Jak prožívám své první těhotenství...

Stále tomu nedokážu uvěřit... a to jsem již 27+3tt. :n: Někdy mám takový den, kdy se cítím výborně, nic mě nebolí, nemám deprese a celkově jsem na tom dobře, takže si ani neuvědomím, že jsem těhotná. :) Ale pokud mě Martinka začne kopat do pupíku nebo do močového měchýře, tak žádné pochybnosti nemám. :s: Snažím se, abych si první těhotenství vychutnala naplno. Chodím do kurzu těhotenského plavání, potom se chci přihlásit na těhotesnké cvičení a do předporodních kurzů... měla jsem víc předsevzetí... ale některá jsem nedodržela. Hlavně jsem chtěla jíst zdravě. Ale co se nestalo... hned zpočátku těhu jsem nejedla nic jiného, než melouny... byla jsem jimi tak přecpaná, myslím si, že už ho dlouho neochutnám. :O Pak se mi začalo dělat zle... Nezvracela jsem, ale nemohla jsem pozřít ani sousto. Jedla jsem tak málo... A pokud jsem se donutila k nějakému jídlu, tak mi bylo ještě hůř... Takže začarovaný kolotoč... bylo mi špatně z hladu a po najezení z toho, že jsem se najedla... Uff. :sick: Takže jsem zhubla 6kg... Do toho všeho jsem nebyla schopná vydržet být vzhůru, více než tři hodiny. Spala jsem ráno, odpoledne i večer. :00: Pokud jsem byla vzhůru, tak jen na to, abych si došla na wc, najedla se, trpěla nevolnostmi a občas, pokud se poštěstilo, tak jsem se koukla na televizi. Bylo to těžké období, ale byla a dosud jsem ten nejšťastnější člověk na světě... :c: Postupem času se všechno nějak "obrátilo". Začalo mi nějak chutnat jídlo, dostávala jsem chutě na ty nezdravá jídla (brambůrky, čokoláda, kofola, cheeseburgery...) a i na těstoviny... Prostě na všechno... všechno jsem musela mít. A to hned! :a\|: Jinak bylo zle... ;) Nejvíc u mě převládalo a do ted převládá kořeněné jídlo... :hu: Někdy se na mě ostatní divně koukaly, když viděli, že si třeba k chlebu s máslem přidávám cibuli nebo feferonky. Manžel jenom kroutil hlavou, když jsem si v restauracích objednávala jenom pálivá jídla, pro "drsný chlapi"... :00: Ale nestloustla jsem skoro nic... Od poslední poradny, která byla koncem listopadu jsem přibrala jen 600g od původní váhy. :\x: Určitě je to tím, že nejsem ani trošinku štíhlá... ne vyloženě tlustá nebo obézní, ale ne štíhlá... ;) Čas pomalinku běžel.. nemohla jsem se dočkat, až nám poví, co nosím pod bříškem. Já jsem s naprostou jistotu věděla, že mám holčiku, ale všichni mě tipovali nakluka... zvítězil "matčin pud".. :girl: Čekala jsem netrpělivě i na první zaťukání od mimíska... Když už mě prďolka začala kopat, tak jsem každou minutu hladila bříško a čekala na další "zabrnění". :dance: Dnes mě Martinka kope do pupíku takovou silou, že mi nadskakuje kůže a pokud v tu chvíly má někdo na mém břichu ruku, tak může cítit, že ve mě roste určitě silná ženská, která si nenechá nic líbit!!! :one: