Jak mu vysvětlit, že je starší a "rozumnější"bráška???

31.07.2011

Ahoj holky,
ptřebuji radu.Mám dva synky.Tomu staršímu, jsou dnes tři a mladšímu téměř rok a půl.Oba kluci jsou docela živý, ale to neřeším, jsou to prostě raubíři ;)
Jonášek (starší), Mikyho miluje,dělí se s ním,brání ho,je první na koho myslí.Když mi uteče ven ze hřiště má naprosto panickou hrůzu, abych ho chytila včas a něco se mu nestalo, ale.....Asi tak pře dvěma měsíci se jeho chování změnilo.Musí dělat a mít to, co Miky. To, že chce stejnou hračku, stejný bonbon, to se dá vyřešit, ale poměřuje se i v chování:To, co vypadá u Mikyho roztomile, je u něj, do očí bijící. :€h: A vypadá, jak rozmazlenej fracek.
Co s tím?A to jsem prosím pedagog, vysvětuji, plácnu a nic.Snažím se jim věnovat oběma dohrromady i každému zlášť. Myslím, že jsou oba poměrně chytří.Jony píše písmenka a říká M, jako Miky, J. jako Jony.Krásně mluví.
Ale šíleně teď o mě soupeří.Chovám, jednoho, chovám druhého a stejně je to málo.
Dnes Jonda vytočil mou mamku a ta se moc rozčílit nedá. :€{€: Neposlouchal, ale prý neposlouchal proto, že dělal blbiny, aby si ho všímala víc, než Mikuláše.
Jinak myslím poslouchají, ale v těhle situacích je jak smyslů zbavenej.
Každý večer, chodí Jony spát o hodinu později, než Miky, tak jsem jen pro něj.Děláme činnosti, na které je Miky ještě malej,To je naprosto zlaté dítě :C]]:
Poradtě, jak mu to ještě usnadnit?

Kliknutím vložíte smajlíky:

ahoj, no jedná se o klasickou žárlivost. Zkusila bych tomu předcházet. Pokud malej dělá blbiny a vidíš že velkej je chce dělat taky, tak ho zapojit do nějaké činnosti. Třeba mu říct jestli by ti šel pomoct a nebo si snim začít o něčem povídat apod..prostě nedát mu příležitost, aby měl tendence na sebe upozorňovat. Já si taky občas u Ondry všímám takové té rivality. Pokud Markétka začne tancovat a já na ní koukám jako na obrázek a usmívám se, tak Ondra začne vymýšlet děsné blbosti. Takže je zapojuju oba. Když malá tancuje, tak si vezmu Ondru a tancuju s ním a nebo tancuju s obouma...Dvě dítka jsou náročné. vesměs se musíš naráz věnovat oběma a každému trošku jinak....Když Markétka dělá všelijaké opičky, tak se usměju a řeknu Ondrovi. Podívej na Macka co zase vymýšlí a oba se tomu zasmějeme. Potom je naženu do pokoje ať si hrajou a nebo vymyslím nějakou společnou zábavu.

Ahojky, napadlo mě, když víš jak teď na situace reaguje, co ho takhle předběhnout? Dám příklad...mladší bráška udělá pejska a Ty se hned otočíš na staršího a řekneš...já bych moc chtěla vidět ještě jednoho pejska ať tomu prvnímu není smutno, a že máš ráda zvířátka atd...prostě ho zaskočit a dát mu svým vybídnutím šanci, aby mu byla věnovaná pozornost, že Tě prostě zajímá stejně jako ten mladší. Někdy zaskočit je také řešení. Tak ať je to v pohodě..a že bude, je to jen období. Píšeš, že jsi milující maminka, lásku rozdáváš oběma stejně a tak je to dobře. Mějte se hezky. Lucka

In reply to by luci_l

Ahoj Luci,
děkuji za radu, určitě zkusím.Jen abych byla tak pohotová ;)
Ale ono je to spíš v situacích, kdy někdo Mikyho obdivuje.Jony se dožaduje pozornosti, hooodně hlučným mluvení, až křikem.A jakoby direktivním způsobem, Snaží se odvést pozornost na sebe.
A dělá neuvěřitelný pitomosti.

In reply to by Martivra

pokud nikdo začne mladšího obdivovat a ten starší obdivován neni, tak se vůbec nedivim že se takto chová. To je klasická lidská vlastnost-žárlivost :-). Taky by jsi byla smutná, kdyby se tě to osobně týkalo. Takže pokud někdo vychvaluje malého nebo je hotový z něčeho, co umí, tak bych staršího staršího pohladila po hlavě a začala bych taky mluvit o něm. Řekla bych jak je šikovný, jak ti pomáhá a že je to velkej brácha. Když se chválí jedno dítě, ta se musí chválit i to druhé. Když někdo řekne, že je Markétka šikovná a klidná holčička. Tak řeknu že ano a když zaregistruju že Ondra vnímá tak hned dodám, že Ondrášek je taky šikovný a moc mi pomáhá a je to její velkej bráška. Chce to ukázat i tomu druhému sourozenci že o něm víš a že si vážíš toho jaký je. Že jsou oba stejně šikovný.....tyhle sourozenecké vztahy jsou dost složité a jak jsou děti vedeni od mala tak se to snima potáhne dál.

In reply to by JaMiOn

Děkuji.
Ono je pro mě někdy dost těžké všechno stihnout, ale vynasnažím se. Celou noc jsem nad tím přemýšlela, tak snad to k něčemu bylo, a pohnem se kupředu ke spokojenosti všech.
S Jonáškem je to těžké, bráchu miluje.Pořád ho někam poponáší, mazlí se a Mikymu to není vždy vhod.Tak že, následuje řev.
A když je toho přes den moc, neudžím se a okřikuju Jonyho, i když vím, že je to z llásky.

In reply to by Martivra

u nás je to stejné. Člověk nemá tolik času běhat kolem dětí, ale bohužel si ten čas musíš rozvrhnout aby to šlo. Jednou máš 2 děti a tím pádem více práce. Já taky stíhám méně věcí než když jsem měla jen Ondru. Základní věci stíhám přes den a zbytek večer když konečně usnou. Když uklízim nebo vařim, tak kolikrát musim odbíhat k dětem a řešit jejich spory, problémy a pod...takže místo abych luxovala 15minut, tak luxuju třeba 30minut a nebo i déle. Prostě s přestávkama. Je to šílené a než jsem si nato zvykla tak mi to trvalo a měla jsem až depky že nezvládám doma vše jako dříve (když byla malá třeba miminko). To byla pohoda. Nyní už je to horší. Už má větší nároky a je taková hodně zvýdavá a upovídaná. takže se pořád na něco ptá a potom do toho začne Ondra a já mám hlavu na prasknutí :s: Láskou by se přímo sežrali. Ondra taky Markétu kolikrát tahá a ona ječí že nechce. Nebo si spoku hrají. Ondra potom udělá něco, co se jí nelíbí a taky začne ječet a potom se začnou i rvát. TO samé je naopak. Ondra si chce hrát a nebo koukat na telku a ona na něj doráží. On jí pak odstrčí nebo plácne a opět jsou v sobě. Tohle je naprosto normální. Snažim se vše vyřešit vklidu (i když kolikrát toho mám taky plné zuby). Pokud to nejde po dobrém, tak okřiknu nebo plácnu. To se nedá nic dělat. Kolikrát jsou oba tak protivný že si navzájem dělaj naschváli. To pak celý den slyšim jen řev a pláč :00: . Kolikrát jejich spory ani neřešim a říkám si ať si to vyřeší mezi sebou sami. Sice je to náročné a musim jakoby vypnout abych neslyšela to ječení a řvaní, ale má to své úspěchy. DOkážou se možná zkidnit dřív, než když zakročim já :-). Jinak se maj navzájem taky moc rádi. Ondra o malou pečuje, chrání jí a nedělá mu problém jí hlídat. Když jel k babičce bez Markétky, tak se sní strašně moc loučil a málem i brečel.

In reply to by Martivra

Zkus ten rozhovor - usměrnit rozhovor tak, abys chválila rovnou i toho staršího....Někdo pochválí, jak malý mluví a ty můžeš říct, že třeba starší umí taky krásně mluvit, že říká už složitá slova jako...nebo že je taky šikulka, že minule se mu povedlo to a to. Vypadá to, že si prostě taky prostě potřebuje připadat výjimečný...Hold ti sourozenci to nemají jednoduché... :)

In reply to by Martivra

Tak zkus Jonyho v těhlech situacích hladit po vlasech, zkus ho hned také chválit. Prvního bych ho třeba objala, pak Mikyho, prostě bych zkusila trošku obrácený postup. Je dobře, že si hrajete společně. Já vím, je to těžké, ale zvládnete to. Možná jen nechce mít ty vaše společné chvilky jen večer, ale chce je i běhěm dne když je u toho mladší bráška. Je už rozumný a tak to snadno vycítí.

