Jaké jste měly pocity z toho, že s Vámi byl u porodu manžel???

No, nemám moc čas si to tady všechno číst, tak jen napíšu. U prvního dítěte se mnou byla mamka, byla jsem s ním sama. U druhého jsem musela na sekci kvůli KP, takže byl se mnou na záchodě :s: než mě uspali a pak si sám choval malou. Je to hrozné, možná i proto jsem se rozhodla ještě pro jedno miminko a strašně se těším, až to spolu prožijeme. Bala jsem před 10 lety kamarádce u porodu, je to tak nádherný zážitek, že to fakt přeju naprosto každému, aby si to prožil a manžel samozřejmě nevyjímaje :s: Takže první dostal úplně hotové - 4roky, druhé umyté a zabalené po porodu a tohle, doufám tedy, si oddře se mnou :///:

Ahojky, manžel se sám dobrovolně rozhodl, že chce být u porodu. Dlouhou dobu jsem z toho byla nervózní, ale po předporodním kurzu se to nějak zlomilo a těšila jsem se na to, že tam bude se mnou. Teď jsem za to velice ráda, pač i kvůli němu jsem se to snažila zvládnout bez jakýchkoliv hysterií a tak. Hodně mi pomáhal lézt do vany a z vany, držel mi misku u pusy, když jsem bolestí zvracela a v neposlední řadě mi pomáhal držet nohu a tím rychleji malého vytlačit. Podíval se dolů a bezvadně to ustál a viděl, jak malej přišel na svět. Jen když mě nastřihávali, tak se odvrátil. Sám na to vzpomíná jako na nejúžasnější zážitek v životě :) Ale měl o mě a o malého velikánský strach... Jinak musím říct, že se jeho chování celkově k ženám malinko změnilo. Je mnohem pozornější a víc se snaží pomáhat :///: Jednou dokonce řekl, že si mě teď váží a miluje mnohem víc, než kdy před tím :) Takže u nás, to že byl u porodu bylo jen přínosem ( už neremcá, když potřebuju pomoct s úklidem, nákupem a tak :///: ) :a:

Ahoj, tak já jsem měla muže o obou porodů, ale vzhledem k tomu, že oba porody byly v podstatě porody až asi 1-2 hod před příchodem prcka na svět, tak jsme ani neměli čas to nějak prožít spolu. Prvního jsem rodila v Motole a to jsem byla na čekateláku a nic se nedělo a pak, když se už dělo, tak to šlo tak rychle, že jsem volala, aby dojel někdy před pátou ranní a Matěj se narodil v 5.42, v podstatě došel, když jsem už tlačila. No a u druhého to bylo podobně, dojel z práce v 18, já dala vanu a v asi 19.15 jsme jeli do porodnice a Ráďa se narodil v 20.11 :00:
Já jsem se vždy soustředila jen na sebe a jeho jsem v podstatě ani nevnímala, byl jen takovým tichým přihlížejícím, u druhého mně tedy držel hlavu, když jsem tlačila. Pak si vždy užíval kluky, když mě šili a pak jsme si užili ty 2hod spolu. Takže já si ho spíše užila až po porodu, kdy jsme na sebe a miminko zaláskovaně koukali :h:
Jinak o studu se u mě rozhodně nedá mluvit, nechala jsem na něm, co chce a nechce vidět ...

Já byla ráda, že tam byl a kdyby tam nebyl, tak nevím, jak bych to bez něj zvládla. Jediné, co mu teď hodlám ohlásit předem, že by se mnou nemusel být úplně všude, minule se mi nacpal i na záchod po klistýru a držel mě za ruku, já jen hekala a ukazovala mu, aby vypad a on se nedal :s: a mě to teda zrovna příjemné nebylo. Takže to mu řeknu předem, že tam by mě mohl nechat o samotě, i když byl zlato moje hrozně statečnej a nenechal mě ani chvilku samotnou :€s€: a vím, že to myslel dobře :-)

Ahojky, mám za sebou zatím jeden porod, o druhý mimi se snažíme! Manžel se mnou u porodu byl a byla jsem mu neskutečně vděčná. Rodila jsem v noci a už jsem byla unavená. Byl mi velkou oporou, jednou rukou mě držel na míči a druhou mě sprchoval, pomáhal mi na postel a hlavně mě celou dobu držel za ruku. O nějakém studu nemohla v tu chvíli být ani řeč! Hrdě přestřihnul pupeční šňůru a malýho si podepsal a když mi ho dali na prsa, stál u nás a dojetím plakal. Nic krásnějšího jsem si nemohla ani přát. Mám skvělýho manžela :///:

Ahoj, mno...mám za sebou dva porody, oba poměrně rychlé, u prvního jsem měla kamarádku, u druhého jsem byla sama. A pro mě osobně bylo lepší být tam sama, tak nějak víc jsem si to užila, víc se na to všechno soustředila.
Možná bych mluvila jinak, kdybych se X hodin trápila, nebo kdyby tam muž opravdu byl... ;)