Jak se narodil Simonek

Ahojky,Simonek spinká tak vám tady rozepíšu jak se narodil.Po poradně 21.4.mě poslal do nemocnice s tlakem.Tam si mě nechali a dali mi kapáky,to bylo v úterý od 10-16 hodin.Pak byly návštěvy,tak jsme byli s manželem furt spolu,mě občas bolelo břicho,ale myslela jsem že to jsou poslíčky,pak jsme to začli stopovat a bylo to co deset.Návštěvy skončily,já šla na pokoj a čekala až pro mě přijde v 18:30 sestra na monitory.Jak přišla,tak jsem na chodbě málem padla bolestí a ona jestli mám bolesti a já že jo že poslíčky.Přišli jsme na monitory na porodní box a že se na mě podívá dr.no a že prý jsem na 2-3 otevřená a ať zavolám manželovi,že rodíme.Tak jsem mu volala a on myslel že si dělám srandu.Bolesti celkem malé,tak jsem byla plná očekávání...Manžel přijel v 19:30,bolesti co 7minut ale pořád to ještě šlo.Udělali mi klystýr,s tím že jsem říkala,že to nejde udržet že už musím na záchod,naštěstí jsem vydržela ještě 3 minuty a pak tam šla,není to fakt nic hrozného.Šla jsem do sprchy na půl hoďky a tím jsem tomu asi pomohla.V 21:00 jsem byla na 5 a bolesti co 4 minuty.šla jsem znovu do sprchy a tam už se to rozjelo,funěla jsem jak tank,prosila ať to ještě není (ta kontrakce) tak brzo,nadávala že se mi chce strašně spát,no hnus.V 22 hodin jsem byla na 6 a že teda určo budem rodit To už jsem nemohla ani lehnout na to lůžko aby mi udělali monitor,pak znova do sprchy.Že se příjdou podívat v 23 hodin,jenže mě to vzalo tak,že už jsem začla párkrát tlačit,manžel ať neblázním,že nemůžu ještě.Tak jsem tam stála a poháněla čas ať už příjde ta doktorka.Přišla a že už jsem na 8 a já jsem ji řekla že chci tlačit že mě to nutí samo,a ona že teda jdeme na to.Lehla jsem na lůžko,bolesti co minutu a já tlačila až ze mě lilo.Pak že zkusíme jít na záchod,tak jsem sedla a tlačila a ona volá manžela ať se jde podívat na hlavičku,tak se mi tam kukali dva lidi a já myslela že budu vraždit,jak se radovali a já tam trpěla.Pak na křeslo a začlo se řešit,jestli to stihnem před půlnocí,poslední co vím je že byl 23:50 a pak že je 0:05 a že je venku,mezitím jen takové štípnutí a to byl nástřih.Měl 3,65 kg a 50 cm.Dvakrát zakřičel,já řekla že bych chtěla rodit znova a bylo ticho,přestal křičet,tak se ptám co to má být,prý vše bude ok a odnesli ho,aniž bych ho viděla sáhla na něho prostě nic.Tak jsme začli s manželem brečet.Do toho přišla ta nejhnusnější doktorka a začla mě šít,bolestí jsem málem vyletěla z kůže,nevěděla jsem kde mám mimi no HNUS!!!!Pak přišel primáře z dětského že Simonka převezou do jiné nemocnice,kde mají vybavení,a to jsem se složila úplně a řvala tam před všema.Ve 2 hodiny přijeli s inkubátorem a ukázali mi ho ze dvou metrů,takže jsme byli hotoví nanovo.Ve 3 mě dali na pokoj,manžel jel domů a do rána jsme si telefonovali.Ráno jsme se dověděli,že měl problém s dýcháním,ale je to lepší,tak jsme za ním jeli hned odpoledne a já se ho poprvé dotkla na ručičce.Tak to bylo dva dny.V pátek mě pustili z nemocnice a Simonkovi přišli na začínající zápal plic.Tak jsem k němu nastoupila v neděli.V pondělí ráno už mi ho dali na pokoj a jsme spolu.Všechno je na dobré cestě a v pátek by nás snad měli pustit domů.
Díky němu vím,že miliony věcí jsou blbosti co nemají cenu řešit,on je moje všechno a já našla v manželovi někoho a něco co bych v životě nečekala.Věřím,že jsme si to špatné už odbyli a bude jen lépe.Přeju každému,aby si zažil ten pocit,jak držíte mimi v náručí a ono se na vás podívá a je to pohled plný lásky,jsem prostě ten NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ CO DOSTAL TO NEJKRÁSNĚJŠÍ VYTOUŽENÉ MIMINKO A NEJLEPŠÍHO CHLAPA NA SVĚTĚ!!!!!!!!!!