A jak to s námi bylo?

Mám ještě chvíli času do kojení,malej chrupká,tak ještě rychle písnu o tom,jak se naše srdíčko :h: narodilo. :)
Jak všechny víte,v pondělí 8.3. jsem měla nástup na indukci,kvůli Matýskově velikosti :00: .Příjem byl děsnej,trvalo to celé dopoledne,neb nás tam bylo hodně,porodnice narvaná k prasknutí,do toho dělali císaře,no prostě chaos :00: :( .Ve 12 hodin jsem za sebou měla konečně papírování,vyšetření-byla jsem pro špičku prstu,hlavička nad vchodem,tedy nic moc :( ,a kontrolní UZ,kde mi dr. potvrdila,že máme cca 3850g.Teď jsme čekali,jak pan primář rozhodne,co bude dál. :? Ten mě vyšetřil,udělal Hamiltona a ve 12:45 konečně zavedl první tabletu :qu: ,které jsem tak věřila.Žel odpoledne ubíhalo a nic se nedělo :€\€: .Až ve 20 hodin jsem začala cítit podbřišek,sice celkem pravidelně cca po 10-ti minutách,ale nijak silně,tak jsem tomu šanci nedávala :( .Trvalo to celou noc,ale nechalo mě to spát,až v 5 ráno bolest zesílila.Najednou ze mě něco vyteklo,tak jsem letěla na záchod :? ,vložka plná nějakého šíleného humusu :jawdrop: ,bylo toho požehnaně.Strašně jsem se lekla,že je to voda a že už jí mám tak hrozně zkaženou :O ,ale sestřička mě uklidnila,že je to zátka a taky že jo,za chvíli vyšel krvavý hleník s ještě zbytkem toho hnusu :qu: .A tím konec-ustaly bolesti,břicho se uklidnilo,prostě nic :( :€\€: .V deset mě vzali na monitor a vyšetření,tak jsem to dr. říkala,prý se to stává.Tak mě vyšetřila a byly to 2cm,no alespoň něco :s: .Tak mi zavedla druhou tabletu a já měla před sebou další čekání :( .V poledne začaly staré známé bolesti,ale v kratším intervalu a silnější.Přes návštěvy už jsem manželovi občas zmáčkla ruku,ale stále se to dalo vydržet v poho,seděli jsme na chodbě a povídali,jen já občas zafuněla :s: .Ve čtyři jsem šla za sestřičkou,ať mě prohlídne,aby manžel věděl jak jsem na tom-stále 2cm :( .Tak manžel odjel a já si šla číst.V pět mě zvedla z postele taková bolest,že jsem myslela,že se pose.. :jawdrop: .Tak mě sestra poslala na sál.Tam mi natočily monitor,kde to kreslilo kopečky ke třicítce :O -vůbech jsem to nechápala,neb jsem se kroutila bolestí,ale prý to může být,nález byl pořád stejný :( .Cca v 17.30 mě odepla a chtěla mě poslat na oddělení,ať přijdu za hodinu,ale když mě viděla,vzala mě místo toho do koupelny,kde mi dala klystýr a nechala mě ve sprše-prý se to někdy po tom hne kupředu.A taky že jo :) .Když jsem po půlhodině sprchování,které mi hrozně ulevovalo,vylezla,byly to volné 4cm :) .Tak znovu na chvíli na monitor a pak zpátky do sprchy.Tam už jsem měla fakt dost :jawdrop: ,bolest byla šílená a já měla pocit,že tohle nezvládnu.Stále jsem otálela volat manželovi,bála jsem se,že to bude trvat dlouho a on bude z toho chudák vyřízenej.Po sedmé jsem se vypotácela ze sprchy a čekalo mě překvapení :) -noční službu nastoupila Martinka,moje kamarádka,anděl v zeleném :#~: ,díky kterému jsem tu poslední hodinu zvládla.Bolesti následovaly jedna druhou :jawdrop: ,ale já kupodivu ani necekla :s: ,jen jsem se držela Martiny za ruku a dýchala s ní-ona mě vedla a to mi hrozně pomáhalo.V 19.30,když už jsem byla fakt vyšťavená :s: :00: mě vyšetřila a bylo to 8cm.Prý do 20-ti máme odrozeno.V tu chvíli to se mnou škublo,rychle jsem volala manželovi ať jede.Chudák dorazil do toho nejlepšího :s: .Po půl mě chytly šílené tlaky,nedalo se to vydržet ani prodýchávat,ale musela jsem.Když už jsem myslela,že to opravdu vzdám,řekla Martina to co jsem chtěla slyšet-jdeme na to.Dala jsem si nohy na ty držáky,sebrala poslední zbytky sil a začala tlačit.Strašně jsem se soustředila,abych to dělala správně,všichni mě chválili jak jsem šikovná.Při asi pátém zatlačení jsem se neudržela a zařvala a do toho chudák akorát přišel manžel.Když to slyšel,zblednul jako stěna,že ho sestřička musela vyvést na předsálí a usadit do křesílek :s: .Tam čekal a prý se třásl jako osika.Netrvalo to ale dlouho-pět nebo šest zatlačení a pak to přišlo...Bylo 20.13,já se naposledy nadechla,zavřela oči a šíleně zatlačila...a najednou úleva a křik miminka :^O^: .Otevřela jsem oči a Martina držela v rukách našeho Matyáška :||): :cc): ,modrého,ale křičícího.Nemohla jsem se na něj vynadívat,slzy mi tekly,byla to nádhera :h: .To už u mě stál i manžel,hladil mě po hlavě a šeptal mi,jak mi děkuje a že mě hrozně miluje.Byla to nádherná chvíle.Matýsek byl trochu modrej,tak ho sestřička odnesla k ošetření a manžel šel s ní,poprvé naše zlatíčko vyfotit.A pak už mi ho konečně přinesla,teple zabaleného a já si mohla poprvně našeho synáčka pochovat :c: .Byl tak kouzelnej,mžoural na mě těma svýma očíčkama,krásně se přisál k prsu a já byla ta nejšťastnější máma na světě.Všechna bolest byla pryč,vůbec jsem nevnímala,že mě šijou,že něco ještě není úplně příjemné,měla jsem u sebe svého maličkého a to mi stačilo :c: .
Holky,děkuju,kdo dočetl až sem,je to koukám román :s: .Porod je bolestivá záležitost,ale ta odměna za to,je nádherná a já jsem strašně šťastná,že i potřetí jsme to zvládli a že Matyáška máme-on je,spolu s jeho dvěma brášky Adámkem a Tomáškem,to nejkrásnější,co jsme si mohli s manželem od života přát :h: :h: :h: