jak to ustáli vaše drahý polovičky u porodu?

se mnou byl manzel od zacatku, nejdriv si poslechl 12 hodin meho heku a pak se mnou sel i na sal, protoze jsem mela akutniho cisare. celou dobu byl ok a kdyz sel s doktorama s malou ze salu a videl ji jak kouka tak ho to slozilo :s:

ahoj.ja jsem byla taky moc rad ,ze byl manzel u porodu :||): ten prisel opravdu az k porodu jak se rika za 5 min 12..chudak jak tam prisel a videl jak se kroutim od bolesti,tak mu to bylo hrozne lito a mel slzy v ocich :§) ..sedel vedle mne a hladil me po ruce nebo spis rameni a rikal mi hezky veci ,ja uz ani nevim jaky :!k: .pak jeste jel odfotit malou,sestra ji uz brala na novorozensky a kdyz se vracel ,tak tky videl jak me dr sije a vubec mu to nevadilo :\r/ a ted je stastny ,ze nas ma a hlavne videl jak jsem trpela,tak si me vic vazi...urcite je to velka pomoc,kdyz je manzel u porodu..aspon vidi ,ze to neni med...

A ještě vše nejlepší k narozeninám :k: :k: :k:

:a: ahojky,tak můj přítel taky byl u porodu,i když se mu tam moc nechtělo a přemluvil ho kamarád kterému se měsícpřed námi narodilo mimi,a on řekl že jak nechce jít tak zaskočí místo něj,že je to paráda.Ale byla jsem ráda že tam byl se mnou,jelikož mi porod vyvolávali dva dny tak jsem ho chtěla mít jen u toho a nesl to statečně,hodně mi pomohlo že tam se mnou byl,a každému kdo se ho zeptá na porod tak řekne že jsem jen řvala a tlačila,Nechává si své pocity z toho pro sebe.Ale myslím si že je dobře když ti tatínkové jsou u toho.Aspoň vidí že to není tak jednoduché jako ty mimíska udělat :s:

ahojky,tak Marek byl úžasnej,snažil se mě uklidnit,držel mě za ruku,moc mi pomohlo že tam byl.Dokonce si sám řekl,že chce přestřihnout Kubíčkovi pupeční šňůru :-) Po porodu teda pak říkal,že kdyby měli rodit chlapi,tak teda neví neví,že by moc dětí asi nebylo.Že bylo hrozný mě vidět v bolestech a nemoct mi pomoct a že si mě moc váží :-) fakt mi to moc pomohlo,že sem tam nebyla sama :-)

Manžel to taky ustál na výbornou, myslím, že si porod pamatuji jen z jeho vyprávění :///: Masíroval, poletoval kolem mě, vlhčil mi rty, sprchoval...jinak by si mě tam asi nikdo nevšímal. Pak si ji hezky měřil a vážil, prostě nám byl neustále v patách. Je pravda, že nikdy mi neřekl, jaké to bylo, co všechno viděl (já bych to asi vidět nechtěla ;) ) Akorát teď při druhém jede na 14 dní na rehabilitaci zrovna v dubnu. kdy mám termín, tak doufám, že se stačí vrátit, protože sama to asi nezvládnu :n:

Ustál to, ani jsem neviděla jeho reakce, nechtěla jsem ho v té chvili totiž ani vidět... a aji si mě začal více považovat :!k:

tak můj manžel nejdřív machroval-ve stylu,memko,třikrát zatlačíš a jdem dom,ale ono to bylo všechno jinak,rodila jsem dva dny a nakonec šla malá kleštěma,ale to už se nesmál,brečel a měl strach,ale vše zvádl a strašně mi pomohl,bez něj bych to těžko zvládala,to co se tam dělo..pak mě dlouho mudr.šil a u toho byl celou dobu semnou..taky jsem si říkala,že po tomhle už semnou nebude chtít spát atd..,ale nezhnusila se mu moje holka :!k: :!k: tak že doporučuji,muž porodu a navíc je u zrození nového začátku Vás dvou a toho malého :h:

No manželovi se na porodní sál se mnou moc nechtěla, ale přemoh se a šel. Myslím, že nakonec byl rád, že tam byl, i když řikal, že viděl víc, než by chtěl :s: . Já za sebe můžu říct, že mi tam rozhodně jeho přítomnost moc pomohla, i když mi kyslíkovou masku místo na nose, držel celou dobu na čele a vůbec si toho nevšim, protože byl asi opravdu hodně mimo :s: .

Ahoj,
já jsem rodil před 9 měsíci. Přítomnost manžela u porodu mi pomohla moc - hlavně psychicky. Vědomí, že tam nejsem sama mi pomáhalo jak po celou 1. dobu porodní, tak po 2. dobu při tlačení a pak i v těch 2 hodinách po porodu. Jsem strašně ráda, že tam se mnou manžel byl, že mi držel ruku při těch šílených kontrakcích, opakoval mi pokyny asistentky při tlačení a když pak poprvé uviděl našeho syna a když mi hned položili malého na bříško, tak jsem byla ráda, že to obrovské štěstí a úlevu může prožívat manžel se mnou. A když si pak mohl pochovat, tak jsem mu ve tváři našla takový výraz, jaký ještě nikdy předtím neměl.
Na to, že se nejdřív bál k porodu jít, že uvidí krev, tak byl moc statečný a krev mu vůbec nevadila a ani ji nevnímal. Dokonce byl schopný po narození syna udělat několik fotek. A to jsem krvácela dost, byla jsem celá potrhaná, doktor mi musel dát drény proti otokům, užila jsem si i 50 minut šití, které bolelo snad nejvíc, protože doktorovi pořád praskaly nitě, a manžel celou dobu držel našeho syna v náručí a mohl se na něj vynadívat a byl ohromně pyšný a šťastný, že u toho byl.
A já jsem na manžela taky moc pyšná, že byl při porodu tak statečný. Moc si ho za to vážím a on si mě od té doby váží víc i jako ženy a matky, která mu porodila vytouženého syna.
Pa :a:

jen říkal, že se mu draly do očí slzy dojetím, ale každýmu vypráví, že nechápe, po čem se tam může tatínkům udělat nevolno, mdlo, nebo dokonce po čem mohou omdlít. Že tam jako není nic strašného a že je to krásné a chce být u všech porodů a že Honzíka mnohem víc miluje, než kdyby ho viděla třeba za půl hodiny a dali mu ho do rukou, tak tohle je váš syn. To, že byl u toho zrození a všechno to viděl ho prý naplnilo láskou okamžitě a váží si mě ještě víc, než kdy si vážil a Honzíka neskutečně miluje :)

že si tho všimli i sestřičky, ale říkal, že to má z kapra (24.) a že tam je vedro, tak nevím jestli mu věřit :s: :s: :s:

Tak můj manžel obstál na výbornou, celou dobu mě podporoval a bylo to krásný vidět ho s Karolínkou v náruči hned po porodu, jak se mu kutálí slzičky štěstí po tvářích. Jsem ráda, že tam byl se mnou a že to tak zvládl.

Já jsem teda na svého muže zvědavá jak to ustojí, ale nic jiného mu nezbude. Po něm nikdo nebude nic chtít jen psychickou podporu, všechno musíme zvládnout my. A myslím, že oni jsou statečnější než se zdají být. Mě taky vadí, když ho někdo straší jak je to hrozný a že by měl být radši doma. Co máme říkat my. Myslím si že je to přirozená věc a určitě holky co už to mají za sebou potvrdí, že i partner byl rád, že viděl svoje dítě mezi prvními...

;) můj manžel z toho měl určitě měsíc trauma, ale bála jsem se, že už se mnou nebude chtít mít nikdy sex a to teda vůbec nehrozí
pamatovat si to rozhodně bude, ale říkal, že i to další chce být u toho, ale že už ví, co ho čeká a některý věci znova vidět nemusí...ale já myslím, že je to jenom dobře, ať vidí, že děti se nekupují v supermarketu, ne?
mimochodem - ty jsi ještě celá? už tě to štve jak se každý na tohle ptá? držím palce ať ti všechno brzo a dobře dopadne.

Úplně v pohodě není tam nic hrozného každý mého manžela strašil a říkal,že to vůbec nebyla pravda oni jen koukají my trpíme sice oni s náma,ale jen očima