Je mi nějak smutno :-(

ahojky, tak přesně co píšeš toho sem se bála ja kdybych zustala doma... vim ze bych mela neomezené vycházky, ale pritel dela 12cky (rani,nocni 2dny volna a pak bulhara) ale byt cely den sama doma a premyslet nad tim zda je vse ok, zda to zvladnu ... radeji sem stale v praci, mezi lidma :one: ale ja zase nemam zadne problemy proc bych musela zustat doma :one:
Urcite jste čekat nemuseli, uvidis ze vse zvladnete :C]]: a gratuluju k blížící se svatbě :\r/

Ahojky, jestli se můžu přidat do konverzace tak přidám i něco já...
Tak já jsem teď ve 22 tt. Můj přítel pracuje a dělá takové blbé směny. Takže už od začátku (ještě než jsem byla těhotná) jsem byla naštvaná, že jsem pořád sama doma. Takže na to jsem si už celkem i zvykla.
Z počátku jsem taky krvácela, takže jsem byla 4 dny v nemocnici. Ale naštěstí doktoři dělali co mohli a miminko se zachránilo. Taky nejspíše čekáme holčičku :°*°: . Chodím ještě do školy (mám po maturitě a ještě jsem se rozhodla jít na kadeřnici :-) ) Takže jsem nemohla chodit ani do školy cca 1 měsíc :€\€: . A to byla teprve nuda, byla jsem protivná ani ven jsem nemohla jít na procházku. Taky mi to lezlo na mozek :€[€:
Teď vlastně nemůžu dělat ani žádnou brigádu, protože mám rizikové těhotenství. Byla bych moc ráda kdybych mohla brigádovat aspoň by byly nějaké penízky navíc. Z toho mám děsné depky celkem často. Pač celý byt táhne můj přitel a moc penízků nám nezbývá. Přítel je taky skvělý, moc se taky těší, těšíme se spolu na mimi :°O°: :-) A taky nechodí do hospody, raději si koupí jednoho lahváče domů ať může být semnou :j) A tak si dám někdy trošičku pivečka s ním :°°//: :j).
Tak samo to mám i já s kamarádkama. Většina z nich chodí právě na brigády nebo mají taky své děti. Když byly těhotné ony chodila jsem za nima domů a procházela se snima. No a teď když jsem těhotná já tak si skoro nikdo nevzpomene. A až se nám Terezka narodí tak každý najednou bude vědět, že nějaká Sandra tady je :-) Jenže tohle já si budu pamatovat 8)
Gratuluji k blížící se svatbě :one: :qu:.
A z toho, že ti je smutno a máš ty pocity, tak z toho si nic nedělej. Já mám úplně to stejné. Někdy si taky říkám, že to nezvládnu, že jsem mladá a nebo že finančně se to nezvládne. Ale ty pocity přejdou až se Ti holčička narodí a budete z ní mít velkou radost :-) Musíš se jen z toho těšit a říkat si, že nosíš v sobě zdravě rostoucí miminko a že Ti to moc sluší s bříškem. Já si to taky říkávám a často si povídám s miminkem :ww: A kolikrát se mi uleví :-) Jinač mě bude v září 21 let a Mišovi bude v prosinci 25 let. Takže si myslím, že taky je to tak akurát. I když jsme ještě chtěli dva roky počkat až dodělám školu. Ale nadešly nějaké problémy v mém těle a tak jsme si řekli, že se na to mimčo vrhneme :-)
Přeji krásný den a pohlaď bříško :€O: :-) Sandra

Věruško, buď úplně klidná, normální to je... mám to úplně stejně. Sice jsem doma ráda, protože si neumím představit, že bych musela vstávat ráno brzy do práce - chodím spát dost dloho, pže dříve prostě neusnu - a i když mi lidi chybí a manžel je se mnou doma - nebo v práci, nebo občas s kamarády venku, tak to na mě taky někdy sedne. Víš, co dělám? Jdu si do krabice, kde mám věcičky pro malou a už si představuju, co a v jaké kombinaci jí budu oblékat, představuju si, jak si jí v zavinovačce chovám,... a ono mě to pak přejde ;) aspoň teda na chvíli...
Oni si ty hormozy praštěný s námi pěkně zahrávají a nálady se střídají jak ponožky... Já jsem doma v podstatě od začátku a jsem v 25tt a musím říct, že i když je mi po lidech z práce smutno a kamarádek tu moc nemám, tak sem se pořádně nudila jen pár dní... Já hodně brouzdám po netu, čtu si Maminku nebo různé knížky, čímž nasávám informace a když už mám čtení plné zuby, tak koukám, co ještě pro malou budu potřebovat a pak to lovím na netu... Díky tomu sem si v klidu připravila výbavičku, kterou teď už "jen" vyperu a vyžehlím a narovnám do objednané komody...
Chce to ty hormony nějak usměrňovat, a nebo si dej kousek čokolády, nebo ovoce - cukry taky dělají divy :)
Mimi si určitě nevyčítej, když ste se na něj tolik těšili, tak je fajn, že ho čekáte a určitě budeš skvělou matkou a všechno zvládneš na výbornou... i když si to v šestinedělí asi myslet nebudeš... ;)
Opatruj se a snad sem Ti taky trošilinku pomohla. :a:

