jak zvládli vaši chlapi hlídání prvních dětí během pobytu v porodnici?

Ahoj děvčata! Vím, že mám ještě čas, ale už teď mi vstávají vlasy hrůzou při pomyšlení na to, co bude, až budu v porodnici. Můj muž je skvělej, pracovitej, ochotnej - no prostě fajn, ale s malou bývá strašně málo. Pořád je v práci - vidí se tak o víkendech, nebo při snídani a před spaním. 2x ji hlídal delší dobu (1/2-1den), když jsem měla pracovní seminář. To měl ale všechno připravené, napsané, uvařené - rozkelímkované. ..a stejně půlka věcí byla jinak, ale to jsem neřešila, protože šlo o jeden den. Koupal jí dohromady snad 5x a když jí krmí, nebo dává pít ( mám s ní problém s pitím - je schopná nepít vůbec - fakt to do ní tlačím) tak nezná moje finty a strašně rychle to vzdá - dá jí radši něco, co má ráda. Když si představím, že budu v porodnici zase 8 dní ( mám Rh faktor negativní a mimčo mělo dlouho špatný hodnoty v krvi), tak z toho fakt nemůžu spát!!! Asi mi poradíte - nech ho s ní samotnýho dýl, ať se to naučí, ale prostě to nejde. Je živnostník, má rozdělanou práci a volno si vezme na Vánoce a pak až v lednu, až to bude akutní. Co mám dělat? Jak jinak ho na to připravit? Když mu povídám co a jak - jde to jedním uchem dovnitř, druhým ven. Odkejve mi to, ale zas to zapomene. Moje mamka ještě není v důchodu - volno si asi vezme na porod jako takovej, aby tam mohl být zase se mnou, ale dýl nevim - hlavně by byl asi muž uraženej, že mu nevěřím. A tchyni o pomoc žádat nechci, malou jí nesvěřím ani omylem - s jejím přístupem, že muže vázala už od 6ti měsíců plínou na nočník a dokud se nevykadil, tak tam byl,...... .
Co dělat? Jak jste to měly vy? Jak to mužíci zvládli? Děkuju za odpovědi!! :-)