvládneš ségru a přeji ti moc štěstíčka a neboj vše dobře zvládneš :-)

Ahoj,mě sice bylo 19, když sem našim oznámila, že sem těhotná...ale měla sem jít na vejšku :O Teď sou malýmu 2 měsíce a naši ho uplně milujou a berou ho pomalu za vlastního syna...sme 3 holky.
Takže ti chci jenom říct, že než si ho pochovaj tak možná budou boje, ale pak obrátěj o 180 stupňů :) takže hodně štěstí :one:

uvidíš, že za pár let se tomu budeš smát, i když ted je ti z toho spíš zle. Já jsem otěhotněla ve 22, ale i tak jsem se bála to doma říct, že bude bordel ;)
takže určitě bud připravená na nejhorší a uvidíš, že to třeba vůbec nebude tak horký, v šoku budou, to je jasný, ale vždyt se přeci nic hroznýho neděje! máš chlapa co se o vás postará, dítě je něco úžasnýho, počkej babča až bude vozit kočárek :/;x:
hele ale ono to tak většinou bejvá, že když se rodiče chtí vidět ve svejch dětech a mají na ně takovýhle nároky, většinou to dopadá jinak. a rozumim tomu syndromu tvojí mámy, že zůstane doma bez dětí, že strárne, atd,to bude pro ni asi těžší než to že nebudeš mít vejšku. moje máma to moc nezvládá, navíc já s malym od ní bydlim 100km daleko, ségra ještě dál a druhá ségra naštěstí docela blízko, tak aspon něco.
určitě napiš jak to dopadlo, všechny držíme palce.

Holky všem Vám chci ještě jednou moc moc moc poděkovat za podporu džte mi prosím dnes pěstičky ať mě naši nezabijou. :one: :+^*: Jsem uplně na nervy. Je to hrůza. A ještě jsem se chtěla na něco zeptat, bude to asi hloupej dotaz ale nevim. Doma jsem měla ještě dva těhoteské testy. Tak jsem si řekla, že taky ještě využiju a schovám na památku. Ale docela mě překvapilo, že čárky na obou dvou byly docela slabé. Nebyli neviditelné ale slabé. Když jsem se koukalal na testy, které jsem si dělala asi 12-14 dní po vynechání MS, tak tam ty čárky byli mnohem silnější. Byly skoro silnější než ty co tam mají bejt normálně. Takže jsem se teď docela lekla, že jsou takové slabé. Nejsem žádnej testovej mainak, ale nemůže to něco znamenat? Je to asi hloupé, že?

Ahoj, nejsi zase nejmladší, 17 let je hratelných podle mě a pokud máš rozum a mimi chceš a chceš se postarat, není co řešit :) vaši budou možná řádit, ale až se to narodí, tak se z toho po....u. navíc když máš hodnýho přítele a chce ti se vším pomoct, tak je to skvělý :)
a jasně, že budeš dobrá máma, já se taky hrozně bála, že ho včas nenakrmím a že mi třeba umře nebo že mi spadne na zem nebo mu promáčknu fontanelku...ale jak se to narodí, stačí pár dní a sama ucítíš, co mimi potřebuje a proč pláče, poradí ti doktor, známí... v podstatě se miminko jen koupe, krmí a uspává a než začne vyžadovat jiný věci, už spolu budete tak propojení, že v tom neuvidíš nejmenší problém. a život se ti nezmění, já taky pořád čekala, co se teda jako změní. ano, máš zodpovědnost a velkou, ale nic to není, jsi jen doma a staráš se o mimi místo toho, abys chodila do práce. navíc při mateřský se podle mě dá vejška dodělat :) já taky chtěla, ale pak jsme na to neměli a já mám problém, že se všude ztratim...a jezdit přes půl republiky jsem nemohla, tak z toho sešlo :(
tak se ničeho neboj, rodiče to nechej vydýchat, vyslechni si, co ti řeknou a neříkej jim a nenuť svůj názor, jsou přeci jen starší a jsou to tvý rodiče, kteří mají většinou pravdu, tak je nepruď, třeba to taky pomůže. řekni jim, že maj pravdu, ale že to nebylo plánovaný a že si myslíš, že jsi natolik vyspělá, že se o mimi postaráš a že školu si třeba doděláš při tom, že to nachceš zahodit. mluv rozumně a uvidíš :) hlavně se nestresuj v těhotenství, za prvý ještě nejsi tak daleko, abys nemohla potratit a za druhý to na mimi přenášíš a pak bude neklidný, nemusí ti z toho třeba dobře spinkat...takže hlavně klid, jsou to tvý rodiče. oni nás maj rádi i když něco provedem, jen se s tím musí smířit, ale stojí vždycky při nás :)

myslim si ze i kdyby to tvoji rodice vzali spatne tak az uvidej vnoucatko se vsechno otoci! tohodle bych se nebala!Trochu souhlasim s tim ze jsi blazen v 17 mit prcka ale to je tvoje rozhodnuti a ja ti gratuluji!Byla jsem tehotna v 15 a taky jsem to musela rodicum zdelit a taky jsem se bala a jsem porad na svete!!! Sice jsem byla na potratu protoze jsem byla opravdu jenom dite ale to nic nemeni na tve situaci! Neboj se toho a rekni mami budes baba! neboj zacne z toho mit radost a ver nmi vysokou si prece muzes casem dodelat nebo ne?Drzim palecky a hezke tehulkovani

ahoj, třeba budeš přakvapená a tvoje rodina to vezme v pohodě. Nevim jak často se s mamkou vidíš, ale moje máma na mě poznala hned že jsem těhotná a to jsme se vídali jednou za 14dní.
Pokud máš partnera,který se o tebe postará tak to pro rodiče takový šok nebude. Horší by bylo kdyby jsi byla sama.
Držim palce ať středeční odhalení dopadne dobře. Pokud máš fotečku tak jí sebou vem. Kupte nějaké zákusky.

Ahoj, plne te chapu jak se asi citis,jelikoz jsem si prozila neco hooodne podobneho. U nas je to tak ze kdyz jsem otehotnela mi bylo 18 (nastetsi uz jsem byla vyucena a i pracovala-sice 5 mesicu ale nevadi:-). bydlela jsem se s svym tatou protoze nasi se dva roky pred tim rozvedli a pritel se ke me nastehoval, ja nechtela byt u nej v byte. Docela si rozumej a tak. S pritelem jsme si rekli ze bychom chteli prcka (jemu je 27) a tak jsem vysadila antikoncepci jenze jsem si myslsela ze kvuli zdrav. potizim a tim ze jsem dlouho brala antikoncepci ze to potrva dlouho,jenze do 10 dnu jsem otehtonela:-)Tak jsem to oznamila vsem krome myho taty,i mama to brala skvele. No jenze nevedela jsem jak to rict tatovi,tak se to dozvedel za mesic,jako posledni:-(jednou jsem mu vecer rekla jestli bychom nekam si nesli sednout ze s nim potrebuju probrat neco dulezityho a on se me zeptal ze SRANDY jestli jsem tehotna:-)tak v tu chvili ze me vypdalo jenom slovicko jo:-) blby ale hrozne se mi ulevilo...jenze tata semnou dva dny promluvil jen sotva a po trech dnech z neho vse vylitalo ze to bere jako zradu atd...jenze kdyz jsem rekla ze to proste chci a ze se tesime uklidnil se sli jsme na vecu a vse tam prorali...On se taky bal ze ho opustim nebo tak..nakonec nam dela byt:-)sice nam to neuzna ale vim ze uz se na malyho hrozne tesi:-)takze neboj rodice budou ve velkym soku ale pak se uklidni a nakonec vam sami pomuzou a budou se tesim...budu drzet palce:-)

tp zvládneš, vaši nakonec budou nadšení, až prcka poprvé podrží v náručí. ;) Můžou být na Tebe pyšní už teď, v 17. jsou holky většinou ještě fakt v pubertě a raději jdou na potrat, než si kazit život, zatímco Ty ses tomu postavila čelem a o miminko si bojuješ za každou cenu. A že máš jít na VŠ??? No a??? Já dělala část státnic 2 měsíce před porodem, a dodělávat je budu teď i s mimčem. Naši taky furt prskali, že doufaj, že si miminko pořídíme až dostuduju a blablabla... a když jsme jim řekli, že čekáme, div se nepo... radostí, že budou mít vnouče... :c: A názory na mou nedodělanou vejšku byly ty tam, hlavně abychom byly já i mimi v pořádku, a když se k tomu zvládne VŠ, zvládne se, a když ne, svět se nezboří. :°°//: Neboj, dobře to dopadne... :one:

je úplně jedno jestli je ti 17 nebo 27, v každém věku těhulka přemýšlí, jak to bude zvládat a co všechno se změní, až se malé narodí ;-) no změní se asi skoro všechno a nejde se na to úplně připravit, ale vysokou klidně můžeš vystudovat kdykoli jindy než mezi osmnácti a pětadvaceti, moje kámoška se přihlásila na bakalářský studia "při zaměstnání" když jí bylo ke třiceti, první rok dělala normálně, druhák s bříškem a poslední ročník při mateřské a taky to zvládla ;-)

Ahojky,
Mě je zatím 16.Ale dva týdny po porodu mi bude 17.Jednou jsem se s přítelem dozvěděla že čekáme mimíí..Byla jsem šťastná...Nikdy!Bych si to nenechala vzít,tak jsme se rozhodly,že si mimí necháme.Ale pak jsem o něj bohužel přišla :( Nepřála bych to NIKOMU :( bylo to strašné..I když mladí,tak jsme se za půl roku pokusily znovu a teď jsem 31+4 taky mám naštěstí přítele který mě i mojeho Kristiánka zabezpečí :) ..Ale k věci...jak jsme se dozvěděly o tom první mimí a oznámily to našim,tak jsme málem byly snězení za živa :D ...Ale jak jsme oznámily tohle miminko tak už to braly v pohodě...Jak moje,tak přítelova rodina nám pomáhají co to jde :) ...Uvydíš,že ze začátku budou možná vyvádět,ale pak Vám budou taky pomáhat..A až jím třeba ukážeš fotečku z ultrazvuku tak budou rádi...:) ...Taky jsem přerušila studium...Ale budu pokračovat..Do 26let máme čas ...:) ..Tak hodně štěstí a pěkné těhulkování... :)

In reply to by Nikolin

teda blahopřeji, to jsi dobrá, smekám. Já ve 14. letech pomalu ještě vozila kočárek s panenkou po parku (trochu přeháním, ale rozhodně jsem neznala sex osobně, natož abych se cítila být mámou)... :00: První touha po dítěti přišla v 18, a i tak jsem si pro jistotu ještě počkala 8 let, i když v 18. jsem nabídku na miminko měla... :///:

In reply to by fli

Ja mam 18 roku a musim rict, ze se ma touha po materstvi nedala utisit:) Manzel ze me musel byt na nervy, protoze jsem furt brblala o miminku:)

In reply to by fli

kdo říká že ve 14.?jedna tady poví 14. a už jsem asi byla těhotná ve 14 :D...Bylo mi za 5měs.16...Ale jak už jsem psala,je to každého věc a já jsem šťastná že čekám mimíí...A Nikdy vživotě bych neudělala takovou blbost abych dala mimi pryč...

In reply to by LenkaJ

sorry ale 14 mi určitě nebylo...měla jsem za 5měs.16...Ale tak myslím,že je to každého věc ne???jo a mimochodem jo plánovaně...ale tak už jsem tady našla i maminku 15 TI LETOU A má měsíční mimí...

In reply to by Nikolin

Ty jo tak to přeju pohodový porod a hlavně šťastnou rodinku. To jsi ještě mladší než já. Mě bude při porodu 18. Ty jo takže vy to máte nakonec plánované. To je na jednu stranu hezké. Děkuju za příspěvek. Pá a pohodový zbytek těhulkování

In reply to by Nikolin

Ty jo tak to přeju pohodový porod a hlavně šťastnou rodinku. To jsi ještě mladší než já. Mě bude při porodu 18. Ty jo takže vy to máte nakonec plánované. To je na jednu stranu hezké. Děkuju za příspěvek. Pá a pohodový zbytek těhulkování

Ahoj. Ja jsem pred par mesici byla v podobne situaci. Mela jsem 17 let a nasim jsem oznamovala, ze se budu vdavat. Nebyla jsem tehotna, ale proste jsme se chteli brat. Mamka to vzala v pohode, ale tata se se mnou prestal bavit. Uz to trva pul roku a krome jednoho telefonatu(minuly tyden) jsme se spolu jeste nebavili. To, ze jsem tehotna mu rekl nekdo jiny, nez ja, takze neznam jeho prvotni reakci, ale vypadalo to,ze je s tim smireny. Ale to oznamovani svatby byl horor. Rozhadali jsme se uplne silene. Ale nikdy bych nemenila. Nikdy bych ho neposlechla. On chtel, abych se vdavala az po vysce:?...
Ty s pritelem bydlite ve svem? nebo jeste kazdy zvlast? Nejlepsi by bylo, kdyby jste se vzali a odpoutali od rodicu. At uz to vezmou jakkoli. A svatba je dobra vec, protoze vas pak uz berou jako par, ktery patri nemyslitelne k sobe. I ostatni lidi, i rodice. A svatba je tak kraaaasna vec:)

Ahoj. Taky ti zkusim napsat nějaké povzbuzení:-) Já jsem taky poprvé těhotná a krátce po porodu mi bude 31, ale u mojí maminky to tak nebylo. Když otěhotněla, byla na tom stejně jako teď ty, dokonce jí v době porodu ještě nebylo ani 18, při svatbě ji museli zplnoletit! Samozřejmě tenkrát zvažovala všechna pro a proti, ale prý ji ani ve snu nenapadlo, že by mě dala pryč. A nikdy toho prý nelitovala. Pochopitelně to taky s tátou neměli lehký, bydleli u mojí babičky s dědou (táta je o 4 roky starší než mamka), mamka ještě studovala střední školu, vlastní bydlení měli až když se narodil i brácha a taky to vydrželi. Prostě chtěli, a i když to neměli jednoduchý, tak i přes všechny počáteční chmury se jim snažili pomoci obě maminky i tatínkové. Mamka dostudovala střední školu, mám mladšího bráchu a vysokou si dodělala při zaměstnání. Dneska s tátou jezdí na motorce, na dovolený, koupili si nový byt a těší se na vnouče, které si užijí, protože budou mladými prarodiči:-) Ber to tak, že budeš mít děti rychle odrostlý a budete mít dost času dohonit vše, co jste chtěli s manželem stihnout. Můžeš si i dodělat vysokou (já ji taky dělala při zaměstnání) a rozhodně nic neztratíš. Myslím, že nemusíš ničeho litovat. Kdybys šla na potrat, mohla bys toho pak celý život litovat.
Tak přeju hodně štěstí!

Ahoj,

rodiče tě určitě nezabijí, ale asi budou možná chvilku naštvaní. Je to pochopitelné, zkus se vžít do jejich situace, že jejich holčička, které je 17 let bude mámou. Možná si to budou klást za vinu, že někde udělali chybu a možná ti řeknou, že jsi je zklamala. Všechno chce čas, oni se s tím srovnají neboj.Budou mít přece jen vnouče :cc): . Důležitý je, že ty s přítelem víte co chcete a těšíte se. Ty otázky, které si kladeš, si dává každá těhulka. Zvládneš to a za pár let se tomu třebas i zasměješ.

Tak to je situace, kterou ti asi zadna z nas nezavidi. Ale kdyz jste se rozhodli mimi si nechat, tak to rodicum rict musite ;) Pokud se bojis nejakych vycitek, tak si priprav neco co jim k takovym vycitkam muzes rict. Treba jak jsi psala, ze si myslis, ze ti reknou, ze jsi je zklamala. Cim? Tim, ze jsi se rozhodla nechat si dite, ktere cekas se spolehlivym partnerem? Skolu kvuli tehotenstvi snad opoustet nemusis a na VS muzes jit i tak. Jen to pro tebe nebude tak jednoduche s mimiskem doma.
A jestli budes dobra mama??? Samozrejme, uz jen to ze jsi ani na chvilku nezapochybovala, ze si chces mimiska nechat, ze o premyslis o tom jestli se o nej budes umet postarat, svedci o tom, ze pro neho udelas vsechno :girl:

Hlavu vzhuru :one: Drzim vam s pritelem palce.

Nooo tak jakož to matka už skoro 17-cti leté dcery ,tak mám v ní jisté naplnění ,že bude studovat ,a pozná svět a užije si mládí atd .Však ty to znáš .A z pohledu toho že mám i 3měsíční mimčo je to kuřátko a teď když už nosíš mimiska v sobě tak chápu že si to necháš.A rodiče ,Ten den ti řeknou že jsi blbá že sis zničila život a bla bla bla no a pak ti budou miminko romazlovat .Hlavně že se o tebe přítel postará ,horší by bylo kdyby jste byly jak se říká totálně v prdeli .Tak a teď hlavně nestresuj už jsi těhulka nezaponeň doma to už ňák dopadne ,držím palce :a: A dej pak vědět jak to babča s dědou přijaly.

Ahoj Zuzi, musím Ti říct, že jsi statečná. bereš to opravdu zodpovědně na 17 let. Mně je jednou tolik:-) a čekám první miminko. Abych Ti řekla pravdu, tak si nedokážu sama sebe představit být těhotná v 17ti. A obdivuju Tě jak se k tomu stavíš!!! Hodně holek by se mimča vzdalo a to už si pak neseš celý život..... Moc Ti přeju, že máš přítele, na kterého se můžeš spolehnout. To je moc důležité!!! Když Tě on podrží a Vaši budou vidět, že stojíte při sobě, tak to překonají. No a na výšku můžeš přeci taky. To se nevylučuje. I když to nebude úplně podle představ a plánů Tvých rodičů, tak ten malý prcek za to stojí, uvidíš. A tisíckrát Ti vrátí všechno co ty budeš muset obětovat. Takže Ti přeji hodně pevné nervy!!! Vaši to přežjí a pokud tě mají rádi tak pomůžou. A nakonec budou celí na měko z mimča. Drž se mamčo :a:

In reply to by janis

Nevím jestli jsem statečná, řekla bych že spíš ani ne. Prostě jen to přišlo a já se s tím s přítelem snažila prostě nějak vyrovnat no a dopadlo to takhle. A vlastně i díky přítelovi. Protože ten to bral uplně jako samozřejmost, že si mimčo necháme. Okamžitě se mě ptal: Ale na potrat doufám nechceš jít? To zvládnem ne? On je ten který to všechno drží, protože bez něho bych to takhle asi nezvládla.

Ahojky!
Nedalo mi to a musím reagovat na Tvůj příspěvek...úplně chápu, jak se asi cítíš, i když jsem to neprožila. Tohle se může stát každému, ale s tím rozdílem, že spousta jiných holek by jednala jinak. Obdivuji Tě, že v Tvém věku ses rozhodla si miminko nechat(já bych zřejmě jednala stejně). Nejdůležitější je, že víš, že máš v příteli zázemí a rodiče, ti to budou muset přijmout. Nebude to pro ně lehké, stejně jako pro Tebe, ale až se miminko narodí, všechno bude fajn, doufám a přeji Ti to. A ty otázky typu "budu dobrá maminka" si zakaž. Ty napadají každou z nás bez ohledu na věk. Určitě budeš svoje miminko milovat a od toho se vše odvíjí. Řekla bych, že celá ta péče o něj je tak přirozená, že to určitě zvládneš. Budu držet pěsti. Hodně síly, papa Věrka

In reply to by werka

JJ v přítelvi mám oporu, a ten to bere uplně v klidu. Je to možná i tím, že jeho rodina je uplně o.k., já se ho pořád snažím připravit na reakce mých rodičů, ale zatím mu to nějak nedochází. Jenže já je znám lépe. Chápu, že to bude hrozně těžké pro obě strany. Jak pro rodiče tak pro nás s přítelem. Ale vždycky to všechno nějak dopadne. A navíc přežuju výčitky rodičů, a pak si alespoň nebudu muset vyčítat, to, že jsem si dítě nenechala. Myslím, že i mladá máma může být dobrá máma. Ale to mamce asi jen tak nevysvětlim.

Nestresuj se kvůli tomu, co řeknou vaši. Možná první reakce bude děs, ale pak jim dojde, že svat se nezboří, že je fajn, že máš chlapa, o kterého se můžeš opřít. I oni pochopí, že v dnešním světě, kdy se spousta dětí rodí do neúplných rodin, kdy řada lidí dítě nechce kvůli kariéře, kdy se spousta párů marně pokouší o mimčo, je vlastně krásné, že jejich holčička je zdravá, čeká mimčo z lásky ;) Počkej, z vnoučátka budou poprdění, vždyť to snad ani jinak nejde :cc): A studia? Celá řada mamin dneska studuje dálkově při dítěti, takže budeš-li chtít, věřím, že i to nebude v budoucnu problém. Jsi sice mladá, ale na mimčo se těšíš, jsi určo rozumná ženská, takže tu péči o něj zvládneš. Někdy to třeba bude zezačátku náročné na psychiku, ale to to nesouvisí s věkem - kdybys měla zajetý nějaký životní rytmus, záliby, práci, přátele, tak pak i mimčo plánované ti tak změní život, že se nestačíš divit :00:

In reply to by Makvína

No první reakce bude uřitě děs, a určitě bude nekonečný dusno, ještě pěkně dlouho, ale co jak říkáš svět se neboří. A až se to malé narodí, budu nakonec ráda, že jsem to pro něj všehchno vydržela. Děkuju za podporu :+^*:

ahojky, to je mi moc líto, že musíš se strachem říkat své těhotenství rodičům.. mě je 20 a taky jsme to říkala se strachem, ale všichni to vzali moc dobře :-) a jsem moc šťastná že to mám za sebou.. a neboj určitě to zvládneš-roli maminky.. Kamarádka nedávno rodila a říkala, že jakmile malou uviděla tak se v ní jakoby něco přeplo a automaticky milovala a ochraňovala a starala se o malou. že je to v každé z nás. A ty určitě budeš skvělá máma, když se strachuješ jaké to bude tak jde vidět, že o tom hodně přemýšlíš a chceš být dobrá maminka. a tím že to děláš už jsi dobrá maminka :-) :qu: , Moc ti přeji aby tví rodiče to vzali v pohodě a ať ti nic nevyčítají je to tvůj život a ty víš že miminko chceš. Uvidíš zvyknou si a budou tě ještě podporovat. Přeji krásně těhulkování a hodně sil na vyzrazení krásně zprávy, ať je krásná pro všechny. :-)

In reply to by natalieH09

Tak mě taky docela mrzí, že to musim oznamovat se strachem, vždycky jsem si to představovala jinak. Vždycky jsem si říkala, že až budu těhotná, že to vykřičím do světa ať to všichni vědí, no ono to s tím křičením, ale není tak horké. Už aby to bylo za mnou. Moc děkuju za tvá slova jsi hodná ještě jednou děkuju. :+^*: Jsem rádá, že jste tady holky, vždycky dokážete pomoc :+^*:

Ségra se měla realizovat sama a maminka bude babička, bude moct pečovat o úplnýho drbečka, takže se z toho taky vzpamatuje. Vejška se dá dělat i na mateřský, dítě není konec života.

Nebo jinak - otěhotněla jsem v 17ti, nestihla jsem dodělat soukromej gympl, do kterýho naši vrazili dost peněz a můj přítel byl ještě na střední. Přesto to vzali oproti očekávání docela dobře a hodně nám ze začátku pomohli. Nic není tak horký, jak se to uvaří ;) Školu jsem si dodělala, ráda bych (ve 24) začala studovat VŠ. Manžel vcelku slušně vydělává, děti už máme 2 :) happyend? No dalo to fušku, nakonec byl největší problém s manželem, kterýmu trvalo, než se přizpůsobil nový rodině, ale všechno jde. Držím ti palce a věřím, že budeš mile překvapená :) :k:

In reply to by vood

:+^*: Moc děkuju za podporu, je fajn slyšet to z úst od někoho kdo si to prožil. Máš pravdu není to konec života a školu si chci taky dodělat. Nejsem si vůbec jistá svýma rodičema, ale prostě to nějak dopadne. Nechám věci náhodě. Uvidíme. Moc děkuji za podporu, je to pro mě v tuhle chvíli moc jednoduché děkuju :+^*:

In reply to by Zuzinecek

Nemáš zač. Až s nima budeš mluvit, možná se tě budou vyptávat, jak si to představuješ (škola, bydlení atd.) připrav se na všemožný otázky, ať ti tam neutečou nervy. Věcností je přesvědčíš, že jsi svoje rozhodnutí sama rozumně zvážila a víš,co děláš. A s tou ségrou bych se fakt netrápila. Pochopím, že se chtějí v dítěti realizovat rodiče (i když ani to není v pořádku), ale sestra? Proč si nerealizovala svůj život podle svých představ? Ono je jednoduchý hustit do někoho jinýho, ale každej jsme za svůj život odpovědnej sám a snažíme se ho udělat takovej, jakej chceme a můžeme. Hodně štěstí a dej vědět, jak jsi dopadla :papa:

Není za co..bud ráda že nemáš moje rodiče :-)
A je fajn že máš přítele na kterého s emůžeš spolehnout...Já jsem na to sama a taky jsem mladá tak si myslím že to zvládneš :-)

Ahojky rozhodně to říct musíš...Já vím že to není lehké taky jsem prožila pár těžkých chvilek..ono to nakonec rodiče pochopí a určitě se budou taky z toho radovat...držím palečky at to proběhne dobře a bez hádek :-)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka