křičení při porodu
Ahoj holky :a: , mám asi takový trochu blbý ://: dotaz, ale co si myslíte o křičení při porodu?Já před svým prvním porodem, když jsem viděla v televizi film, kde rodí ženská a křičí, jak tur, tak jsem si říkala,, že je to trapné a že to tak ve skutečnosti asi neni, a že já určitě křičet nebudu a když pak opravdu došlo i na mě, tak jsem sice neřvala, jak když mě na nože berou, ale stejně jsem se určitým hlasitým projevům prostě tou bolestí neubránila :\/: . Jsem asi trochu stydlín, a tak mi to prostě přijde trochu blbý před manželem a doktorama (i když jsou na to určitě zvyklý)křičet. Teď mě čeká druhý porod, tak jsem zvědavá co tam předvedu, nerada bych, aby o mě pak někdo říkal, že jsem řvala, jak hysterka, ale na druhou stranu - pořádně si zařvat--je asi dobrá úleva od bolesti. Tak se na ostatní asi :? vyprdnu a bude jak bude... :? :a: :a:
Já jsem si při prvním porodu taky říkala,nebudu křičet,ať nejsem za hysterku a ono se mi to až tak nevyplatilo,protože si mě nikdo nevšímal,když jsem tam jen tak potichu sténala v koutě.Nakonec pro nepostupující porod jsem šla císařem.Pořád si říkám,že možná,kdybych na sebe hlasitěji upozorňovala,tak by mi aspoň něco dali na otevírání,ale nedali mi nic.Těžko říct,možná by ani to nepomohlo,jen mě mrzí,že nic nezkusili.pak při druhém porodu jsem už hekala normálně,ne přímo řvala,ale prostě mě bylo slyšet. :a:
Na okolí bych se v takové situaci vybodla, jediné proč se budu snažit nekřičet je úspora energie, kterou se budu v rámci možností snažit soustředit do pánve, tlačit dolů a ne do hlavy (vyceněné zuby a sevřené oči), trénujeme na gravidjoze soustředění se dolů při minutu zadržovaném dechu, sice u porodu může být vše jinak, ale může pomoct, když má člověk něco natrénováno - zažito. Tak chci zkusit soustředit se do "akce" a energii co nejvíc štřit pro to a nerozdávat ji jinam (do hlavy a křičení), když to ale nepůjde, tak se nedá nic dělat, na okolí kašlu :D
tak já při kontrakcích byla potichu jak myška, zato při tlačení jsem si to vybrala :-)) tlačila jsem kluka 4330g a bylo to tak silný a živočišný - nedalo se tomu zabránit - sice mi všichni říkali nekřičte nekřičte, ubíráte si vzduch a sílu tlačit, já ovšem rodila po svém :-)) chudák partner u porodu - vzal s sebou kameru, z toho šoku ji ovšem vůbec nevyndal z tašky...
In reply to jé to je dobrá anketka :-)) by irenzare
:s: :s: :s: :s: tak to s tim partnerem mě fakt pobavilo, no to jsem zvědava jak budu ječet já, asi na to partnera raději připravim
In reply to jé to je dobrá anketka :-)) by irenzare
No, tak to se ani nedivím, tlačit takovýho chlapáka :one:
Ahoj. Já rodila před 14-ti lety a strašně závidím těm co na porod zapoměli,protože já tedy nee. Asi tak ve 23.00 mi začali bolesti,okolo jedné jsme přijeli do porodnice. Doktor mě dost jízlivě řekl,že nemám žádné bolesti,ale sestra hned řekla-jo jsou tam slabé potřech minutách. Tak že si mě tedy vyšetří a já už jsem se otvírala,tak mě dali krystýr a šup na hekárnu. Jo a řekli mě,že tak za 4 až 5 hodin porodím a malej byl venku za 4,5. No na hekárně to bylo v poho,ale pak mi píchli vodu-to už nevím kolik bylo,ale zato ty bolesti byli nesnesitelné. Než jsem si mohla vyskočitt na kozu a tlačit,pěkně jsem si zařvala,myslela jsem,že si snad vyrvu všechny vlasy a že se mi celej spodek utrhne,nebo že snad už je to moje poslední hodinka. Když už jsem konečně mohla tlačit,rodila mě strašně mladá sestřička,sama a když jsem konečně vytlačila hlavičku tak jí nešli vyndat ramínka,tak jsem viděla jak malého tahá za hlavičku a nejde jí to až celá zkoprněla. Pak hned přiběhla doktorka udělala šup šup a male byl na světě. To bylo 6.35. Teď mě to čeká po druhé v lednu a nevím kdo to za mě porodí. Bojím,bojím. ://:
In reply to Ahoj. Já rodila před 14-ti by Štěpula
No, teda, tak to jsi měla porod také dost protrpěný. :r: Já na něj nevzpomínám také moc pěkně a taky se bojím, bojím ://: ...mám koupené homeopatikum Gelsemium proti úzkosti a strachu z porodu, tak ho zkusím. Já jsem se prostě smířila s tím, že to hrozné bude, ale že to za to stojí a holt to musím vydržet a třeba si i zařvat...ach jo..už, aby to bylo za námi... :a:
In reply to No, teda, tak to jsi měla by Mimyška7
No jo. Ty bolesti byli strašný,ale zase celkovej porod nebyl moc dlouhej. Mojí kamarádky dcera rodila 3 dni,to si nedokážu ani ve snu představit. Jj musíme to vydržet,syn měl 3700g,tak to bude určitě zase pěknej macek. :a:
Pa pa,my to zvládnem.
In reply to No jo. Ty bolesti byli by Štěpula
No jo, nic jiného nám stejně nezbude. Tak ať máš rychlý a co nejméně bolestivý porod.Ahoj :a:
In reply to No jo, nic jiného nám by Mimyška7
Díky,tobě taky tak. Ty už to budeš mít za chvilku za sebou. Já si ještě počkám. Pa pa :a:
teda já když si vzpomenu na sebe... vždycky jsem si říkala, že to nemůže tak strašně bolet, abych u toho řvala, ale když na mě došlo, taky jsem si zařvala :s: Musela jsem ležet na boku, aby se malá stočila do por. cest a to fakt nešlo vydržet (u tlačení už to bylo v pohodě), takže jsem volala "pomoc, pomoc", no trvalo to, než za mnou PA a dr. došli. Manžel si pak ze mě dělal srandu, že místo "pomoc" jsem měla volat "hoří", to by přilítli všichni hned }:) Taky mně pak bylo trapně, omlouvala jsem se personálu, ale v té chvíli se tomu prostě člověk neubrání :n: :a:
Proto chci manžela u porodu, at nemusím řvát pomoc a on mi pro personál doběhne.. navíc kde budu rodit já je videomonitoring rodičky do sesterny - asiže kdybych uklouzla ve vaně/sprše :D
Určitě ty bolesti budou největší co v životě zažiju.... snažím se aspon o psychotrénink jogou, různé sugesce a pozitivní myšlení, třeba to pak aspon na chvíli pomůže, snad je rozdíl mezi sevřenou a uvolněnou rodičkou, ačkoliv kdybych měla rodit obří plod a byly komplikace, tak budu v p___li i s ambulancí :D (naštěstí malá bude asi úplně tabulková)
ahojky
no tak já se teda hlasitým projevům taky neubránila a je mi to trapný jako tobě, jsou to čtyři roky, tak už jsem i zapoměla, ale vím, že jsem se styděla ještě hoooodně dlouho, kromě toho v té nemocnci pracuju a vím, jak se tam tyhle drby šíří :) nekřičela jsem teda u tlačení, jak to bývá ve filmech,to už byla taková snesitelná bolest, ale při bolestech než jsem mohla jít na sál.....
a vím, že jsem si říkala, že bych příště chtěla rodit v odzvučené místnosti, protože to zařvání mi dycky strašně pomohlo
a takový ty kecy, že je to trapný, at si nechají ženský od cesty, je porod a porod a jeden bolí víc a jeden mín, vemme si například mensturaci, jednu nebolí nic a já např. bez brufenu co čtyři hodiny nemůžu existovat, ani bych nemohla do práce, protože bych se neudržela na nohách....
ted jsem znova těhotná a nejspíš budu kvůli nízko uložené placentě rodit císařem :( ale taky už jsem přemýšlela nad tím, jak se tam zase strapním :///:
In reply to ahojky no tak já se teda by ajuskabb
jak rikas, je porod a porod! ja myslela ze se krici jenom pri tlaceni, to neni to nejhorsi???
