Jak to zvládnout?

s mužem se vidíme o víkendech, ale stěhuju se i s malou za ním do města, kde pracuje, protože je to pro nás těžké - odloučení. Taky hodně smutním, hlavně večer mi chybí. Přes den jsem v práci, s malou, domácnost, ale jak zalehnu, tak :r:

jujda:((ja nemam chlapa doma treba 5 nedel:)) chybi my moc ale neda se nic delat pokud chceme jist a bydlet za praci se musi:))casem sem si usporadala rezim a ted cekame druhe takze to bdue dalsi vzruso.ale ja sem tip cloveka co neni na nikom moc zavislacek (bliženec)jsme takovy samorost :s: :s: :s:

Ahojky, já osobně zvládám odloučení celkem dobře... Manžel jezdíval s kamionem, takže jsme se neviděli třeba i 14 dní. Samozřejmě mi chyběl, ale dalo se to. Teď, co máme děti, tak ho máme většinou každý den "doma", to mám v uvozovkách, protože má ještě druhou práci, takže se třeba vidíme jen večer, někdy se ani nestihneme.

sice je to s miminkem asi trochu problém, ale najdi si nějaký koníček,začni chodit do mc,.....zvyš návštěvy kamarádek,třeba si najdi někoho na kočárkování, at už společné nebo dáš prcka na chvíli někomu na vození a budeš se věnovat sama sobě,...........můj přítel odjíždí do práce v 7 ráno a vrací se v 6 večer + akce vedení firmy, školení, a k tomu všemu je muzikant Takže samé lepší. Já chodím do práce a doma jsou 3 děti, takže mám o zábavu ve dne postaráno. A večery trávím kecáním po netu s přáteli, občas zajdu za přáteli do baru,vyrazíme s kamarády někam ven,.....Několikrát denně si telefonujeme, píšeme sms. A je fakt, že bez něj se mi špatně usíná :-(

já zvládám odloučení dost blbě. Přes den to ještě celkem jde, to se umím zabavit a nesmutnit, ale nesnáším být sama doma přes noc. V drtivé většině případů to řeším tak, že se na dobu manželovy nepřítomnosti stěhuju k našim, i když jde třeba jen o jednu noc. V mým věku je to asi dost trapný, ale jinak si s tím poradit neumím :00:

Ahoj, já mám chlapa pryč na 5 měsíců, doma dvě děti (26m a 7m), k tomu škola, plno koníčků, výletů, návštěv kamarádek. Kolikrát jsem ráda, když jsem dva dny v klidu doma :s: .
No, chce to si vymyslet, co budeš dělat, najít si na tom fakt ta positiva, jak stojí v příspěvku pode mnou - uvař si, co muž nejí, já si v klidu uklidím celý dům a nikdo mě nekomanduje a blbě neradí :) Jezdím na celé dny ke kamarádkám a zase si je zvu domů... prostě pořád něco a na smutnění není čas.
Neboj, týden uteče jako voda!

Měla jsem vztah s přítelem,který býval služebně taky často pryč. ze začátku jsem byla bezradná. pak jsem ale nacházela i pozitiva která to přináší. třeba,že jsem si v té době moohla uvařit jídlo které mám ráda a on ne. pak sem si třebas zašla s kámoškama na kávičku, jezdila jsem na pár dnů k našim.... taky jsem se v té době věnovala ubrouskové technice,to mě bavilo.
Jinak dnes v době netu a skype si myslím že odloučení nebude tak děsné....
Zkus si najít nějakého koníčka.To hodně pomáhá.