Je tu nějaká maminka - ne/vyléčená bulimička?

ivulko,podle toho,jak píšeš,že jsi pořád "nanicovatá" a unavená,vyčerpaná,nešťastná a smutná si myslím,že bys potřebovala antidepresiva...už je to dlouho,co je z tvých příspěvků cítit bolest...někdy to tělo nezvládá samo a serotonin pořebuje dodat jinak...a na to pitomé blití se vybodni,zničí tě to,ale to asi víš.já teda s ničím takovým nikdy problém neměla,na sváču jsem baštila 9 rohlíků a přibírání nikde,ale vím o holkách,co si tím prošly...je to peklo na zemi.Teď obzvlášť bacha,aby si tím peklem neprocházela i Naťulka...je dobře,že jsi si toho vědomá a že to chceš řešit,myslím na tebe.a manžel si tě bral takovou jaká jsi,nechtěl vyzáblinu,chtěl holku,na kterou se dá šáhnout,aniž by jí upadla třeba ruka...a babička to taky v halvě nemá moc v pořádku ( promiň)...nesjpíš bych zvažovala,jestli mně stojí za to se s ní stýkat a věčně žít v pocitu,že já a moje dcerunka pro ni beztak budeme ty druhé...třeba se jí to pak v hlavě trochu srovná,rozhodni jí řekni,jak ti to ubližuje
drž se ivulko :k:

Ivco, cetla jsem tvuj prispevek a moc te obdivuji, ze jsi to sem napsala. Pro me samotnou je stale dost tezke o tomto tematu mluvit. Jsem maminka skoro jednorocni holcicky a kdybys chtela nekdy popovidat, budu rada, kdyz napises. Prosla jsem si tim, ale tech pocitu se asi nikdy nezbavim a bude to ve mne naporad. Strach z toho, ze se dostanu zase zpatky je ohromny. Ja dostala uzasnou pomoc v Praze na Karlove. Moc te zdravim a drzim pesti, aby bylo lip. M

Ahoj Ivčo, tak já jsem se asi před 4 lety rozešla s bývalým přítelem a jsem za to neskutečně šťastná a proč? protože mimo to, že pak byly i další problémy, ty nebudu rozebírat mě málem dohnal k tomu, aby ze mě byla bulimička či anorektička.....pořád na mě viděl nějaké špeky, když jsem si stoupla před zrcadlo, tak říkal, jé co to tady máš?....tak jsem kvůli němu chodila každý den cvičit, jedla jsem jen jablka, jogurt, zeleninu, na oběd jsem třeba snědla mléčnou rýži a pak se dojedla jablkama.....pak jsem samozřejmě měla problémy se žaludkem, mívala jsem i křeče atd. byla jsem unavená, protivná a při výšce 169 jsem měla 50 kg a někdy i 49 kg......naštěstí mě spasil můj nynější manžel tím, že mě "sbalil", opustila jsem přítele a normálně začala jíst, přemýšlet a žít! :a\|: a řeknu Ti, že jsem se pěkně dlouho dávala dohromady, protože ten organismus, no hrůza.....teď jím normálně, i sladké, to mi zůstalo po těhu a kojení :///: a mám krásnou dceru. Dcera se mi narodila předčasně, ve 34. týdnu kvůli tomu, že mi začala špatně fungovat placenta a když to tak zpětně sesumírovávám, tak si dokonce myslím, že to, že musela ven tak brzy, tak to mohl být i následek toho mého blbnutí s jídlem..., protože doktoři nikdy neřekli, proč se tak stalo, jinak jsem zdravá, ale to jsou jen mé domněnky.......můj chlap také kouká po babách, to je přirozené, když vidí třeba Radku Kocurovou ve zprávách o počasí, tak letí k TV, aby jí viděl :s: pokud jen kouká, tak se nic neděje, my také koukáme po chlapách,ne? :s: Bu´d ráda, že jste všichni zdraví, protože nad zdraví ničeho není a můžeš být hubená......NO a co se týče sexu, tak Ti můžu otevřeně říci, že nám se sexuální život upravil až po 7 měsících od porodu, předtím na to nebyla nálada, čas a manžel říkal, že je to takové divné, uvidíš, že se vše spraví! ;) Raduj se s dcerušky, buď ráda, že máš rodinu, co se týče sexu a tak to se fakt vše upraví, hlavně si něco zbytečně nezabírej, nech tomu volný průběh :a:

