Jak se mam tesit na druhe mimi?
Ahoj holky! Mame 28 mesicniho chlapecka a ted cekame druhé miminko. Jsem na zacatku těhotenství – 8tt, ale uz mi je tri tydny od rana do vecera na zvraceni. Je mi opravdu spatne a k tomu nas maly pekne zlobi, spatne spi, rostou mu druhé stolicky, ted byl navíc nemocny (a ja taky) a obcas ma v ramci obdobi vzdoru silene zachvaty vzteku. Takze obcas melu z posledního… O druhem diteti jsme uvazovali, ale i přes velmi malou frekvenci milovani jsem otěhotněla driv, nez jsme se o to vůbec zacali pokouset. Manzelova reakce nebyla moc pozitivni, nejak tomu nemohl ani uverit…ja taky ne. A ted si rikam, jestli se to vůbec mělo stat. Pritom jsem si druhé miminko moc prala a mela velkou radost, když se na testu objevily dve carky. Jenze ted se topim v depresi, mam pocit, ze to nevydrzim, a ze dve deti snad ani nezvladnu. S nasim malym si to ted nedovedu vůbec představit… Mam hrozne výčitky, protože místo teseni na miminko citim spis jen strach a obavy… Moc me to mrzi, chtela bych to vsechno citit jinak a tesit se tak jako na to první. Manzel mi navíc po psychicke strance nejak neumi byt oporou, je to spis naopak. Mam pocit, ze si snad mysli, ze si tu moji nevolnost vymyslim a nemá pochopeni pro moji citlivost podporenou urcite i bouricimi se hormony. Holky, prosim, poradte. Co mam delat? Jak jste to prozivaly nebo prozíváte Vy?
Diky, mejte se a at se citite v těhotenství jenom hezky!!!
asi bys neměla přemýšlet o tom, co bude, jaké to bude, je to uplně zbytečné... protože až přijde druhé miminko, tak naprosto přirozeně začneš situaci zvládat a určitě úplně v pohodě. Já jsem otěhotněla, když bylo malé 11 m, ještě nechodila do schodů a já to mám do bytu do třetího patra pěšky a kupodivu jsem Viky nosila až skoro do konce nahoru do schodů. A tak jsem se bála, že se něco stane... a kolikrát jsem si k Viky přidala ještě i nákup. Teď už je Jáje 13 m, Vikči budou v květnu tři roky a je to dvojka nezaplacení...
Vůbec se ničeho neboj, můžu ti říct, že teď už mám snad více času, než předtím... holky si spolu vyhrají, domácnost už taky nemusí být naleštěná, vařím rychlovky pro nás tři, manžel bývá hodně v práci. Malý ti bude určitě moc rád pomáhat, až si na přítomnost dalšího člena v rodiny zvykne.
aha ,teď jsem si všimla, že jde o starší diskuzi...
In reply to asi bys neměla přemýšlet by PavlínaL
Nevadi, dekuju Ti za odpoved. Jenze Ty mas uplne andilky - aspon na fotce tak vypadaji!!! :-)
In reply to Nevadi, dekuju Ti za by Janinax
jooo, andílci s rohama, hlavně ta mladší :)
Ahoj,
četla jsem tvůj příspěvek a chtěla jsem se zeptat jak ti je ted? Moc doufám, že už se to zlepšilo...
Jsem totiž v dost podobné situaci:( Mám roční holčičku a když jsem zjistila, že čekáme další, brečela jsem, ale měla jsem radost, pač už vím do čeho jdu. Ale postupem času....chci do práce, doma mě to nebaví, jsem na přítele hnusná, furt brečím, hrozný depky, i ta moje holčička na mě ted kouká jak na blázna, když mi tečou po tváři slzy...:((
Sexuální život skoro nulový, pač když mám blbou náladu, nemám na to chut to je ted už pěkne dlouho. Bojím se, že je chyba chtít to druhý:( modlím se at tohle období přejde.....nedá se to vydržet.....Připadá mi, že ani přítel mi nerozumí...nesnaží se mě nijak zabavit, rozveselit, jen mi vyčítá že jsem na něj zlá:(
Tak doufám, že tob už je líp a já se budu těšit na lepší období....
In reply to Ahoj, četla jsem tvůj by blumchen
Ahojky! Prozivala jsem presne to, co Ty popisujes. Musim rict, ze od toho druheho trimestru, jak mi prestavalo byt spatne fyzicky, tak se to zlepsilo i psychicky. Navic kdyz pak vidis, jak to miminko roste a Ty ho pak zacnes i citit, tak si k nemu zacnes budovat vztah, zacnes ho mit rada a tesit se na nej. Ne ze by mi i ted obcas nebylo uzko, ale rozhodne uz to nejsou takove deprese jako na zacatku. Myslim, ze to bylo opravdu tema hormonama a bourlivyma zmenama v tele. Ted mam spis obcas obavy, jak zvladnu dve deti. Nas maly prochazi obdobim vzdoru a nekdy je to fakt boj, do toho mimino, no, jsem zvedava, jestli neskoncim v Bohnicich. :-) Preju Ti, aby Ti take bylo brzy lepe a vsechno bylo v pohode!
Ahoj,
četla jsem tvůj příspěvek a chtěla jsem se zeptat jak ti je ted? Moc doufám, že už se to zlepšilo...
Jsem totiž v dost podobné situaci:( Mám roční holčičku a když jsem zjistila, že čekáme další, brečela jsem, ale měla jsem radost, pač už vím do čeho jdu. Ale postupem času....chci do práce, doma mě to nebaví, jsem na přítele hnusná, furt brečím, hrozný depky, i ta moje holčička na mě ted kouká jak na blázna, když mi tečou po tváři slzy...:((
Sexuální život skoro nulový, pač když mám blbou náladu, nemám na to chut to je ted už pěkne dlouho. Bojím se, že je chyba chtít to druhý:( modlím se at tohle období přejde.....nedá se to vydržet.....Připadá mi, že ani přítel mi nerozumí...nesnaží se mě nijak zabavit, rozveselit, jen mi vyčítá že jsem na něj zlá:(
Tak doufám, že tob už je líp a já se budu těšit na lepší období....
Ahojky,
zrovinka včera před usnutím jsem měla nakraji slzičky, takže vím, co prožíváš.
My máme 10-ti měsíční holčičku, je to takový raubířek a neposeda, a já jsem nyní ve 22.týdnu těhotenství, které se nám stalo náhodou, neplánovaně :) a radost jsem z toho od začátku neměla, spíše strach jak to všecičko zvládnem.
Při prvním těhu jsem se strašně těšila, a užívala si ho, a i všici kolem mne mě hýčkali, a teďky je to náročnější.
Na začátku mne také bylo dost nevolno, ale zvládla jsem to, ikdyž byli dny, kdy už jsem nemohla, takže se drž, nevolnosti určo přejdou.
Mne je spíš líto toho, jak to všecičko zvládnu, a jak dokáži obou dvoum princeznám (čekáme druhou holčičku) dávat stejnou lásku, bojím se toho, aby má prvorozená nešla až na druhé místo, a zase se bojím abych se miminku stoprocentně věnovala, je to těžké. Ale co zbývá, říkám si, zvládli to jiní, musím to zvládnout, ale někdy jsem z toho rozhozená a pláču :§)
Držím Ti pěstičky, aby dobře bylo.
In reply to Ahojky, zrovinka včera by monimako
Toho se prave taky bojim, jak to zvladne maly, ktery je na me hodne fixovany a zvykly, ze se mu skoro porad venuju. A je mi lito toho miminka, ze nedostane takovou peci, jako dostaval ten prvni... Ale tak uz to proste je a my se s tim budeme muset smirit a vsechno nejak zvladnout. Taky Ti drzim palce!!! S holcickama to urcite pujde jedna radost! :-)
ahoj, pravděpodobně si to druhý těhu neužiješ stejně jako to první - už nebude tolik času. Ale neboj, ten první trimestr je asi nejnáročnější (tedy alespoň z mýho pohledu) - nevolnosti, únava, strach o miminko, jestli je v pořádku, obavy, jestli to zvládnu, nezvládnu, jestli skutečně není moc brzo atd. Od toho druhýho trimestru už to šlo nějak samo....až je mi teď zpětně líto, že těhu tak rychle uteklo aniž bych si ho pořádně užila.
A co dělat? mě tehdy pomohlo: chodit spát, když chodí dítko (konečně jsem si vzala k srdci radu kterou jsem dostala po porodu :s: ), snažila jsem se víc poslouchat tělo a když to šlo, tak jsem se natáhla a synka zkusila přizpůsobit - četli jsme si, koukli na telku....v leže se dá dělat spousta věcí - malovat, stavět ze stavebnice....no a asi díky těhotenským hormonům radosti jsem tak nějak moc neřešila mručení a jekot z postýlky, záchvaty vzteku. hranice mojí tolerance k těmhle výlevům se hodně posunula :s:
Ahojky,byla jsem na tom podobně-jen s tím rozdílem,že jsem čekala první mimi.problémy jsem žádné neměla,blbě mi nebylo,doma jen já a manžel,na mimčo jsme se oba moc těšili a zkoušeli ho skoro půl roku.Já měla radost ze dvou čárek-ovšem vzápětí na to na mě padla děsná deprese,že už nic nebude jako dřív,že chci všechno zpátky,že to nezvládnu... A z toho samozřejmě pramenící další příšerné stavy,co to budu za matku,když už teď mimčo nechci a ještě tu ani není,že se na něj netěším a že to ten malej drobek přece musí vědět.No byla jsem schopná se rozeřvat klidně v práci nebo při telefonátu s mámou :( Děsný fakt.No a pak jsem si někde přečetla,že to mívá dost těhotných žen v prvním trimestru-že ty deprese jsou způsobené hormonální změnou a že to po prvním trimestru pomine.A že to spousta žen neví a zároveń se ještě trápí tím,jaké jsou to mámy,že se na své dítě neteší.Ale můžu tě uklidnit,po prvním trimestru jako když utne a já se na malýho začala strašně těšit a konečně si těhu užívat.Takže nevěš hlavu,myslím,že za pár týdnů bude lépe a budeš se na vše dívat jinak!!
In reply to Ahojky,byla jsem na tom by lucininenka
Dekuji Ti za Tvou odpoved! Tohle jsem asi potrebovala slyset. Ja ze sebe prece taky nechci delat chudinku, bojuju jak se da, vsechno zvladam sama, jsme v podstate bez hlidani, prestehovali jsme se na vesnici, kde skoro nikoho nezname... Minuly tyden jsem mela teplotu, nemohla jsem mluvit, jak me bolelo v krku, cely den mi bylo na zvraceni, maly mel taky horecky a taky jsem musela vsechno zvladnout skoro sama. Tady jde o vsechny ty pocity, ktery se na me vali, z kterych jsem nestastna a nevim, co s nima, protoze mam pocit jako by ani nesly ovlivnit. Asi to budou fakt hormony a ja budu pevne doufat, ze se vsechno po prvnim trimestru zmeni.
In reply to Dekuji Ti za Tvou odpoved! by Janinax
Držím Ti pěstičky, jsi šikulka,
jo, jo, jsou dny zlý, a dny dobrý, věřím, že bude dobře.
My jsme se v létě z malého města, kvůli maličkému bytu, bydleli jsme v garzonce, ve 4. patře bez výtahu, a už to tam nešlo zvládat, přestěhovali také na vesnici ke tchyni a tchánovi do rodinného domečku, a ze začátku jsem z toho měla depku, protože tu není ani obchod, ani pořádně kam se jít s kočárkem projít, a to sousedovic psí štěkání mne uhánělo k šílenství, nyní je to o něco lepšejší, ale jediné co mne drží nad vodou, je to, že za rok či dva si budeme moci vzít hypotéku a koupit nějaký byt, protože bydlet ve svým je ve svým.
Přeji Ti poklidné těhulkování, a spousty radostných dní.
In reply to Dekuji Ti za Tvou odpoved! by Janinax
Přesně tak a ani to nemůžeš nikomu říct,protože by se na tebe všichni dívali jak na blázna,že máš takovéhle pocity.Přesně vím jak ti je a musím říct,že je to fakt hnus,já to taky nemohla nikomu říct a ještě jsem ani nevěděla,že je to vlastně normální a nemůžu za to :( Ale fakt se to rapidně zlepšilo,takže nesmutni,určo bude líp!!!Držím palečky,ať to co nejdřív zmizne a ty se můžeš těšit i s malým na mimčo :) :one: :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
:one: souhlasím s tebou. taky jsem nechtěla fňukat ze stejnýho důvodu, ale jednou jsem fakt nevydržela (dneska se tomu od srdce směju, ale tehdy jsem byla fakt v prd.li) - rvala jsem kočár do kopce (dlouhýho táhlýho) někdy v lednu loňskýho roku, já cca ve 22tt, sněhu tři prd.le a chodníky neprotažený a mě kočár v jedný hromadě zapadl.....to už jsem se fakt rozbrečela, ale jak to tak bývá, nikdo mi nepomohl, maximálně se lidi otočili
Ahojda teď máš špatné období ale uvidíš že bude i lepší, já se budu snažit s přítelem o druhé mimi v době co malé bude 20 měsíců, já si vždycky říkám a pokaždé mě to uklidní, zvládli to jiné maminky tak to zvládnu i já!Neboj jsi šikulka že zvládáš svého synka a celkově to teď na tebe spíš padá i tím že ti je nevolno a ty si nemůžeš odpočinout.A to manže by ti malého nepohlídal aby sis mohla jít lehnout?Nebo babičky?Hodně by ti to pomohlo stačil by jeden den udělat si pohodičku a uvidíš že když budeš odpočatá tak bude líp.I kdybys měla jen ležet a koukat na telku a nebo si jít sednout někam na čajík a pokecat s kamarádkou.Držim pěstičky :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
A nemas nekoho, kdo by ti chlapecka aspon obcas pohlidal? Treba aspon dopoledne? Hodne by to pomohlo. Ja podruhe otehotnela, kdyz bylo synovi 18 mesicu, ale zjistila jsem to az v 10.tt, syn chodil dopoledne do jesli a ja ho vyzvedavala po obede. Tak jsem mela aspon dopoledne volne. Jinak nevolnosti jsem mela od toho 10.tt az do konce 6. mesice :€[€: a to normalne cely den, ne jen rano :€\€: No, prezila jsem to zdarne, druha dcera ma tedka 8 mesicu a musim rict, ze oproti prvnimu synovi, ktery je fakt podes, tahle je tak hodna, ze o ni skoro nevim :one: Drzim palce, at te unava co nejdriv prejde, ja jsem si druhe tehu uzivala mnohem vice nez to prvni a taky si dceru tedka fakt uzivam (u syna jsem uz mela fakt dost, tak jsem byla stastna, ze mohl jit do jesli aspon na to dopoledne). :a: