Mám depku :-(

Ach jo, potřebuju si postěžovat. Dneska je fakt den na nic. Od rána se mi motá hlava je mi každou chvilku na omdlení, navíc tu jsem pořád sama a už to na mě nějak padá. ráno měli přijít řemeslníci, tak jsem kvůli tomu vstávala o půl sedmý, abych byla připravená, protože chodí obvykle na sedm, nejpozději na čtvrt na osum. A samozřejmě nedroazil nikdo. S takovou tu koupelnu mít nikdy nebudeme. Ráno jsem odnesla prádlo ke tchyni na vyprání (protože máme už přes tři týdny odstavenou pračku) a ta mi udělala přednášku o třídění prádla... Připadala jsem si jako blbec, snažila jsem se to brát s humorem, ale už ě to prostě nebaví, chodit se k nim večer umývat. tchyně do mně vždycky začne cpát jídlo a já už jí mám vážně dost.
myslela jsem si, že manžel bude od Novýho roku pracovat už z domova, ale to jsem se teda zmýlila, ještě pořád jezdí do Brna a vidíme se jenom na víkendy. A mě to už začíná pěkně štvát. Všechno to tu na mě padá a nemůžu ani odjet na pár dní k našim, protože tu musím být kvůli řemeslníkům, kteří si chodí, jak se jim zlíbí. Navíc mě pořád pálí žáha a v noci toho moc nenaspím. tchyně mě štve, jen co otevře pusu, a to se k nim jdu dneska večer umýt, takže mě zase nucená konverzace nemine.
Navíc asi pro nedostatek zájmu neotevřou ani cvičení pro těhotný, kam jsem se moc těšila. nevím proč, mám pocit, že tu potkávám dost těhulek, ale asi prostě není zájem. Zatím tu ani nemám žádnou kamarádku a to mně dost ničí, protože jsem docela společenský člověk. Chjo, takhle jsem si to manželství vážně nepředstavvoala, ne že bych měla nějaký romantický představy, ale vědět, že ještě osm měsíců po svatbě budu na baráku sama, v malým městě, kde nikoho neznám...
Moc se omlouvám za tu ságu, vím, že jsou n tom lidi mnohem hůř a že bych měla být vlastně ráda za to, co mám, ale nějak to na mě padlo, tak jsem se potřebovala vykecat.