Ahojky,já jsem měla něco podobného,né zrovna bulimii...neměla jsem se svou postavou nikdy nějaké problémy...ale v pubertě jsem dost přibrala,strašně moc jsem papkala,jídlo mi ždycky moc chutnalo a chutná...no a šla jsem na učňák,tam to všechno padlo,stresy z nového prostředí,ze zkoušek,některé piky mě tam šikanovaly,nerada na to vzpomínám,no a ani né za půl roku jsem zhubla 12 kilo,měřila jsem 172 cm a 49 kilo,trčely mi všude kosti a popravdě když se podívám na fotky tak jsem vypadala jak blb..našim už to začalo být dost divné,vždycky mě podporovali v jídle a byli rádi že mi chutná,no a za celý den jsem do sebe mohla dostat jen kafe a to studené,cokoli teplého mě v žaludku bolelo,takhle to bylo rok,vlastně si ani nevzpomínám že bych chtěla hubnout,i když moje štíhlá postava se mi líbila a všem okolo taky...naši mě brali na všelijaké vyšetření,spousta testů no a nic se samozřejmě nezjistilo,nikoho totiž nenapadlo,že to není v těle,ale že to mám v hlavě..no a pak jsem se blbka zamilovala do zadaného přítele,jenže on sliboval jak se mnou bude,ale pak prý že neodejde,no mladá 18 letá blbka...no a tak to už jsem nemohla do sebe dostat nic...plátek šunky byla pro mě hrůza sníst...ale jak mě bylo špatně,chtěla jsem jíst,ale žaludek to nějak nebral..no a pak jsem vyhledala psychiatrickou pomoc,dostala jsem prášky a moc mi to pomohlo,nestresovala jsem se,začala jsem pomalinku jíst...léky jsem brala tak půl roku,jenže ouha,rozhodla jsem se je vysadit,chtěla jsem myslet sama za sebe a říkala jsem si jestli to jídlo zvládnu i bez nich,zvládla jsem to...v těhotenství jsem přibrala 28 kilo,původní váha 60 kilo,no a 12 mi zůstalo,takže 72 kilo,tolik jsem nikdy neměla,někdy jsem na sebe naštavná jak vypadám,u moje mám taky pocit že už se mu nelíbím,ale co říkám si že on taky není nějaký vysportovaný ramenatý chlap,tak co,někdy mám období kdy za celý den vypiju jen kafe a chci drasticky hubnout,ale pak mě začne bolet žaludek a říkám si neblbni zas,máš malou holčičku která tě bude moc potřebovat a tys jí slíbila že jí nikdy neopustíš!!!!promiň za tenhle román,ale chci abys věděla že v tom nejsi sama,je spousta lidí co přiberou,kolikrát je to taky užírá,ale né všichni doma mají ty naše štěstí,o které se můžou opřít...mě vždycky když něco trápí nebo mám zas ty svoje stavy tak si hned vzpomenu na malou a za tu to stojí neblbnout a žít normální život...pa a drž se,radši se najez,než být hladová a nervní.... :a\|: :hu:

sem ti chtěla ještě napsat, jestli se chceš podívat na tlustou ženskou tak zde máš naše netové stránky kde jsou fotky naší Nelinky a tím pádem tam najdeš i mě.
www.nelinka007.rajce.net
takže se jukni na mou postavu a nic neřeš

Natynka je krásnýýý miminko, není vůbec tlustááá je to prostě normální miminko co má krásný špíčky a to má každý mimi, takže takový ty kecy co říkají ostatní na to se vyser! hele každej chlap čučí po hubených ženských i když třeba doma má hubenou prostě to jsou chlapy, myslím si že kdyby doma chtěl nějakou vychrtlinu tak už dávno jde za ní, ale on ji prostě nechce a chce tebe s Natynkou tak si toho važ, nevim jak ty vypadáš jestli jsi vychrtlá a nebo úpně normál ženská a nebo trochu při těle, ale podle včerejší fotky natynky s tebou jsi úplně normální ženská, takže neřeš že se manža jukne na nahatý ženy, řeknu ti to asi takhle, když sme se s manžou seznámili já měla nějakých 49kg, ale pak nechtěl kondom takže jsem šla na gyndu a vzala sem si antikoncepci po kterých sem ztloustla šíleně, nic sem nejedla a jen tloustla, no takže ted vypadám jak vypadám, sere mě to jo, ale at držím dietu a cvičím a hýbu se tak prostě to nejde dolů, no můj manža zrovna taky není nějakej hubenour takže se k sobě docela hodíme, dřív sem se hrozně trápila ale ted už na to prdím, mám skvělou dceru a hodnýho manžu a to je pro mě to nejdůležitější, takže své trápení hod za hlavu promluv si s manžou a uvidíš bude zase dobře

ahoj, já s tímto zkušenost nemám ale chci ti napsat je jedno. Vyhledej odbornou pomoc. Tohle je velice zrádná nemoc. Mysli na svou dcerušku, která bude potřebovat maminku v plné síle. Holka drž se :k:

Ivuško, už jsem ti to říkala a ne jedenkrát. Nededukuj! Bav se s ním, řekni mu to. On ví čím jsi prošla a co pro tebe může udělat. A ty sama si to ani nepřipouštěj, máš Natálku a to je to největší štěstí.

Ivčo-jak tady čtu někdy Tvoje příspěvky,tak vím,že nejsi žádná blbka.dnešní doba s sebou nese děsný ideály a my chceme být krásné a chytré a perfektní matky apod.,ale přestože máme vše,tak se občas cítíme,tak nějak nespokojené samy se sebou.už to máš jednou za sebou,tak moc dobře víš,jak to probíhalo a jak jsi na tom byla.hodně z nás má jistě po porodu stejné pocity jako ty-nic není jak to bylo-ani postava ani sex a ani celá domácnost.jasně-není,protože holt máme doma dalšího človíčka a protože jsme jej na svět přivedly my.nesnaž se proto honit se za nějakým ideálem krásy,ale zkus se na život podívat stran priorit-máš zdravé mimi,buclaté jsou všechny:-),máš manžela-nejsi na to sama-že občas kouká,tak ať kouká,ty se taky občas koukni na fotky hezkejch chlapů:-).jednou za čas to padne asi na každou z nás-co pomáhá mně,vypadnout z domu-jít mezi lidi-ne maminky:-) a pak jsem zase schopná fungovat a navíc manžel pochopí,že být s malou celej den není až zas taková legrace-a to ji má 2-3 hodinky:-).tak se drž a kdyby cokoliv-neboj se a napiš do schránky,ráda hodím řeč a pomůžu

Jo Iví a ještě něco - určitě si kup nějaké vitamíny. Podle mne se na tvém stavu hodně podepisuje i to obrovské vypětí a vyčerpání. Ono si to možná ani neuvědomuješ, ale když celý den běháš okolo Natynky, do toho jsi psala, že vám špatně spinká a nevyspíš se ani v noci .... to člověku rozhodně nepřidá. Já mám Klárku zlatou a přesto se od porodu cítím jak vyždímaný citron a nějak pořád nemůžu "nahodit motory". Tak jsem si včera koupila vitamíny "Ženšen" ... prý blahodárně působí na nervový systém a dodávají vitalitu a energii. Určitě by ti něco takového taky pomohlo.
-------------------------------------------------------
naše osobní stránky - www.dent.websnadno.cz.

Ahojky!Já měla před lety velký problém s anorexií.Ted ve 30tt se na své tělo nemůžu ani podívat!Mám 88kg a když se vidím tak bych brečela.Pokaždé se ale snažím si rychle vzpomenout jak jsem bojovala o holý život s 40kg po celkovém selhání organizmu-už to nechci zažít znova!!!Nechci trápit manžela a moc si přeji donosit naší holčičku!!!Zkus myslet hlavně na ostatní...

Milá Ivčo, vůbec ti nezávidím.. :k: Něčím podobný jsem si prošla kdysi dávno - začalo to maturitou - svaťákem, byla jsem celý týden sama doma, velký nervy a prvně jsem nervy začala tlumit jídlem. Z toho kvanta jídla a sladkých tyčinek by bylo zle pak každému. Upozorňuji, že jsem byla hodně hubená a dietní věci s tím tedy neměly nic společného, jen nervy. Pak se to různě opakovalo při stresových situacích a začala jsem i nenávidět svoje tělo s pak již nadváhou. Nebyla jsem nikde u odborníka, mám sama zkoušku z psychologie i psychiatrie.. Zlobilo mě to asi do 23 let (ted mi bude 30) ale už jsem oprvdu ok, byly i stresy, jsem nejtlustší co jsem kdy byla, a už jsem ty nervy neventilovala ledničkou, není ta potřeba, jím opravdu jen to co je nejnutnější, nějak si v tom nelibuju. A recept? - MÍT SE RÁDA A SMÍŘIT SE SE SEBOU. Jinudy cesta nevede. Ber se jaká jsi - i fyzicky, s úsměvem a nadhledem, povzbuď sebevědomí - moc důležité! aby ses i tak jak vypadáš a jak žiješ cítila před manželem silná v kramflecích - jako na koni prostě :) chovat se jako že nějaký chrtky z netu na tebe nemají, protože ty máš to, co ony nemají - nejsi bezduchý věšák na hadry, ale osobnost, která ví kdo je a co chce, a když se to mužovi nelíbí, ať si trhne, nestojí za námahu. Ale můžu ti říct, mluvili jsme o tom dost s manželem, a on říkal, že žena je sexy ne tvarama, ale když z ní čiší ta jiskra, že ví co chce a kdo je, že je sebevědomá a pak i tlustá s celulitidou a striema může být děsně sexy, když se umí podívat a svést chlapa a je pak dobrá v posteli, že to předčí všechno, jako být pyšná i na ty svý kejty a plácnout se po nich :D Jakmile bych byla ufňukaná, jen smutně a něžně koukala, nijak o sebe nepečovala (je dobré mít svůj svět taky - zájmy, at tomu chlapovi jsi i trošku záhadná, že to není jen o děcku a o něm, že si žiješ taky svým životem, to připoutává chlapovu pozornost), tak bych se nemohla ani pak divit, že pokukuje po jiných.. ale když budu sršet humorem, usměvavá, cítit se silná v kramflecích (přesto jak vypadám - sebevědomí a láska k sobě, přijetí), chytla ho za pásek a dotáhla do postele... :D tak netový chrtky nestíhá :D
Fakt to není o tělu, ale o psychice. Jsou ženský starší a tlustší a mají bohatý sexuální život, ale nejsou to fňukny od plotny, ale baby co umí žít, pečují o sebe, voní, umí se kouknout na chlapa - září z nich síla a pohoda. Zkus se zaměřit na svoje klady, v čem jsi dobrá, co ti jde, třeba najdi koníček - někam chodit na cvičení, leckde tam mají i hlídání pro děti. A až na dotaz manžela: co je k večeř? odpovíš s úpsměvem: jo něco si vem z lednice, já razím na cvičení, papáááá :D (a hezky oblečená) tak uvidíš jak se začne hned o tebe zajímat ;)