Ahojky holky, díky moc za za podporu jste úžasné :\r/ :k:
Je fakt že to nějak musíme zvládnout a být rády že jsem zdravé a že budeme mít zdravé miminka :€p€:

Veru, to je úplně normální,.. já jsem na tom podobně. Jsem taky doma cca od 14.týdne, teď jsem 23.tt Vím, že to občas není jednoduchý, ale musíme si najít pozitivum a to je to, že čekáme zdravá miminka (já s největší pravděpodobností chlapečka). Taky jsem měla období, že jsem se v tom tak nějak plácala, ale naučila jsem se jedno: využít ten čas pro sebe. Takže se klidně naložím do vany, udělám si pedikúru, pak se jdu projít. Ale je pravda, že mám 200m švagrovou se kterou chodím s pejskem a nebo zalezem k bazénu. Přítel chodí celkem brzo domů z práce a pak většinou někam navečer jdeme a nebo chodím s kolegyněma a kamarádkama alespoň jednou za týden na oběd.
A neboj, péči o mimi určo zvládneš, zvládly to jiné holky (a věřím, že si nikdy neřekly, jestli to zvládnou). Budeš ta nej máma pro svojí princeznu. To je jen obyčejná depka, která tě brzo opustí.
Užívej si, že čekáš zdravé mimi, pohlaď pupíček a chmury budou brzo ta tam ;) Pááá

Já chodím teda pořád do práce a jsem 30tt, tak mi to utíká, ale cvičení mi chybí šíleně a hlavně teď přes léto in-line. Byla jsem zvyklá jezdit aspoň 10km denně a teď to prostě nehrozí. Kamarádky musím uznat o mě dost pečují a tahají mě pořád někam a podstatně častěji, než normálně :-) Takže mi nepřijde, že by mi společnost nějak chyběla :-) Měla by sis každej týden někam s někým vyrazit a hnedka by Ti to utíkalo líp :-)

Ahoj. Já jsem doma od 5tt a teď jsem v 18tt. Většina známých chodí do práce včetně manžela. Večer je to lepší, ale přes den jsem tu většinou sama. Je to sem tam o nervy se nějak zabavit, ale s trochou snahy to jde. Po prázdninách se ségrou plánujeme angličtinu, možná bych mohla i zkusit těhu cvičení. No a obavy, jestli miminko zvládnete jsou taky normální. Všechny nás to někdy napadne, i když miminko moc chceme. Člověk prostě neví do čeho jde. Tak jen, aby jsi si nemyslela, že jsi v tom sama.

Ahoj Verko. Uvidíš, že to bude vše ok a zvládneš to. Asi všichni prožíváme velké změny....ale to miminkou je zázrak. Taky jsem doma...a začátek byl strašný..začala jsem se, ale věnovat věcem na které jsem při práci neměla čas. Já jsem se stěhovala za manželem 300 km daleko od domova..mám tady jen dvě kamarádky, které vidím jednou za měsíc.
Snažím se,ale abych se nezačala nudit...začala jsem chodit se psem na cvičák, jednou týdně na angličtinu (do té jsem se přemlouvala už dva roky)...chodím na těhu cvičení. A ono to nějak jde.
Přeji pevné nervy a hlavně usměv na tváři:) snažím se vždy myslet jen na to krásné...co nás čeká :)

Ahoj, tak to jsme na tom stějně. S tím, že já už mám 8mi měs. kluka a teď čekám druhé. Řeknu Ti, že se cítím hrozně. Bydlím v Praze, ale přistěhovala jsem se sem, takže tady moc kamarádek moc nemám. A jestli, tak taky maj rodinu nebo práci. Asi 3 měsíce po porodu jsem měla hrozné deprese, manžel totiž pořád pracuje ... v sedm odejde a v deset přijde. A to sedá k PC a do jedné nebo dvou vyřizuje mejly. Po té depresi se to trochu uklidnilo a snažil se na nás udělat čas, ale když viděl, že zase vše zvládám, tak to začalo nanovo. Pak jsem se jednou složila a odvezli mě do nemocnice, kde jsem ležela 10 dnů. Zjistili mi vyčerpání a únavu organizmu a do toho slabý zánět mozku. Začala jsem si nějak žít svůj život a jde to. Ale samota je na nic. A s druhým dítkem, nevím, jak budu fungovat. To už se nikde nedostanu. S malým chodím občas do fitka nebo na inline brusle, ale se dvěma? No uvidím.