In reply to jak rikas, je porod a porod! by hanicka11
Já jsem teda vydávala"zvuky" taky spíš před samotným tlačením, pak už snad ani ne a je fakt, že v tu chvíli mi to bylo asi jedno, prostě to jinak nešlo. Asi si to nesmíme tak brát, že je to "trapné", spíš to bude normální a možná, že je to jedno i všem okolo... :ww:
In reply to jak rikas, je porod a porod! by hanicka11
ne, to tlačení je už v pohodě :) já jak už sem ležela na tom stole, tak jsem měla sice šílenej strach co přijde, ale to už bylo fakt vydržitelný, jen takovej tlak do spodku, ale ty hrozný bolesti už v podstatě nemáš :) ono v těch filmech se křičí u toho tlačení a to je právě ten nesmysl :) u toho ani křičet nejde, protože musíš zadržet dech a tedy i zavřít hubu :s:
já znám spoustu maminek o kterých vím i ty intimní věci u porodu a prostě některé nekřičely a nepřipadlo jim to tak strašný a na druhou stranu maminky, které prostě to zakřičení neudržely, no bohužel to někdy nejde, vím to z vlastní zkušenosti
In reply to ne, to tlačení je už v by ajuskabb
Tyjo, a jak to, že některé ženy ten porod nebolí tolik a popisují jen tahy a tlaky? Jak je to možné?? je to jen o prahu citlivosti? myslíš že mi natrénovaná psychika a poznatky z gravidjogy mohou pomoct? jakože uvolněnost a roztažená měkká hráz a manžel u porodu, co se mnou vše prožívá od začátku? Zatím na porod koukám jako na vrcholnou akci svého života - něco euforizujícího, ne děsivého, s bolestmi největšími ale počítám, ale koukám na to z pohledu maličké, že pro ni to je všechno ještě víc šok a stres a já tu jsem od toho abych ji pomohla.. snad mi to vše aspon trošku pomůže... a trochu mě uklidnuje, že ostatní maminy z gravidjogy popisují tu masáž hráze jako něco nepříjemného a v krajních polohách roztahování bolestivého, kdežto já necítím vůbec nic ani když manže pouívá svoji veškerou sílu a 3 prsty a cítím jen že na stranách mi tlačí do sedacích kostí, ale jím u toho jablko a necítím nic z toho co ostatní popisují, tak snad je to i známka toho, že to tam nemám tolik přecitlivělé, nevím...
In reply to Tyjo, a jak to, že by Kašíkus
hojky
no já si to myslím že roztahování hráze, ikdyž jsme ho prováděli mi byl naprosto nanic, mě nebolel až tak ten porod samotný, ale ty kontrakce a tomu se předejít nedá :( nebo dá a nevím jak :)
na kurzu nám PA říkala, at myslíme na to miminko, at si říkáme, že ta bolest je potřeba, že je nutná a s každou bolestí jsi blíž a blíž k tomu, aby sis ho pochovala a dala přicucnout na prsíčko, prostě krása :) ted mám z toho husí kůži, zase si představuju jak je to krásné :) ze začátku porodu a při bolestech, kdy jsem sice už ležela ve sprchovým koutě a o půl jedné v noci tam byla jedna sestra, která ale rodila maminku se 4kilovým dítětem a já se jí nemohla dokřičet, jsem si stále opakovala, miminko musí ven, miminko musí ven, za chvíli ho uvidím, přivinu si ho k sobě, je to moje tělo a podobný věty.....
pak ovšem bolesti přituhly a mě se v hlavě změnily věty: miminko musí ven na do haj*lu at to děcko vyleze, nebo mi dejte nůž já si ho vyřežu, mě je všecko jedno, já už to nevydržím a umřu, nemůžu dýchat, nemůžu pohnout s nohama, omdlím....... najednou mi bylo miminko uplně ukradený a když bylo po prvním kojení, focení a malýho si odvezli, volala jsem kámošce, se kterou si říkáme fakt úplně vše a ona na mě: ali, máš pocit, že je to tvoje miminko? a já: ne veru, mě to přijde jak kdybych porodila pejska a né mojeho milovanýho adámka, na kterýho se těším už čtyři roky :( a ona: tak to je v poho, jsem normální :s:
ale možná to bylo tím, že nám ho tam nenechali, přece jenom byla noc, byl nedonošenej a tak, ale ona ta láska strašně rychle přišla a jak po porodu nebyla, tak ted ho miluju tak, že bych za něj dala uplně všechno, klidně svůj život, nikdy bych nevrátila čas, je to největší štěstí :) prostě to bylo jen hrozný a byla jsem z toho v šoku :) a jak vidíš, šla jsem do toho znova a na císaře nechci, ikdyž se mi kvůli placentě možná nevyhne :( chci se tam zase strapnit a být za histerku :///: né, to je prča, bojím se té ostudy, fakt dost, ale nešlo to,no
In reply to hojky no já si to myslím by ajuskabb
No masakr.. pro mě je úloha manžela u poroda nepostradatelná - právě proto, aby se nestalo, že budu někde zanedbaně trpět nebudu mít sílu si zařvat už o pomoc atd. Nám i v porordnici toho chlapa doporučili na komunikaci s personálem, když se právě sejde více porodů nebo někde s komplikacemi, at muze přivolat pomoc nebo mu řeknou co má dělat. Chlap u porodu nemá být na čumendu a focení! Ale na pomoc.. na gravidjoze se učíme úlevové polohy a co v které době a při jakém stylu bolestí dělat a co má chlap dělat - třeba to pak pomůže. Doporučili nám, at první dobu jsem co nejvíc ve vaně, že to hodně ulevuje od bolesti a vylézt z ní pak až na tlačení, jenže ve vodě zas nemůžu být monitorována pásama a byla bych asi nervozní, jak asi zvládá ty kontrakce miminko - jestli mu nezeslabují ozvy. A ještě jedna maličkost, já vím že je to trapný, ale trošku doufám i v to, že by personál si nedovolil zanedbat v péči nějak doktroku a že to bude jako když jsem byla se žlučníkem, pomalu jsem musela ty hypersnaživé sestry odhánět, byly zlatý a furt se jn ptaly jestli něco nepotřebuji, bylo mi až stydno si o něco říct, ale když jde o miminko-porord, tak člověk asi zblajzne hrdost a je za tu kapku protekce nakonec rád. Z té jogy uvidíme jak pomůže to dýchání - každým výdechem silná sugesce že se tím víc a víc roztahuje a uvolnuje pánev (abych nebyla z bolesti sevřená a hůř to prostpovalo). Ten náš kurz gravidjogy má ale velký úspěch - žádné císaře (krom plánovaných) a minimum nástřihů. Ono masáž hráze taky málokdo umí dělat dobře, my ji děláme denně tak 15 min, ale tak, aby ke konci se tam vešla skoro celá manželova pěst! - obvod 35cm - což je skoro i víc než obvod hlavičky dítěte! - není to prevence bolesti, ale nástřihu/natrhnutí, aby tam byla měkká roztažitelná tkáň.
Ale ten práh taky udělá svý - jsou holky co trpěly při ms jako koně a bez léků nemohly vůbec fungovat a jsou holky, které ms (ta pravá-ne při HA) sice cítily, ale nebolelo. Např. ostatní maminy z gravidjogy ta pořádná masáž hráze bolí v těch krajních polohách, ale já to vůbec necítím, ani když mi ta pěst tlačí na sedací kost, tak jen nějak vzdáleně to cítím, tak možná trošku naděje. A potěšilo mě, že ve stejné porodnici ted rodili naši známí, byli tam spolu manželé, hromada fotek z průběhu celého porodu a furt byli spolu a smáli se, ač to trvalo celý den, jde k tomu přistoupit euforicky nebo se strachem, věřím že nesevřenost a uvolnění s partnerem může hodně pomoct, i kdyby to měl být masakr typ porodu. Musím věřit! :) zvlášt když vidím, že jiní to měli i hezké.
In reply to Tyjo, a jak to, že by Kašíkus
Já si myslím, že o prahu citlivosti to určitě je a ten já mám bohužel hodně nízko a bolesti se dost bojím, ale teď s tím prostě počítám.Ta gravidjoga může být zajímavá :|: , já teda nic takového natrénováno nemám, tak držím palce, ať ti to pomůže a máš pohodový porod :\x: , pak dej vědět.. :a:
ahoj, tak to já si u porodu zařvala docela dost. Musím říct, že mi to fakt pomohlo. A v tuh chvlí stejně okolí neřešíš.
Tess
tak mne manza rekl, ze at se neopovazim rvat :s: , ale osobne si myslim, ze kdyz si zenska trochu zarve pro uvolneni je to v pohode. Myslim tim ze pokud tam nerve jako tur celou dobu. nevim, jeste nerodila, tak jsem na sebe zvedava :O
In reply to tak mne manza rekl, ze at se by hanicka11
jeee, to mi manža říct, tak bych ho snad u porodu ani nechtěla :s: anebo mu udělat obdobnou bolest
In reply to jeee, to mi manža říct, by Ivka
no on to rekl z legrace, pak se mnou byl na info schuzce v porodnici a prohlasil ze se to da zvladnou v klidu, udivene jsem se na neho podivala a dostali jsme zachvat smichu, tak asi tak, nema o tom ani anung vis?
In reply to no on to rekl z legrace, pak by hanicka11
jj, my to rozebírali včera a manžílek si myslel, že to na mě přijde, dojedem do porodnice a já to rovnou "vyprdnu" :///: ...jsou to optimisté :s:
In reply to jj, my to rozebírali včera by Ivka
no to je dobry :s: :s: :s: . nechci ho desit nejakym videem, protoze chci aby byl u mne, a zatim je statecny a tesi :qu: jse na to. mozna bude i fandit :qu:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Jen si zakřič...myslím, že na tom nic špatnýho není.....ono se to doktůrkům mluví, když to třeba sami nezažili.....myslím si, že dělej vše co ti jen minimálně uleví a na nikoho se neohlížej