Jak zvládat těhotenské nevolnosti se 17 měsíční dcerkou??

Ta cola je opravdu supper a jedinné, co mě asi pomáhá držet na nohou:) Zázvorová lízátka mi nezabírala ani u Anetky. No, bude to záhul, ale hold jak píšete, prostě vydržet a přežít....

Ahojky...na to ani nejde nic moc poradit..prostě se to musí přežít... :-( teď jsem ve 14 tt a na začátku to bylo taky hodně náročný..malému je 15 měsíců a mamánek neskutečný, takže jsem myslela, že to taky nedám, ale naštěstí už mám po nevolnostech a spát už se mi taky tolik nechce (i když si chodím s malým odpoledne většinou zdřímnout)...manžel ni koupil ty zázvorový lízátka, ale mě nejvíc pomáhala cola s ledem, i v prvním těhu...to byla pro mě úleva největší, ale každému pomáhá něco jiného no...

Já to měla podobné, když jsem podruhé otěhotněla, Jůlince bylo 20měsíců. Já měla 5 měsíců nevolnosti a byl to děs. Ani partner moc nepomáhal, takže fakt to byla síla. Nepomohlo nic, jen čas 8) Ale musíme to vydržet, stojí to za to ti naši miláčci :)
Tak držím moc palce, ať je ti líp!

Ahoj, tak to jsme na tom skoro stejně, jen je můj synek o měsíc starší. Ze začátku těhu to bylo dost náročné, kolikrát mi Vojta plakál u noh, když jsem se dávila a nikdo doma. Pak jsem poprosila baby, dědu a aspoň odpoledne, když byl manžel v práci, šli ven a já si zdřímla. Jinak vydrží tak 15 min u pohádky a zhruba půl hodinky si sám hrát. Pak už si s ním třeba čtu, stavím kostky, kreslíme, hrajeme na piano a zpíváme nebo hážu balonek a on mi ho nosí :)
Ale čekám každým týdnem, že to přejde :? :€s€:

Když měla naše malá 17 měsíců měla už 14ti deního bráchu :s: Byl to děs,malá ještě neuměla chodit když sem otěhotněla a musela sem ji nosit,konec těho sem strávila v nemocnici ale zvládli sme to,těhotenství byl děs a už nikdy víc :s:

Ahoj, přiznávám, že jsem ráda, že to mám za sebou - otěhotněla jsem, když byl malému rok. Nejdřív šílená ospalost, takže jsem se snažila využít i jeho dopolední a odpolední spánek, protože v noci jsem stále ještě cca po 2-3 hodinách kojila :00: asi po dvou měsících se naštěstí odstavil a začal trochu líp spát, ne tedy v kuse, ale dalo se vyspat ;) žaludek mě zlobil až do šestého měsíce, takže malej na chodbě před záchodem s utrápeným výrazem čekal na blinkající maminku :\/: Ohledně zábavy taky ještě nefungovalo DVD (to až kolem 20.měsíce), takže jsme hodně stavěli kostky a stavebnice - tedy já vleže na rozložené sedačce stavěla a on rychlostí blesku boural, ale náramně ho to bavilo a kostičky mi zase podal. Chvilku zabralo prohlížení knížek a chvilku autíčka, ale nikdy nic nebylo na dlouho, to až teď s blížícími se 2.narozkami si vyhraje dost sám. Tak ať to zvládneš co nejlíp :a:

Mě pomohla zázvorová lízátka a studená kola... a navíc se mi děsně chtělo spát... ty první tři měsíce to bylo kruté, ale zvládla jsem to... ale Gabča už měla dva roky a kousek, takže to bylo o kousek lepší, protože u pohádek vydržela... akorát jsem fakt neměla ani sílu nic dělat, takže jsem s ní ani nechodila do cvičení, výtvarky nebo tak, měla jsem dost co dělat sama se sebou, naštěstí vždy zůstalo u děsných nevolností a nezvracela jsem, akorát asi dvakrát jsem měla co dělat, abych to rozdýchala, ale podařilo se... a jak minule, přešlo to na chlup stejně, od 14. týdne už mi bylo fajn... a už ani nevím, jak zle mi bylo, když mi bylo zle... to je na tom to dobré, že to člověk tak rychle zapomene...