Lépe to vážně nemohla vymyslet:-/

Tak dnes jsem se trochu zaradovala co se týče mého vztahu s přítelovou sestrou. Přišla mi od ní dopoledne sms, zda bych k ní nezajela na kafé aby jsme konečně vše konečně vyřešili. Tak jsem si zjistila spoje a vyrazila jsem. Času mám dost, tak proč ne. No když jsem dorazila, tak ze začátku vše probíhalo přátelsky ovšem do chvíle, než se dostalo na otázku našeho vztahu mezi sebou. Už jsem si myslela, že se bude chovat normálně a že konečně příjme mé těhotenství(vše tomu nasvětčovalo ale?). Víte co mi navrhla? Že pokud dám ruce od Jardy pryč a odstěhuju se zpátky k rodičům a Jardovi ať řeknu, že už ho nemiluju. A pak z ní ještě vypadlo, že by bylo nejlepší kdybych ho neuváděla ani jako otce, že prý na to není připravený. NO PROSTĚ TAKOVÝHLE KECI. Tak jsem jí řekla, že Jára je dospělej chlap, který musí sám vědět na co je připravený či ne. A pak jsem jí slušně oznámila, že jí asi vážně přeskočilo. Snažila jsem si udržet chladou hlavu, což se mi (a to se divím dařilo). Pak jsem jí řekla, ať zapomene na to, že mu řeknu, že ho nemiluju, když ho miliju jako nikdy nikoho a pak jsem jí nezapoměla připomenout, že o dítě velice stojí a těší se na něj. Pak jsem jí taky oznámila, že jsem se k Jardovi přistěhovala na jeho popud, že jsem se k němu nějak nevetřela a že když čekáme rodinu, že je to tak lepší. Docela čuměla na to jak klidně a chladně jsem jí odpovídala a na chvíli jí to asi vyrazilo dech. Pak jsem se jí zeptala jestli už je to všechno nebo jestli má ještě něco na srdci. Tak mi na to řekla ať si nemyslim, že nám bude toho našeho PARCHANTA někdy hlídat atd. Na to jsem jí hned řekla, že bych jí ho ani nesvěřila a že mému dítěti nikdo nebude říkat, že je parchant a už vůbec né ona. Pak jsem jí řekla, že je hezký když se mají sourozenci rádi, ale že sourozenecká láska neznamená svému bratrovi stále zasahovat do života a přivlastnovat si ho. Že jsetli jí jde o to, že si myslí, že když bude mít její brácha rodinu, že ho ztratí, že to vůbec není pravda. No a když jsem to dořekla tak mě vyhodila se slovy:,,Seber se běž" Na to jsem odpověděla s radostí. Doma jsem to samozřejmě oplakala, jako vždy, ale před ní jsem se dokázala chovat klidně a tak že jsem dělala, že mě nějaký její kecy nerozhází. Ale nejhorší je, že to není pravda. Přítelovi jsem to ještě neřekla, ale až se vrátí z práce tak to bude první co mu řeknu. Protože teď už si myslím, že se to dotýká hodně i jeho. Vždyť kdyby to byl nějaký ňouma a on jí poslechl, tak by ho připravila o miminko, které tolik chce. Holky já si myslela, že se to konečně vyřeší a ona zase nic. Ta :spid: ženská snad nikdy nedá pokoj. Já si myslela, že to zvládnu, ale jsem z toho uplně na dně. Já už vážně nevím jak dál. A nechci tím nijak stresovat a ubližovat :$}: miminku, které v sobě nosím. Já už na to prostě nemám, ale vzdát to nechci. Přítele miluju a vždycky se postavil za mě, ale on jí to pořád vyčítá hodně se spolu kvůli tomu hádají, protže se to snaží přítel řešit, jenže ona toho nenechá. Holky já jsem fakt strašně zoufalá :\\: proč je to všechno tak složitý :?