jsem z toho na prášky

Tak já si teda nemohu stěžovat...přestavěli jsme veliký barák na dvě bytové jednotky...dole tchýně nahoře my...každý má vlastní zvonek i vchod...takž vlastně spolu ani nebydlíme....ale když něco potřebuju(pohlídat atd.) je stále při ruce...super věc....jo a taky jsme vlastně v našem,takže bez hypotéky na bydlení :one:

Ahoj,mela by sis život zařídit podle toho jak to citiš a to co nejdřív a teprve potom poznaš co k tobe přítel cítí! Jestli te miluje,nebude sedět doma s rodiči ale půjde za tebou. Pa pa držím pěsti at to zvládneš,prvni krok je nejhorší ale uvidíš ze budeš ráda ze nejseš na nikom závislá!

Jo s tchýní pod jednou střechou...to neďelá nikdy dobrotu.Ješťe,že jsem tohle řešit nemusela.Řekla jsem toťiž rázné NE!Nejdřív jsme šli do podnájmu do 1 plus kk na rok a pak jsme si brali hypotéku na 3 plus jedna(měsíc před svatbou).Myslím,že nejsi jediná v tomto problému.Tak ti přeji ať to nějak vyřešíte. :a:

já ti rozumím, bydleli jsme jeden čas jen s moji milovanou maminkou a moc rádi jsme utíkali do svého. Po rozvodu jsem se seznámila se svým současným manželem, bydleli jsme tři roky u nich ve velikém domě, kde jsme měli své patro, ale rádi jsme také utekli do svého, ač s hypotékou. Takže mé zkušenosti bydlení se starší generací je jen negativní a nikdy více....Pokud nemáte ideální podmínky-svůj byt u nich a super vztah, nešla bych do toho a že tvůj přítel si tak tvrdě stojí za svém také o něčem svědčí. Ale neznám tvoji situaci, tak nevím, jen píši svůj pohled na soužití s rodiči.

Asi záleží, jaký máš s jeho rodiči vztah - to nevím, tak těžko k tomu psát. Myslím ale, že miminko tě k nim přiblíží, že by byli k tobě hodní a pomáhali by ti s miminkem - to bys určitě ocenila, až už budeš uplně vyčerpaná a nevyspalá. To je ten lepší pohled na věc. Pokud ale je tchýně megera, která by vám do všeho kecala, tak chápu že se ti tam nechce a klidně jdi na byt s miminkem, on by taťak nakonec dal stejně přednost vám, i kdyby zpočátku remcal, tak si nenechá odloučit svoji novou rodinku, jen je mu možná u maminky pohodlně. Takže o pravý rozchod ani nemusí být řeč, maximálně o nějakém času na uvědomění si.
My bydlíme spolu sami v bytě 6.5 roku, a chystáme se rekonstruovat brzy dům po dědovi, který je nalepený na dům jeho rodičů a dokonce i chodbou spojený-průchozí, vycházíme s nimi dobře, na hlídání bude super, veliká zahrada je poro dítě taky lepší než v bytě, a i když mi taky leze tchýně někdy na mozek, tak ale manžel je vždy na mé straně, on byl ten, který od nich odešel aby se osamostatnil, ještě než jsem ho potkala, takže má takový ten zdravý odstup od nich, a rodiče si ho váží, i jeho názoru atd. Takže by mohlo být po našem všechno co se nás a dítěte týká. Záleží hodně na tom, jak to s jeho rodiči máte zařízené, no...

Buď ráda, že bydlíte u rodičů, aspoň ti pomůžou a nebudeš na vše sama..nebo myslíš, že na pomáhání nejsou??

Zdárek. Já bydlela s tchýní tři roky, ale když jsem otěhotněla, tak jsem si dupla a řekla, že s mimčem tam rozhodně bydlet nechci. Naštěstí je manžel soudnej a rozumnej, takže jsme se přestěhovali. Promluv si s ním o tom. Na manžela zabíralo říct mu, aby si představil, že by bydlel u našich. To řek, že by nemoh, tak jsem mu řekla, že já zas nechci bydlet s jeho mámou. Jiná věc je, jestli třeba neřešíte peníze a máte na nájem bytu. Chce to prostě pořádně probrat ze všech stran. Držím palce :a: .

ahoj. řeším podobný problém. zrovna jsem to tu oplakávala a cítím se docela sama

Všude je něco. Oni ty chlapi opravdu nedomýšlí a často ani nepřemýšlí.
Zkusila jsi mu to říct tak naplno jak to píšeš tady? Myslím tím, že to chceš tak moc, že uvažuješ o tom, že ho opustíš?

třeba se umoudří a přestěhuje se s tebou :k: