A je to tady

gratuluji a užívej si to :k:

Ahoj Pivonko a vsichni ostatní, kdo se cítíte podobne. Uplně jsi me dostala, temer se ztotoznuji s tvym pribehem a pocity. Vzali jsme se s manzelem pred rokem a pul a ten uz mooooc basnil o diteti. Ja se furt romyslela, ac je mi 26 let... Nakonec jsme se rozhoupali a po statnicich a koupi bytu v cervenci jsem vysadila prasky s tim, ze to zkusime. Pak se dostavily problemy s mens. a tak jsme to museli odlozit a ja se musela zacit lecit, trochu smutna, ale zase jsem si rikala, nemame kam spechat. V zari mi sefova oznamila, ze odchazi a tim padem asi prijdu o misto. A co ted, dilema, jestli nemam zacit brat znovu prasky, kdyz si budu hledat nove misto, pak me napadlo, ze s timto problemem ( nepravidel. mens.) se můzu potykat hodne dlouho, tak jsem to prestala resit. Od 1.12. jsem nastoupila do nove prace, ale uz minuly tyden me hrozne bolely prsa. Rikala jsem si, ze to bude urcite tim, ze mam dostat mens. Nebo co. Od 8.12. jsem cekala na mesicky a furt nic. Dneska uz jsem to nevydrzela a po prichodu z prace jsem si udelala test a je to, byly tam dva prouzky, z toho jeden takovej skoro pruhlednej, ale je tam.... jsem z toho u vytrzeni. Nemuzu to nikomu rict, protoze vubec nevim, jestli mi to doktor potvrdi a taky je jeste hrozne brzy. Jsem na to sama ( manzel je dnes na vanocnim vecirku:-)), ale stridave se smeji a stridave brecim dojetim. Uz tady byla kamoska, ale vydrzela jsem to:-) kdyz uz budou ty vanoce, tak jsem si rikala, ze letos bude mit manzel opravdu uzasny darecek na vanoce.... :qu: Ted jen vydrzet a nikomu nic neprozradit, protoze probyha doba tzv. Vanocnich vecirku a u nas ve Vinnem kraji se pije jak o zivot, tak to budu muset vymlouvat treba na antibiotika nebo na to, ze ridim... no bude to zahul:-) Vubec jsem neverila tomu, ze se to podarilo a jsem za to moooooooooooc vdecna. Ted jen nam vsem, budoucim maminkam ( to zni bajecne!!!) tfuj, tfuj, tfuj, at je vse v poradku a jsme i se svyma malyma chroustikama zdravy!!!!

PS: chtela jsem taky poprosit o radu: muze me zamestnavatel vyhodit, kdyz jsem ve zkusebni dobe? nemyslim si, ale sefova bude asi v soku, az ji po 2 tydnech zaucovani reknu, ze jsem v tom.... Jak byste na to sly? rekli to az po 3 mes? Dikyky papa Hanka

ahojky-smíšené pocity jsme asi měly ze začátku všechny,prostě se na to koukáš a nemůžeš tomu věřit,já jsem to manželovi ukázala hned,jak jsem si udělala testík,ale rodině jsme to řekli až po gyn. návštěvě v 11 tt. a v práci ještě později,Ono je dost času se s tím tak nějak postupně srovnat,ale je fakt,že i teď mám občas chvilky-a to jsem ve 40 tt.,kdy nevěřím,že budu za chvíli rodit a budu maminou,a to je mi 30 let.Takže chce to hlavu vzhůru a buďmě rádi,že ty miminka čekáme přirozenou cestou a nemusíme se trápit po doktorech jako mnoho holek tady

ahojky :) ,to ti moc gratuluji že jsi těhotná.j :||): e to krasný pocit.a manžel bude ještě nakonec rád že bude tatinkem ;) .Budete se v těhotenství dělit o krasné požitky,jak prcek ti začne rust v bříšku,a hybat se v břišku..Budeš si těhotenství určitě uživat tak jako já s manželem.Mi sme štastní s manželem že čekame miminko.On je ode mě 7 roku,tak mu taky tikaji hodiny.Tak ti přeji ad ti to všechno dobře dopadne.Budu ti držet palečky.a manželi to určitě řekni.Pa pa Sarinka :) hodně štěstíčka.Ps:ozvy se jak to dopadlo :a:

Ahoj Pivoňko, předně tě tu moc vítám a gratuluji k těhotenství - i přes ty smíšené pocity, co máš. Určitě je to najednou velká změna, která člověkem otřese, takže se nediv, že se cítíš tak, jak se cítíš. :)
Nicméně, ať už je to jakkoliv - je to tu! A nejlepší je určitě se radovat a dvojnásobná radost s tím nejbližším, tedy manželem, je ještě lepší. Takže mu to určitě řekni, promluvte si o tom a dohodněte se, kdy půjdeš na prohlídku (nejlépe aby šel s tebou) a pak můžete řešit i to, kdy to říct svému okolí. Nebo si dát ještě trochu času, vydechnout, nějak si tu velkou událost srovnat v hlavě, a pak plánovat co dál. Určitě to bude moc krásné plánování! :)

Tak předně Ti mooc gratuluji a co se týče té rady, radit se v tomto ohledu moc nedá, tak tedy názor, já bych to manželovi určitě řekla a ostatním podle svého, nebo společného uvážení... ;) .Ono taky záleží na tom, jak moc po miminku toužíš... :) , já si miminko přála stráášně mooc, takže jsem to nevydržela a všem se hned chlubila... :) , naštěstí vše dopadlo dobře a já mám ted už šesti měsíční holčičku.... :h: a je to krásný vidět přítele, jak je štastnej a pyšnej táta.... :h: :qu: .Přeji ti, aby tvůj manžel byl taky štastnej a pyšnej... :) .

Tak takovou podporu jsem potřebovala jako sůl. Už brečím, no. Jsem praštěná. Je fakt, že moje tělo dělá divy. Jako bych se vůbec neznala.
Půjdu koupit něco k večeři, zkusím uvařit, i když to bude velice náročný... Myslím, že se to nebude dát jíst a muž to pozná, aniž bych mu něco řekla, protože moje chutě se nedají zkrotit :-). Jsem nervní tak, že se klepu jak ratlík. Určitě Vám dám vědět ještě večer,jak to dopadlo... :-) Ještě jednou moc, moc děkuji.

:a: ahoj Pivoňko.
já teda nečekala a řekla to manželovi hned jak sem si udělala test, ale když jsem mu to řekla tak jsem bečela, měl ajsem strach jak bude reagovat a navíc mi došlo že bude všechno jinak.miminko jsem si přáli ale nepočítali že to bude tak brzo. vzal to moc dobře. Mamce jsem to řekla na narozeniny asi tak když jsem byla v 7 týdnů, bečeli všichni, babina, mamka i ségra.
mamka mě furt vidí jako malou holčičku tak jí to nějak vzalo. a kamarádkam jsme to řekli tak nějak jak byla příležitost.
hlavně si myslím že by si to měla říct manželovi, třeba už dnes jak přijde z práce, uleví se ti uvidíš. držím ti palečky a dej pak vědět jak to dopadlo.měj se. :)

Tak tvoje pocity jsou úplně normální. Manželovi bych to řekla klidně hned a ukázala mu testík. Určitě bude mít radost. A rodině to uvidíš jestli budeš chtít hned nebo budeš čekat až na potvrzení od doktora. Známím to samý. My jsme se snažli otěhotnět fakt dlouho, takže když se to povedlo hned jsem to všem řekla, protože jsem měla děsnou radost. Ale jak říkám, to kdy to řekneš záleží na tobě. Tak na sebe dávěj pozor měj se moooc hezky a užívej si těhotenství. Paaaaaa

Neměj žádné smíšené pocity, vždyť to je paráda, nic hezčího než to, že budeš mít miminko, tě hned tak nepotká. Já bych to určitě nevydržela a hned bych to řvala do světa (tedy pouze manželovi), ale když by jsi byla statečná a vydržíš to si nechat jen pro sebe, tak by to byl ten nejkrásnější dárek pod stromečkem :cc): :||): :/;x:

Ahojky, vítám tě tu a docela závidím. Co já bych za to dala být těhule. Ale samozřejmě ti to hlavně přeju. Manžílkovi bych to řekla jako prvnímu a kdy to sdělit ostatním bych taky probrala s ním, ale určitě až po potvrzení gynekologem.

řekla hned jako prvnímu a u těch dalších lidí (rodiče, známí, kamarádky...) bych vyčkala buď až po potvrzení těhotenství gynekologem nebo po uplynutí kritického prvního trimestru.
Snaž se to manželovi oznámit v klidu, neplač u toho (i když mě ze začátku těhu rozbrečelo snad všechno), s tím, že se prostě stalo, protože přerušovaná soulož je jednou z nejméně účinných metod antikoncepce. Klidně mu pověz o tom, že se bojíš, jak to třeba zvládnete, o svých pocitech. Záleží samozřejmě na tobě, jestli miminko chceš a jestli se cítíš na něj připravená. Ale tyhle rozporuplný pocity jsou úplně normální. U nás se s manželem zadařilo hned napoprvé a když bylo mimi plánované, mám občas i teď divné pocity. Ale holt i rozhozená psychika k těhotenství patří :-)
Tak přeju, ať má manžel z informace radost a ty se neboj, určitě se to všechno brzo srovná a budeš si užívat rostoucí bříško a řešit tu s náma různé věci :-)
Teda, já se rozkecala, to je děs...

ahojky, tak napřed ti gratuluji. :) S radou ti asi nepomůžu. Záleží to na tobě, kdy a jak to komu řekneš. Já to nevydržela a řekla našim skoro hned, pak mi dr. řekl ať to nikde neříkám do 12.tt, že bývá hodně potratů, tak abych se když tak ušetřila otázek, když mi bude hrozně. To ti nepřeju, jen ti píšu, co mi řekl. Takže pak jsem zase mlčela. Manželovi jsem to řekla hned po tom, co jsemho požádala o rozvod.
Takže myslim, že jenom u mě můžeš vidět, jak se to dá všechno zvládnout. :) Prostě je to jen na tobě. Ale věřím, že manžovi uděláš radost, ať mu to řekneš jakkoliv a na otatních se domluvíte spolu. :)

ja když jsem zjitila,že jsem těhotná tak jsem to řekla hned manželovi a takhle štastného jsem ho viděla poprvé za 5 let co jsme byli spolu a ostatním jsme to pověděli a ž jsem to měla jisté od doktora.takže radí mu to povědět,