Ahoj, nechceš si o tom popovídat někde s odborníkem? Tohle je vážná věc.
S tím manželem, no zkus se s ním domlvit, že ti chybí mazlení. My se tak domlouváme, to víš, abych mohla shodit před akcí srst :///: . Ty šlapandy nezmiňuj, prostě chlapi jsou všichni takový (bohužel i ten můj) a na tyhle výčitky jsou háklivý.

To s dceruškou, a že si myslíš, že se mu nelíbíš to je prostě následkem nevyspání, toho že nám nikdo nepomůže a je toho opravdu na nás moc, bezmoc když naše mimi pláče a my nevíme co s ním. Máme depky a všechno vidíme černě. Já to mám taky, nemysli, je fakt, že problémy s bulimií nemám a neměla jsem, ale něco jsem o tom dřív četla a tohle není sranda a je to záležitost psychická, proto bych možná být tebou zašla někde do poradny, dokud je ještě čas. :a:

Ahojky, myslím, že tě tu nikdo soudit nebude. Proč taky? Podle toho, co píšeš je zřejmé, že svou rodinu velmi miluješ a že se moc snažíš, aby byli všichni spokojení. Já osobně si na tvém postoji cením té zodpovědnosti s kterou ke svému problému přistupuješ. Chceš to řešit, mluvit o tom, zbavit se toho... Myslím, že za vším stojí především snížené sebevědomí a taky myslím, že by bylo vhodné vyhledat odborníka dřív, než se ti to vymkne z rukou. Což jde zas dva, však víš. Uvědom si svou cenu a hlavně tu cenu, kterou máš jako zdravá hezká maminka pro své dítě. Bud silná, přeji mnoho štěstí! :a:

ale rozhodně se snaž být nad věcí!! Mysli na malou ta ti dodá sílu uvidíš!!

ahojky prosím tě já sice nejsem vyléčená bulimička ale chci ti říct svůj příběh!!! před otěhotněním sem vážila 68kg po porodu sem měla opět tu samou váhu jenže sem přibrala na 80kg a to už mi přítel řekl že sem přibrala a že bych měla zhubnout!! Sama semm věděla že potřebuju shodit jenže mám ráda jídlo!!! No a mě to hrozně ublížilo že mi to řekl věděla sem že má pravdu. A tak sem začla méně jíst a hlavně cvičit ráno si dám jogurt oběd jím normálně jen menší porci a na večeři zase jogurt do toho hodně cvičím, procházky s malou a za dva měsíce sem zhodila na 75kg s přítelem sme se vsadili že do vánoc budu mít váhu co sem měla po porodu!! Tak snad se mi to podaří!! A ty se tím moc netrap já nebyla zrovna z těch která si hlídá váhu bylo mi to jedno ale jakmile mi to řekl přítel tak to byla rána. Sexuální život nebyl skoro žádný!! Trápilo mě to!! A tak sem si řekla dost a budeš cvičit!! Sama sem zkusila že když nic nejíš tak sice hubneš ale pak si dáš a vážíš zase tolik co před tím takže já ti můžu jen říct hodně pij hlavně cvič a menší porce jídla!! A uvidíš kila půjdou za chvíli dolů!! Kdyby sis o tom chtěla promluvit tak pokud máš icq tak mi ho napiš a můžem si psát přes icq!!

já teda s tímhle problém nemám (díky bohu), ale jestli Ti to nevadí, tak budu reagovat.
Podle mě je důležité, že si uvědomuješ, že bys měla být šťastná, protože máš manžela a zdravé děťátko (někomu se nedaří a může se snažit jak chce), protože pak můžeš bojovat..... To, že manžel občas kouká po nějakých vychrtlinách.....no, tak si s ním o tom promluv, řekni, že Tě to trápí, že máš pak strach, že mu připadáš tlustá, nepřitažlivá, nebo já nevím co ještě. Oni chlapi to mají jinak a občas se podívají :), to je normální. Většina by doma ty vychrtlinky nechtěla, jen jsou prostě chlapi a mají to v té hlavičce nastavené jinak. Oni si ani občas neuvědomují, že nám tím ubližují. Ale když si s ním sedneš a popovídáš si, tak určitě Tě uklidní :).Můj miláček kdysi taky tvrdil, že bych mohla být hubenější, a to podotýkám jsem měla 55 kg při 178 cm, ale teď mi pro změnu říká, že jsem dost hubená a to mám pořád stejně ;) . A že se vám zasekl sexuální život??? To se občas stane, tak připrav nějaké překvápko, uvař dobrou mňamku, kup si něco pěkného na sebe a uvidíš, jak ho zas nastartujete :C]]: .
A že máš malou buclatou? Buď za to ráda, alespoň jí chutná a je vidět, že je zdravá. Já byla taky tlusťoušek, když jsem se narodila, tak jsem měla přes 4 kg a faldíky jsem měla pěkný, ale vyrostla jsem z toho. A lidi to určitě nemyslí ve zlém, když řeknou, že máš buclatou holčičku ;) .
Ivčo, zkus se neuzavírat do sebe a raduj se z drobností. Vím, že někdy se to líp řekne, než udělá, ale Ty máš pro co žít, máš krásnou, zdravou holčičku a přeci nechceš, aby její maminka byla troska (promiň za ten výraz). Pokud budeš mít pocit, že to sama nezvládneš, tak se neboj vyhledat psychologa, neboj se o tom mluvit, třeba i s kamarádkou, maminkou, hlavně se, prosím, neuzavírej do sebe. Držím Ti pěsti, ať to zvládneš a tyhle ohavné myšlenky Tě opustí :k:

já s bulimií zkušenosti nemám, znám pouze teorii, naštěstí. Ale to, co popisuješ, mi nepřijde jako typická bulimie ... připadá mi to spíš jako počínající deprese. Neber teď špatně, co ti napíšu - ale na tvém místě bych hodně rychle vyhledala pomoc, nejlépe psychologa. Chodila jsem k němu také a vím, že je to dobré a mohlo by ti to hodně pomoct. Mě to tehdy pomohlo a to opravdu moc. Hlavně si nevyčítej nějaké blbé narážky lidí na buclatost Natálky - mě tedy z těch fotek, které jsem viděla, moc buclatá nepřipadá, spíš tak akorát. Je to krásná holčička a ty se raduj z toho, že je zdravá a spokojená. Každé dítko je trošku buclaté a mě osobně se ty faldíky na nich moc líbí (Klárka je má taky a jaké :-)).
Ivčo, jestli je ti opravdu psychicky tak blbě, jak to cítím z tvých slov tady, začni s tím něco dělat co nejdřív - Naty potřebuje hlavně mamču v pohodě.
-------------------------------------------------------
naše osobní stránky - www.dent.websnadno.cz.

Ahojky, tak já sice s tím žádne skušenosti nemám, ale jen jsem Ti chtěla říct, že to určitě není na to, aby Tě tady někdo odsuzoval a že Ti budu držet pěstičky, aby jsi to vše zvládla a nespadla do toho!! Je mě jasný, že je to kolikrát silnější než ty, ale snaž se, už kvůli dcerce!! No a ty blbosti, že máš oplácané dítě a nebo pěkně baculaté pouštěj jedním uchem sem a druhým ven. Naší Verči to taky pořád někdo říkal a mě to hrozně štvalo, ale teď má tři a už z toho pěkně vyrostla!! Když mimčo nic nedělá a jen papá, tak je jasný, že bude mít nějakej faldík :-)))