jak řešíte agresivní chování jiných dětí

synek má 21 měsíců, dokud jsme ještě chodili ven a potkávali ostatní děti na písku, tak byl příliš malý, abych to nechala na něm, takže když se k němu jiné dítě chovalo způsobem, který se mi nelíbil, slovně jsem zasáhla. Synek je naštěstí na svůj věk docela velikej a povahově otloukánek není, tak to na jaře zkusím nechat na něm. Přeci jen teď už se naučil mluvit, tak bude umět ostatním dětem říci, že do něj nemají strkat. Asi bych ho neučila, aby strkání oplatil, spíš bych fakt zkusila naučit ho, aby druhému dítku řekl, tohle mi nedělej, to se mi nelíbí, taky by se ti nelíbilo, kdybych do tebe strkal

Asi bych občas nezasáhla. Samozřejmě, když se jedná o maličkost.A když to tvoje bude nabírat, tak vysvětlit, že se musí bránit. Já jsem Klárce vždycky říkala: "Umíš mluvit, tak musíš říct, když se ti něco nebude líbit" A brání se sama. Horší je, když je nějaké dítě zvyklé řešit problémy ručně. Pokud už Klárka po několikáté křičí, že se jí něco nelíbí, ať jí to ten druhý nedělá, tak zasahuju a mám sto chutí, té naší cácorce říct, ať u takových použije pěsti. Zatím jsem jí to teda neřekla, ale myslím, že kdyby na věc přišlo, tak je asi použije sama. Spíš teď máme takový "problém", že leze do věku, kdy kluci začínají ty holčičky provokovat. Kluci se baví tím, jak holky ječí. Nevidím na tom nic špatnýho, prostě věk. To vždycky Klárka přijde a ptá se, proč to ti kluci dělají. Tak jí jen řeknu, že to jsou prostě kluci. Ale nevím, jestli jí mám říct, aby je majzla. My jsme kdysi s holkama vyplazovaly jazyk...
A školky se neboj. Okouká, co je potřeba.

Pokud si vyloženě nervou vlasy nebo se nekoušou, tak to nechávám tak. Musí se naučit sama řešit a jednat v takových situacích. Nemůže si zvyklat, že maminka vždycky zakročí.
Pokud ji někdo rve její hračku z ruky, tak samozřejmě zakročím, ale už se taky umí sama za sebe postavit a říct, to je moje a nedat se.
Já bych to neřešila přímo s tím dítětem, ale asi s maminkou a poprosila ji, ať prostě domluví svému dítěti, že se to nedělá.
Někdy je to těžké a i já byla v situaci, kdy bylo mé dítě agresivní a to je na místě zakročit a omluvit se poškozenému dítěti a po té to řešit s tím svým.
To, že je ditě agresivní nemusí znamenat, že je spratek.

Malému jsou dva roky,máme tady taky dítko u sousedů a to je takový zbrklý až agresivní,malej ho jen vidí a schovává se za mě,nebo chce zvednout. Sráží ho na zem,strhává mu bundu a tak.....taky nevím jak se chovat,nechci malýho učit,aby mu dal taky,protože ještě neumí rozeznat oplatit a zmlátit,tak nechci aby si to vyložil špatně a byl zlej :( On je jinak strašně hodnej,hračky půjčuje,děti hladí,objímá a pak neví co se děje,když mu nějaké dítko ubližuje..........

ahoj, tak u nás byl opačný problém. Ondra do cca 2,5let patřil k té druhé straně :-(. Byl dost zlí na děti. Nechtěl půjčovat hračky, když ale měl nějakej kluk hračku, kterou Ondra chtěl, tak k nemu přišel a vyrval mu jí z ruky. Občas se stalo že některé dítě kousnul :00: . Neměla jsem chvilku klid. Pořád jsem ho musela mít na očích a pořád jsem něco musela řašit. Učila jsem ho, že se musí zeptat pokud chce hračku půjčit a že by měl i on své hračky půjčovat. Nesmí do dětí strkat, bouchat je nebo kousat. Když jsem byli na písku, tak jsem musela sedět vedle něho a každou vteřinu ho pozorovat. Pokud jsem nestačila ho zkrotit a něco se stalo, tak jsem se onomu dítěti omlouvala a mamince samozřejmě taky. Některé to braly v pohodě a jiné si div neodplivly a nenechaly si ujít poznámku že je to spratek a mám ho zavřít doma :r: . Že nemá co dělat mezi slušnejma dětma apod...To mne moc bolelo. Snažila jsem se, ale on měl prostě takovou povahu. Agresivní :-(.
Pokud měl dne, kdy byl opravdu hodně zlej, tak jsem snim ze hřiště odcházela. To prostě nemělo cenu a byl to pro něj i trest. On byl s dětma moc rád, ale vůbec nevěděl jak se knim má chovat. Nějak jsem jeho chování nemohla pochopit :-(.
No naštěstí se z toho dostal. Bylo to pomalu ze dne na den. Najednou začal hračky půjčovat, s dětma si hezky hrál a začal bránit ty slabší. Měla jsem z něho radost.
Někdy je to těžké. Člověk nechce aby jejich dítěti někdo ubližoval ale taky nechce, aby jejich dítě ubližovalo někomu jinému. Pokud jde jen o strkání, tak je dobré nechat dítě ať si to vyřeší samo. To že to za dítě budeš řešit ty, tak mu nepomůžeš.
Když jsem vloni chodila s Markétkou na hřiště, tak se tam objevili sourozenci, kteří byli opravdu dost zlí. Holce mohlo být cca 9 let a klukovi cca 5let. Markétka si hrála se svýma bábovkama a ještě od jedné holčičky si bábovky (s dovolením) půjčila. Holčičky si spíš hrály spolu a vše bylo v pohodě. Já jsem kouala po Ondrovi kde lítá a když jsem se znovu podívala na Markétku, tak jsem viděla jak jí kluk sype na hlavu písek a jeho sestra má z toho ohromnou srandu. Zvedla jsem se a než jsem něco řekla, tak se Markéta rozpřáhla a vrazila klukovi facku. Ten zůstal čučet. Jeho ségra hned začala hejkat že je ta holka zlá a bůhví co ještě. Tak jsem k té holčičce přišla a sdělila jsem jí, že jestli ještě jednou něco podobného uvidim, tak dostane ode mne. Nafrněla tlamu a s bráškou odkráčela :00:

taky bych nechala deti at si to vyresi-pokud je to v mezich,pokud ne tak zakrocim ja u ditete v nehorsim i u "matky"
maleho ucim ze se hracky neberou a ze se ma delit,deti se nebijou ale musi se branit.bohuzel je to narocne a deti jsou cim dal zakernejsi :( bohuzel

Tak u nás taky platí pravidlo oko za oko, zub za zub. Sama si začínat nesmí,ale když jí někdo ubližuje, smí to vrátit. Taky byla otloukánek a teď máme někdy spíš opačný problém - ale tak normálně, k věku... :///:

Mam stejny nazor jako v prispevku co je nize,ze je treba se branit..Pokud je dite o dost starsi a nemozne se branit,tak zasahuju ja a razne.Kolikrat matky com aji deti agresory nereaguji a proste pohoda lesni,takze jdu i do ni,aby se hodila i s ditkem do klidu,ale nastesti takovych je malo a potkavam spise slusnejsi..Rika se nechat deti postarat se o sebe a zasahnout uz pokud to prekracuje hranici a tak to i delam..Nas ma uz 5 let a od 2 let jsme resili to same co ty..Ja maleho ucila o "lasce k motylkum"a jine dite mi to me mlatilo s usmevem matky,takze ani nahodou a motylci museli pockat a naucila jsem maleho se branit.Pro zivot je do dost dulezite a nechci,aby byl posranek a vseho se bal,ale branit se je treba.Rikam od mala malemu,ze pokud nekdo prijde,treba ho prasti,tak ma rici,aby toho okamzite nechal a pokud neprestane a mlati ho dal?Proste mu ranu vratit a poradnou.Drsne,ale k zivotu nutne..Muj malemu rika,aby nedal nikdy prvni ranu,ale pripadne se jen branil a nedal se..Uci ho,ze mlaceni je zle,ze jen zbabelci mlati slabsi atd.,ale i ve skolkach uz je sikana,takze radeji vcas ucit se branit..Hodne stesti..

Taky to resim... Malemu jsem od malicka vtloukala do hlavy, ze kdyz chce od nekoho neco pujcit, tak se ma zeptat. Jenze pak se k nemu na hristi prizene nejaky hajzlik a vyrve mu jeho hracky z ruky a ten nas trouba na me nechapave kouka, jak je mozne, ze se ten druhy nezeptal. Nekdy se i rozbreci. Kdyz mu rikam, ze si ma sve veci zase vzit, tak se nafoukne a jde pryc. Zatim tedy neni schopen v "boji" obstat a to mu budou v dubnu 3roky. I proto ho do skolky zatim nedavame.

jo řeším to přesně tak-tudíž,pokuď je to v rámci mezí,nechávám děti,ať si to řeší sami,pokuď už to přesáhne únosnou mez nebo je dítě o dost starší,tak zasahuji.Nejdříve okřikuji dítě,posléze hledám matku,když to nepomůže :00: A malému vtloukám do halvy,že se musí bránit,protože byl úplné trdlo,nechal si vše líbit,vše brát :00: teď už je to lepší přeci jen.Sám nenpadá a když mu někdo něco bere,tak na něj zakřičí a nenechá si to vzít (ne vždy tedy).Nehodlám mít jednou doma šikanované dítě,co si nechá vše líbit.Z mé zkušenosti vcím,že učitelky v MŠ to moc nekorigují,nemají na to čas,což chápu.jsem zastáncem toho,že si dítě má umět poradit samo a ne pořád čekat,že mu bude někdo stát za zadkem a řešit za něj problémy :00: