jsem zklamaná - už nevím, jak
Holky, hrozně se snažím být nad věcí a vážit si toho co mám. Přesto mám poslední dobou splín. Jsem zklamaná. Splnil se mi sen - rodila jsem své druhé dítko přirozeně, manžel byl u porodu. všechno bylo fajn. Jenže...malý hodně brečí, větší se začala hodně vztekat. První dítě je nespavec, takže ani já nespím. Střídavě lítám v noci od jednoho dítěte k druhému. Manžel před porodem hodně pomáhal, ale po porodu najednou změna. Jsem ráda, když přijde večer a to se střídáme v péči o děti, pak do noci uspáváme řvoucího a blinkajícího malého (7 týdnů). S Eliškou si od narození malého prakticky nehraje. Když jsem mu řekla, že skoro není doma, akorát se rozčílil a řekl, že to není pravda. V týdnu byl na dva dny na služebce. Od té doby je navíc pěkně protivný, ale zase tvrdí, že není, že jen já mám nesmyslné dotazy apod. Dnes byl do pěti pracovat u ségry na baráku, vzal si na půl hodiny malého do kočárku a pak jsme byli u rodičů, takže si zase s námi nepovídal (jsme tam hodně často - bydlí o patro...) Teď šel s rodiči na pivo. Že by se mě zeptal, jestli bych si nepotřebovala odpočinout, když Ondra celý den řval a teď bude pokračování, když už jsem se prakticky dva roky nevyspala a už 7 týdnů spím jen 4-5 hod. denně? K tomu mám naraženou kostrč, o bolestech hlavy a zad už ani nemluvím. Nic. Jsem strašně zklamaná a už nevím, jak mu mám říct, že jsem opravdu unavená. Horší je, že už začínám být naštvaná a přestávám s ním mluvit. Přemýšlím, že jediná cesta asi bude přestat na něj spoléhat, nečekat, že si uděláme hezký víkend. Prostě vezmu zítra děti a pojedeme spolu na výlet a jeho už se ptát nebudu. Stejně zase řekne, že jde někam pracovat a že "brzy" přijede... Co byste dělaly na mém místě? Mluvím na něj, ale je to jako házet hrách na zeď... Díky:€s€:
In reply to Ahoj, nečetla jsem příspěvky. by JaMiOn
No, to já se nebojím mu říct, co je třeba. Ale on to prostě slyšet nechce a to pak můžu horem pádem...Já doufám, že u nás se to taky brzy srovná. Já mám bohudík , nebo bohužel, podporu tchýně. Je bez práce, tak mi pomůže. Minule mi pohlídala obě děti a já mohla aspoň umýt okna...Bohužel říkám proto, že můj chlap na tchýni spoléhá a nežene ho to, aby se snažil. "Když tu nebudu já, tak si řekni mamce..."Já si ale neřeknu, protože mi to přijde blbý. Jsem ráda, že přijde na návštěvu a houpe malého, když potřebuju obstarat malou a uvaří(bydlí ob patro a poslední dobou vaří skoro denně ona - jinak se střídáme). Myslím, že toho dělá dost. Teď mi hlídala děti, když jsem lítala k Dr. skrz zánět dutin...Taky si nemyslím, že je správný, aby sem honil mamku a on sám se na rodinu chodil dívat na hodinku denně jako do ZOO. :€s€:
Holky, moc děkuju za příspěvky. Rozhodla jsem se, že na něj opravdu nebudu spoléhat. Včera mi volal, že musejí něco dodělat v práci. Už to vypadalo, že nestihne 1. mikuláše Elišky. Nakonec stihl - naštěstí k nám přišli až po šesté... :k: Naplánovala jsem nám celý týden a akce jsou na odpoledne. Dřív jsem se snažila, abychom odpo byli doma. Ale k ničemu...pak jsme doma seděli jako pecky a on stejně nebyl doma. To odpo nám i víc vyhovuje, protože dopo chodíme ven a vaříme. Odpo někdy spí a ven už nechodíme, protože už bývá venku kouř, jak lidi zatopí...Tak snad se to spraví. Dopis zatím psát nebudu. Psala jsem ho na konci těhu. Uvědomil si to, ale stejně se hned otřepal a bylo to totéž... :€s€:
jako já bych se s ním vůbec neparala,snad to jsou i jeho děti!!!Je teď krizový období,jste rodina tak by jste měli držet při sobě,pomáhat si a ne každý na svým písečku..Takhle by to přece nemělo fungovať..a to že Je toho asi na něj teď moc,je jen slabá utecha a výmluva pro tebe,že ti prostě není ochotny pomáhat..Je to velká změna nejen pro něj,ale pro vas všechny a to že tě nechá na holičkách,Je pěkná srabarna!!!
TAk mi jsme řvali pekelně taky = teď jsme v 6. týdnu, malý brečel čím dál častěj, až to došlo na hodinový intervaly ve dne v noci. Myslela jsem, že má hlad, ale on trpěl na bolesti bříška. Dr. mě pěkně sprdla, že ho přejídám = přibral místo 200g 700g. Takže jsme to začli upravovat, nejprv na 3 hodinový intervaly mezi kojením a následně na kratší kojení = 10minut. A dost se to zpravilo. Buď má hlad nebo přesně naopak... Na bolesti bříška nosit, nosit a hejbat s ním. A berem Biopron Baby kapsle. Snad se to vše během měsíce upraví...?
Já myslím,že prostě potřebuješ odpočinek.Když je člověk utahaný reaguje jinak,myslí jinak,prostě je víc podrážděný.Vyber si jeden den,dej mu na chvíli děti a lehni si.Můj syn byl stejný jako tvůj,řval do 3 měsíců,byl to děs,táta stále v práci.....Nyní s partnerem čekám druhé a mám hrůzu jak to zvládnu,jelikož to bude opět chlapeček.
Taky jsem si prošla něčím podobným a neboj brzy to skončí, horzně rychle to uběhne, myslím to dětské umrčený miminkovský období. A s chlapem je to stejný, on myslím nikdy ani k holkám ráno nevstal. Když byly holky malé, tak jsem si nedovolila někam odejít, bála jsem se a mrzí mě, že jsem to tehdy nedělala, tak jak to dělával on, oblékl se, řekl, že jde pryč a čau. Teď už to dělám běžně, obleču se a čau a já si od dětí na chvilku odpočinu. Dokonce bych řekla, že to teď dělám častěji než on.
Ahojky...tak ja mam skoro 3letou dcerku a ted 5ti mesicni holcicku. Prvni tri mesice mi krasne spinkala, ale pak se vsechno zmenilo a ja jsem ted dva mesice co spim tak 2-3 hodky denne, dneska hodku, no a musim stejne fungovat, kazdy den delam teply obed, postarat se o holky, uklidit, nikdo mi nepomuze... pritel je od rana do vecera v praci, nikdy mi s nicim nepomuze, s kocarkem nikdy nebyl a ani nebude, ale vis co, ja se s tim smirila, to bych jinak musela byt porad na nervy, a na to ted nemam ani silu, proste to musim nejak zvladnout. JInak neboj, uvidis, ze s detma se to zmeni, za chvili mimco povyroste a budou si spolu hrat, ja ji ted dam na koberec, starsi si k ni sedne a hraje si a mala ji takhle klidne hodinu pozoruje, takze se i chvili zabavi a ja muzu neco delat, uvidis, ze bude lip!!! Na pritele bych nenalehala, vis, on je z toho taky na nervy, porad v praci, ja to vidim doma a to se pritel vraci az v 20 hodin vecer, to vecerime a ja jdu v 21 spat, takze asi tak... Hodne sil :a:
Čauky,mám skoro 2 letou peinceznu a přítel byl to samé.A víš co?Přestala jsem to řešit,měli jsme problém i s penězi,takže já pracuju na plný úvazek a on jel pracovat do Prahy,jezdí cca.1x měsíčně a co se týká malé,úplně se změnil,i ke mě se chová jinak-hezky,chybíme mu.Vyhovuje mi to takhle,jsem v podstatě sama s malou a jsem šťastnější než předtím,také mi vůbec nepomáhal,ani jednou jsem nikde nebyla,malou nikdy nikam nevzal,ani vem,sám jí neokoupal!Asi ti neporadím,ale chápu tě.Co kdyby jsi mu dala "nůž" na krk?Buď se začne starat nebo končí.
Já to dělám tak,že už nemá cenu hádat se,ale vzít tužku a papír a tomu druhému napsat všechno,co ti jede v tu chvíli v hlavě.otevře se ti nová možnost bez hádek... je to taková tichá hádka :) ale rozhodně tam napíšeš víc a procítěně to,co si myslíš a co bys ve verbální komunikaci vychrlila jako sopka a furie.další možnost-aspoň dvě hodiny sami pro sebe...
In reply to Já to dělám tak,že už nemá by alenadc
Přesně takhle jsem to dělala, když tu ještě bydlela tchyně a dělala peklo (vždy když nebyl manžel doma - pochopitelně).. tak jsem vzala papír a tužku a psala slovo od slova, co mi řekla a co jsem řekla já a nakonec co si o tom myslím a případně proč se mě to dotklo.. Kdybych to neudělala, asi bych nebyla schopná jí po příchodu manžela domů a jejímu výlevu o tom, co se stalo, nijak oponovat, protože v tom vzteku jsem viděla rudě a zapomněla i jak se jmenuju.. Ale díky tomu, že jsem to psala to dostalo nový směr.. Manžel si to přečetl a teprva pak jednal s papírem za zády, zatímco já se vzteky klepala ve vedlejším pokoji..
A když mám nějaký problém, o kterém se mi špatně mluví - tím myslím jako že bych třeba začla brečet (hormony no :) )- raději to napíšu, vše je v klidu, on si to přečte a v klidu mi na to odpoví.. Nejsou v tom ty záporné emoce, takže za sebe DOPORUČUJU ;)
Souhlasím vše napsat. Když si vzpomenu jak jsem mu dokola vysvětlovala a vysvětlovala, připadala jsem si jako debil a vážně už byla zoufalá a on nějak pořád nechápal, že by jeho maminka mohla a tohle ??? Chlapi opravdu všechno chápou trošku jinak a někdy je potřeba je nakopnout aby nám rozuměli co po nich chceme.
Ja bych si s manželem popovidala,a řekla mu v klidu co a jak.Třeba taky nevi jak pomoci a atd....Měla jsem s manželem to samy a pak jsem už vybuchovala často a pak z něho vypadlo,že se citi jak neschopny tata,protože každy tyden je na služebce a u nas byli taky hadky.Ale jen z toho duvodu,třeba je pod tim schovany nějaky jiny problem....
Promluv sis s nim,budeš se dobře citit,přeje jen dvě děti je zahul.....
Držim palečky :one:
In reply to Ja bych si s manželem by zabickamana
Jinak promluvit už jsem si s ním zkoušela, ale hned se naštve - prostě neuznává, že by to tak mohlo být...On je přeci pořád doma... :///:
In reply to Jinak promluvit už jsem si s by DenyPu
Ja vim že je to zahul,dvě děcka.Opravdu bych mu řekla,jak to je a že jeho pomoct potřebuješ.Protože pak budeš tak utahana,až na něj budeš jen vyjiždět a tim se nic neřeši.Prostě jste rodina,děti jste si dělaly dohromady,tak by měl taky pomoct.Možna to ted zni trošku škarede,ale chlapy nevi,jaky je to zahul...a kdyby věděl,važil by si tě.Ale věřim, že je jen uzavřeny do sebe,kvuli tomu brečeni maleho,ale přece jen je to asi třiměsični kolika a snad brzo budete mit klidek.
:///:
In reply to Ja bych si s manželem by zabickamana
Ony by ty dvě děti celkem šly (až na ten večerní blázinec). Ale malý fakt furt brečí, malá ječí taky a mně přijde, že je z toho ten chlap asi otrávenej. Mám někdy pocit, že se malé skoro vyhýbá, hlavně když mrčí. Jako by měl pocit, že ji rozmazluju. To ale není pravda. Já jí dost péruju, ale beru v potaz i že je někdy unavená a tak nemá cenu po ní vyžadovat, aby se s hurónským řevem převlékala apod. - a to je podle mě třeba rozlišit, jestli se jen vzteká nebo už je toho moc. On to bere, že si prostě chce prosadit svoji. Sám si ale neuvědomuje, že on taky nemá pokaždé náladu se usmívat a tak je to i u dětí... :(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, nečetla jsem příspěvky. Já jsem měla podobný problém když jsme měli první dítě. Ondra nespavé, uřvané až steklé miminko. Já jsem měla problém s kojením (málo mléka). Takže nedostatek spánku, nervy z kojení a uřvané mimčo mi opravdu energii nepřidalo. Manžel byl v týdnu v práci a jezdil domu na 18hodinu. Takže celkem slušná pracovní doba. Přišel, najedl se a odpadnul k počítači nebo k televizi. To že jsem padala na hubu a nestíhala jsem doma pomalu nic udělat mu bylo jedno. Jen prohodil že to nezvládám, že mám doma bordel a bůhví co ještě. Podporu od rodiny jsem neměla protože v tu dobu rodiče z obou stran chodili do práce. Neměla jsem tedy možnost si odpočinout. No vydržela jsem celkem dlouho a jednoho dne mi ruply nervy. Malej začal řvát, manžel opět čuměl do PC a já jsem měla jídlo na plotně. Začaly téct brambory, malej tedy řval a ještě mi začal zvonit mobil. Prostě se to nějak nabalilo a já jsem manžela seřvala že jen zůstal koukat s otevřenou pusou a nezmohl se na slovo. Vyčetla Řekla jsem mu že jestli se nezačne zajímat o rodinu, tak se sesypu a odvezou mě do Bohnic. Samozřejmě se mu to moc nelíbilo a začal se bránit. Tak jsem mu znovu vysvětlila že už nemůžu a takhle to dál nejde. Pokud se nezačne mě a synovi věnovat, tak se vrátim zpátky k rodičům do baráku. To asi byla ta poslední kapka. Od té doby se změnil a musim říct že se udělala lépe i mne. O víkendu šel s Ondrou na 2 hodiny na procházku a já si mohla vklidu uklidit nebo uvařit a nebo se natáhnout. Večer když chodil z práce tak sy malýho bral k sobě a uspával ho. Když jsem otěhotněla, tak se začala vracet jeho povaha nic nebudu dělat ty to zvládneš. Je pravda že do cca 30tt jsem se cítila moc dobře a ani jsem jeho pomoc nepotřebovala. To byla asi chyba. Měla jsem chtít aby mi pomáhal. Od toho 30tt jsem začala mít velké tlaky na spodek a strašně to bolelo. Kolikrát jsem nemohla ani chodit ani vstát prostě nic. Ondra hodně špatně spal a tak jsem k němu vnoci vstávala i 3x a ráno se budil kolem 6hodiny. No tak opět jsem musela zakročit a manželovi vysvětlit, že to takhle nejde. Srovnal se a uvědomil si že to opět přepísknul. Nyní už je 3 roky naprosto suprovej. Možná dospěl možná pochopil, že si nenechám vše líbit. Důležité je nebát se chlapa a říct mu jak to cítíš ty a vysvětlit mu své potřeby. Oni potřebují vědět že to co dělají/nedělají nejde zvládnout a že ho ženská potřebuje. Držim palce ať to vše dopadne dobře a ty sem jednoho dne napíšeš jak maj děti vzorného tatínka a ty super chlapa :-)