KK- koncept kontinua, BKM-bezplenkovka a KR-kontaktní rodičovství

já o těchto pojmech víceméně jen slyšela, hlubší význam krom BKM neznám... ale prvního syna jsem nosila na těle a s oběma jsme znakovali (tuším, že to sem taky patří :D )... oba respektuju, ale i důrazně usměrňuju... zatímco první byl vzteklej až na půdu (ačkoli spal se mnou v posteli a byl nošený ve vaku), tak teď je to víceméně pohodář, který věrně odráží genetické vlohy mého otce a svého otce :D - včetně toho, že už je rozumný a když se po něm nechce, aby šel spát, tak je zlatý...
druhý syn spal už v porodnici jako andílek... a dodnes si prostě jde lehnout, když je unavený - někdy přijde ke mně, ale většinou spí sám a to už od miminka (když spí u mě v posteli, tak většinou "cestuje" a prostě nespí klidně a když spí sám, tak se sotva pohne a spí lépe a déle... do 2 let to bylo ukázkové miminko a následně batole, roztomilé až na půdu... teď prochází asi obdobím vzdoru, protože se vzteká vždy a všude...
oba mají slovní zásobu a věty rozvité tak, že večer už nevím, kde mi hlava stojí a když konečně zmlknou, tak je to opravdu krásný dárek :D
myslím, že svoje děti znám a chápu je... jestli ony chápou mě? ... když se jim to hodí... :D
bezplenkovka se mi líbila, ale nenašla jsem čas a odvahu praktikovat...

Praktikujeme BKM, KK i KR. Všechny tři spolu souvisí, hezky se doplňují a myslím, že jedna bez druhé či třetí by nebyla ono. Každopádně - jsme jen lidi, žijeme v určitém podnebném, kulturním a sociálním prostředí, a tomu do jisté míry všechny tři přístupy přizpůsobujeme. Výsledek? Ano, naše děti jsou většinou spokojené. Klidné moc ne. Spinkají v noci krásně, přes den téměř vůbec. Jsou dny, kdy je naše starší, téměř čtyřleté, dítě na úrovni emočně vyspělého dospělého jedince a fakt se nestačím divit a jsou dny, kdy s ní cloumá vztek, který se marně snažíme společnými silami nějak ukočírovat. Mladší má půl roku a většinou je pozitivně naladěná, přesto se nevyhneme výbuchům řevu, protože jí např. vezmu z pusy papír, který si "ulovila". Víš, myslím, že ať to nazýváme jakkoli, v podstatě jde jen o pár základních věcí - naslouchat intuici; nedělat dětem to, co bychom sami nechtěli, aby někdo dělal nám; uvědomovat si, že jako rodiče máme dětem umožnit být šťastnými a svobodnými, ale znát hranice - své i jejich. Někdy to jde samo, někdy je to dřina :///: :a:

neodpovím ti na všechno, protože bezplenkovku nepraktikuju a KK mi přijde v mnohém tak nějak PRO MĚ přirozený... nejde teda všechno brát doslovně, musí se to aplikovat na dnešní svět, ale určitě v mnohém souhlasím s knihou.. a pokud jde o kontaktní rodičovství - doteď jsem nijak nepátrala po významu těchto slov, nicméně po přečtení článku na netu musím konstatovat, že tak činím zcela přirozeně a bez přemáhání.... a ano, naše dítě je klidné, dorozumíváme se pomocí znakování a hlavně teda často vycítím, co se děje.. tolik ve zkratce, musím běžet :)