Jsem smutná

tak jsem si vse od vas precetla a necekala jsem ze vsichni napisete skoro to stejne ,myslela jsem ze ostatni tatinkove to prozivaji jinak takze jsem rada ze v tom nejsem sama.asi mate pravdu ale aji tak ze mohli by byt v nasi kuzi ;) vcera sem byla venku a byli tam budouci dva tatinky od kamaradek a ti to teda prozivaji dost jak se bavili a tak.no kazdy je jiny ale dulezity je jak se bude chovat az se to bnarodi a souhlasim s tim ze si toho malyho clovicka hned musi zamilovat.tak se mejte krasne a dekuji za komentare :a:

Ahoj, pro chlapa je to mimčo zatím takový virtuální. Neroste v něm, necítí ho... Upřímně si myslím, že většina chlapů, co na těhotné bříško své partnerky dělá cukrbliky, tak to dělá proto, aby udělali radost jí. Manžel mi taky neopusinkovával břicho, občas si sáhnul, když prcek kopal a byl na 2 ultrazvucích, přičemž u 1. prohlásil, že mám v břiše demo na dítě :D Toť vše ;)
Nákup pidioblečků a podobných serepetiček ho taky nebral. A zajímal se hlavně o to, jak je mně, jestli něco potřebuju...
U porodu nebyl dojatý, nebrečel a nevyznával mi horoucí lásku, spíš si ze mně celou dobu dělal srandu ;)
No a teď je z něj už 11 měsíců skvělý táta.
Od té doby co se prcek narodil a nabral reálnou podobu (ne jen to cosi v mojem břiše), tak se o něj maximálně zajímá, pomáhá a vůbec nemám problém je nechat doma samotný třeba celý den.
Takže nevěš hlavu, nebuď smutná a nezlob se na něj, je pro něj težký milovat něco, co pro něj vlastně ještě ani neexistuje.

ahoj nic si zteho nedělej to jsou chlapi můj teda když odhcází do práce nebo na fotbal tak mi dá pusu a pohladí bříško a když ne tak mu naše malá řekne a tatínku Amálku (pracovní jméno) pohládni takže to unás taky tak nějak funguje.malá zase pořád bříško hladí a pusinkuje.Při malé když jsme mu dla ruku an bříško aby itel ajk kope tak taky nic neítil až pak když byli boule chlapi to hold berou jinak. :a:

Ahojky, to dělají ty hormony a taky nějaký to očekávání :) Jsou chlapi, kteří si to užívají, jako by byli sami těhotní, ale upřímně - v netěhotném stavu mi to připadá "divný" :smich: Ovšem když jsem byla těhotná, tak mi to taky bylo často líto. 1. těhotenství jsme s manželem týden co týden koukali do knížky, četli si v ní, ukazovali, jak je miminko veliký...ale na břicho mi snad nikdy nesáhl :( A u druhýho to bylo ještě horší. Na UTZ šel, ale jinak nic, jako by moje těhoteství neexistovalo. Až po 30. týdnu si 2x sáhnul a konstatoval "kdyť se vůbec nehejbe" a tím to haslo :€\€: taky jsem si poplakala.
Nutno ovem dodat, že je to skvělej táta, holky miluje a krásně se o ně stará ;) byl u obou porodů a můžu se na něj ve všem spolehnout. Často si říkám, že je mnohem lepší táta než manžel :smich:

Ahojky, nebuj :) oni ty chlapi nejsou takový mateřsky založený jako my :) Oni nemají tucha, jaké je to mít v sobě mimino a natož aby věděli že kope. oni to teda vědí ale nedovedou si to představit. mě když začal kopat, tak jsem mu taky brala ruku a dávala si jí na břicho. sám by to taky neudělal a ještě vždycky řekl že to stejně necejtí :00: a když už to cejtil, tak podruhý mi řekl že stejně kope pořád stejně že to nepotřebuje cejtit. když už mi pak naskakovali boule na břiše tak jen řekl: ty vole ten ti dává co :00: je fakt že po každý kontrole mi volal a ptal se co a jak ale jinak to taky víc neprožíval. tak si to úžívej klidně sama a hlavně v klídku :a:

Ahoj, já jsem ve 31tt a manžel se mnou byl jen na velkým UTZ a pak jednou mu pokládal ruku na břicho aby cítil pohyby a to proto, že jsem chtěla já a to mi narovinu řekl, že mu to moc nechybí, že pohyby ještě necítil. A když pak cítil, jak malej kope, tak jen řekl, že si myslel, že je to cítit víc. Jinak to taky tedy moc neprožívá. My se potkáme většinou jen chvíli večer, dáme véču, povíme, co bylo v práci a tak a že by se nějak ptal na mimčo, tak taky ne. Ani se mnou nebyl vybírat kočárek. Já jsem ho vybrala a on se mnou jel jen vyzkoušet, jestli se nám vejde do kufru u auta.
V klidu si o tom s nim promluv a řekni mu, co Tě trápí. My jsme se o mimčo snažili přes půl roku, a když to pak vyšlo, tak se manžel najednou choval tak, že ho to moc nezajímá, spíš naopak. Řekl, že přesto, že se těší, až bude otcem, bere mimčo jako něco, co mi může ublížit. Že kdyby věděl, kolikrát budu muset na krev a jaké to pro mě představuje zdravotní rizika, tak by ho snad ani nechtěl. Má totiž hroznej strach z doktorů :///: Ale taky to trvalo, než jsme se dotali k "jádru problému". Vůbec se ze začátku o těhotenství nechtěl bavit a já si myslela, že mimčo nechce. Když mi bylo třeba špatně, tak mi přišlo, že ho tim otravuju. Nakonec jsem zjistila, že to byl strach :00: a trochu taky vztek na naše mimčo. Čert ví, co se chlapum honí hlavou. Obavy a různý jiný pocity neradi připouští sami sobě natož pak jiným.

Ahojik,manžel to taky semnou neprožíval vůbec a taky mě to moc mrzelo a byla jsem kvuli tomu furt naštvaná,některý chlapi jsou prostě takový,ale ono to přijde neboj ;)

Ahojky nic si stoho nedělej,muj manžel tet u druhého dítěte to taky vubec neprožíval a taky mě to štvalo a trápila jsem se tím,u prvního se tedy zajímal více :) pokud jsem mu na bříško ruku nedala tak ani nedošel a sám se nějak moc nezajímal oni ti chlapy to berou jinak než my ;) ale při porodu mě hodně pomohl a jak byl malej na světe tak se na něj nemohl vynadívat :) :h: jakmile se malé narodí tak jsou znich posraní a miní je sežrat láskou :)taky jsem to řešila tet už má malej rok :) přeji krásné těhulkování a užívej si to ;)

http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=195155

Ahoj, nic si z toho nedělej :) Já už teda nejsem těhulka, ale přítel se mě taky vůbec neptal nebo nesledoval bříško ani nepohladil. Jako, když jsme se třeba o něčem bavili, co koupíme a tak, tak ho to zajímalo, ale takovým stylem, že jsem ho musela do toho dokopat. To stejný, když malá začala kopat, tak jsem mu musela vzít ruku a dát si ji na bříško :s: Připadá mi, že mu to bylo nějak blbý nebo co :D Určitě nejsi jediná, koho to mrzí, že má takovýho chlapa, ale jak říkám, budeš si o tu pusinku na bříško sai muset říct sama ;) :///: