Jen tak...aneb můj zlatej chlap :-)

Tak jsem dnes byla naposledy v práci. Na jednu stranu jsem strašně šťastná :\x: , ale na druhou je mi z toho smutno :r: Bude se mi strašně stýskat. I když teď mě čekají mnohem krásnější starosti :c: Taky se těším, že když budu mít konečně víc času, tak tomu svému miláčkovi vynahradím všechno to, co pro mě teď poslední dobou dělal. Byl ke mě vždycky dost pozorný, se vším mi pomáhal a teď v tom těhu dvojnásob. Myslím, že jsem vážně narazila na nejbáječnějšího chlapa, co jsem mohla ;) Doma vaří, pomáhá mi ulkízet, v noci je se mnou vzhůru když nemůžu bolestma spát...prostě to všechno jedem půl napůl a mám v něm neskutečnou oporu. Teď poslední týdny, když chodil do práce až na odpolední, tak stejně vstával se mnou a vozil mě do práce, protože mi ráno nebývalo moc dobře. Já se mu to teda snažila vymlouvat, zvládla bych to i tak, ale nedal si říct. Fakt si mě strašně rozmazluje. Nejhezčí je, když mi každou středu posílá do práce email - vždy ve středu totiž začínám nový týden těhu. Pošle mi tam vždy jen takové ty blbůstky z netu - kolik mimi v tom a tom týdnu váží, co se mu vyvíjí, co se mění... Já si kolikrát vzpomněla, že je další týden za náma, jen díky těmto jeho mejlům. A to mi je psal, i když vstával v půl paté do práce. Nejde o ty mejlíky - za dvě minutky to má stáhlé z netu a přeposlané - ale o to, že si vzpomene, že to se mnou všechno prožívá. Vůbec jsem nečekala, že ho to těhotenství tak pohltí. Jsem hrozně ráda, že to tak prožívá a už teď vím, že bude úplně úžasnej táta. Kolikrát mi připadá, že by byl schopnej se o malou postarat líp, než já :)
Holky omlouvám se, že se tady tak rozepisuju a rozplývám nad tím sým chlapem, ale když já jsem dnes ze všecho tak nějak naměko. Když si tu kolikrát čtu od některých z vás, jak to máte s těma vašema chlapama těžký, tak je mi líto, že to nemáte podobně, jak já. Jsem mu za to strašně vděčná, snad mu těch několik měsíců (a nejen těch) budu moc někdy pořádně oplatit - nejdřív aspoň tím, že mu porodím krásnou zdravou princeznu :c: