Jsem těhotná

Nebylo to pro mě velké překvapení. Miminko jsme chtěli a pracovali na něm. Jednoho rošťáka už doma máme, takže jsem na sobě poznala, že jsem "v tom". Jsou to takové ty maličkosti: častější potřeba "na malou", únava, výkyvy nálad. Ještě jsem nebyla u doktora, ale počítám, že jsem tak v prvním měsíci, protože mě ještě nezačali bolet prsa.
Zatím to ví jen přítel. V prvním těhotenství jsme to rodině řekli až ve třetím měsíci, s fotkou z ultrazvuku. Bylo to težké čekat tak dlouho. Přítel na mě naléhá, abysme jim to už řekli, ale nejdříve se s tím musím srovnat sama. Moc to nechápe, ale nechává to na mě. Je to pro mě složitější než při prvním těhotenství. Tenkrát to byla jen euforie, nadšení a těšení. Dnes je to jiné, protože vím co mě čeká a nemine. POBYT V NEMOCNICI. S Jakoubkem jsem byla na udržení 10 týdnů, přijímali mě ve 27týdnu s předčasným porodem. Byl to pro mě šok a trvalo mi se s tím smířit, ale co člověk pro své dítě neudělá...
Potřebuju čas připravit se na to, říct to rodině. Tchýně není zrovna chápající a zodpovídat její pod pás mířící otázky na to momentálně nemám... Nevím co jí řeknu, až se bude ptát, jak si to v našem malém bytě představujeme s dalším miminkem. A ona čeká odpověď!!!! Pořád jsem se snažila být na ni milá, ale pro ni je to jako signál, aby se nám čím dál víc do našeho života montovala.
Za 14 dní máme svatbu, tak asi počkám. Nevím jsem z toho všeho tak trochu vedle. Nevím co dřív zařizovat, ale rozhodla jsem se ničím nestresovat.
Ještě že mám přítele (skoror manžela), kterej mě podrží. :)))