jak se Mareček vyklubal :-)

Ahoj děvčata
tak jsem konečně chvilku v klidu :-) první návštěvy babiček za námi, táta se šel projít a Mareček spinká v postýlce.
Je to zlatíčko a doufám, že mu to vydrží, skoro vůbec nepláče :-) krásně baští a zatím jsme já i Mirek neustále unešeni tím, že jsme rodiče takového pokladu :-)

Abych popsala porod
jak už jsem tady psala 28.3. mi ve 23.30 odešla hlenovka a vzbudily mě křeče v podbřišku, ale dala jsem sprchu a ještě jsem usnula. Ve 3 ráno už jsme jeli do porodky, protože jsem měla na vložce docela dost jasné krve a kontrakce, které o sobě nechávaly docela znát. V porodce mě dr prohlídnul a řekl, že pokud jsem z Brna tak mi doporučuje jet ještě domů, že se to může rozběhnout až kdoví kdy.... Já při představě další zbytečně strávené noci v porodnici jsem teda jela domů....můj chlap už se na to tvářil dost zoufale, měl o mě strach a docela rád by mě už nechal v péči odborníků :-) dostala jsem čípky proti bolesti, ty zabraly a tak jsem ještě doma chvíli spala. Nicméně po probuzení už jsem věděla, že tohle jen tak nerozchodím.
Zavolala jsem mámě ať se vydá na cestu má to dvě hodiny do Brna a my jeli na 12h do porodnice na kontrolu. Tam na monitoru kontrakce ale pořád prý ještě ne porodní :-( mě už to ale bylo jedno už jsem tam chtěla zůstat nějak jsem cítila že už to bude ono :-) a taky že jo. Jen jsem si převlíkla tu jejich košilku, dostala jsem injekci algifenu, aby mi ulevila od bolestí, co ještě nejsou porodní hahahaha už v tu chvíli jsem věděla že chci epidurál :-))))))bylo půl druhé .... a pak už to jelo kontrakce po třech minutách :-(((( ale jaký..... šly mi do zad, takže mě to kroutilo jak paragraf a žádná poloha mi neulevovala, ale říkala jsem si že každá tahle bolest posunuje špuntíka dolů a k nám :-) v pět mi píchli epidurál a musím říct, že nobelovka pro toho kdo to vymyslel je málo :-) děkovala jsem za tu chemii, protože bych byla už tak unavená od bolesti že bych snad ani neporodila. Docela rychle odešla plodovka, sama :-)))) bylo to zvláštní.....takové lupnutí fakt jsem to slyšela i cítila :-) a to jsem se furt bála že nepoznám porod :-))))
Epidurál mi píchali ještě jednou a pro ty co se rozmýšlí .... vřele doporučuju, já špatně snáším bolest i injekce ale v tu chvíli to vůbec nevnímáte a ta úleva potom za to stojí :-)
v devět večer se rozhodlo že už jsem teda připravená tlačit ...... děvčata ten náš Mareček se nám někde na půl cesty zasekl a já tlačila 44min s doktorkou na břiše a oxytocinem v žíle. U porodu jsem měla mámu a nebýt jí tak to asi nedám, jsem vděčná tomu, že můj chlap u toho nebyl protože to opravdu bylo těžký a i máma říkala, že když viděla ty významné pohledy mezi dr a PA tak jí bylo všelijak a měla o nás hrozný strach. Já jsem jenom vnímala, že prcek nepostupuje, že to nejde a že už to dlouho nevydržím fyzicky. Nakonec jsme to zvládli, já stratila hodně krve protože jsem měla skrytou křečovou žílu na hrázi a klepala jsem se vyčerpáním nicméně když pak dostanete ten uzlíček do náruče vše je pryč, cítíte šílenou úlevu a štěstí a radost a všechno dohromady. Během první doby porodní jsem říkala že Mareček bude jedináček dnes vím, že se mu o sourozence určitě aspoň pokusíme :-) bylo to těžký ale stálo to za to :-)
tak to je teda román :-) pokud jste to dočetly až sem tak děkuju a snad jsem vás tak moc nevyděsila :-)