Hele a co mu to v nějakých věcech dovolit? Třeba má Jonášek sem tam plný zuby toho, že je ten starší brácha a chce mít ty samý výhody, jako ten mladší. a vlastně musí být pořád ten "starší s rozumnější"?
Možná bych si fakt zkusila vymezit, v čem mi nebude vadit, že napodobuje toho mladšího (defacto o nic nejde) a v čem už mi to vadí a tam ho zkusila podporovat (např. u nás: pochválím 15m dcerku jak umí udělat pejska a v ten okamžik mi začne "štěkat" i náš tříroček....takže dodám, že taky umí zaštěkat, ale taky vím, že umí říct, že tam vidí pejska...)

In reply to by Tesa

Ahoj Teso,
víš, co, to s tím pejskem znám, u nás je to to samé.
Ale , on to Jony projevuje šíleným způsobem, je neuvěřitelně hlučnej, a dožaduje se pozornosti tím nejklackovitějším způsobrm.Navíc Miky, v b17ti měsících plynule mluví ve větách a strhává na sebe šíleně pozornost.A jak to tak píšu, tak jsem si uvědomila, že to vlastně začalo v době, kdy on takhle začal mluvit, ptže mě zastavují i kolemjdoudí, a ptají se, kolik mu je, a tak.Hmmm, co s tím.

In reply to by Martivra

Tak to je Miky frajer :jawdrop: ale co s Jonáškem tedy nevím. my když jsme někdy venku, tak to je taky někdy podivnej pohled - protože leuška způsobně štěká (na všechny zvířátka co vidí), jenže všichni vidí, že je malinká, tak je to OK...no a do toho se ten náš klacek taky předvádí a štěká (a vydává různý jiný zvuky) jak protrženej...jenže neni to často, tak se tím zatim nějak netrápim. nicméně často mám pomalu nakousnuto se do něj pustit, a´t se chová přiměřeně svýmu věku, že je starší a rozuměnjší.. snažim se ho takhle (či podobně) usměrňovat minimálně, mám obavy aby se na něm nepodepsalo, že on musel být ten starší a rozumnější (ale jak logicky bývá většina starších sourozenců - v něčem je to plus v něčem mínus). jenže to je prostě profesionání deformace...někdy si říkám, že být pedagog je v rodičovství nevýhoda.
napadá mě prostě chválit, chválit, chválit a hlavně chválit ve věcech, který umí starší a ještě ne mladší. Ono to sice asi bude čím dál tím složitější (on ten mladší už je taky vnímavější a lecčemu rozumí) ale jistě něco najdeš. třeba ho to bude motivovat aby byl "tím rozumějším" a nebylo to násilný

In reply to by Tesa

Hm, já mám zase občas pocit, že bych musela být nadčlověk, abych se chovala ve všech případech podle toho, co se píše v knihách atp. Ono je taky jednodušší vychovávat cizí děti, které nemá člověk celý den za zadkem (s prominutím...). To si může na chvíli i oddechnout atp. Přeci jen 100x nic umořilo vola a někdy mi ty nervy, ač mě to fakt mrzí, ujedou a udělám přesně to, co se dělat nemá...Jinak mám pocit, že je někdy jedno, jestli je člověk pedagog nebo ne. Někdy tápu stejně jako laici...Možná je to dobré alespoň v tom, že má člověk zpětnou vazbu a uvědomí si, že něco dělá špatně a snaží se to nedělat... :) Co se týče těch sourozenců, je jasný, že malý na sebe upozorňuje. Prostě normálně žárlí. Já jsem taky zvědavá, až se narodí malý. No, jak už tu bylo řečeno, literatura napovídá

mazlit
snažit se jedno z dětí nepředhazovat druhému jako příklad (ať už pozitivní či negativní),
když na sebe upozorňuje, všímat si ho, jak to jde a vysvětlit, že se nemusí chovat stejně jako mladší bráška, protože on umí to a to a umí to perfektně a odpovídá to jeho věku
když chválí někdo malého, snažit se do rozhovoru napasovat i chválu na staršího, ať se nesnaží být odstrčený.

Je to dřina a jak říkám, bohužel jsme pořád jen lidi... Tak ať to jde co nejlépe... :€s€:

In reply to by DenyPu

řekla bych, že ani neni reálný postupovat podle návodů z knih a dost často dělám věci, který by se dle knih dělat neměly....trpělivostí zrovna neoplývám a IKSkrát mi přijde efektivnější plácnout jednu přes zadek než vysvětlovat. a tápu taky...spíš tu nevýhodu vidím v tom, že často se hnípeme (s manželem) ve věcech, který by jsme za jiných okolností pravděpodobně vůbec neřešili

In reply to by Tesa

Musím, asi fakt něco pořádného vymyslet.
Moje mamka tvrdí, že pro moje děti a jejich duševní zdraví, by bylo mnohem lepší, kdybych byla uklízečka :P My máme to mluvení asi v rodině, já jsem prý mluvila stejně.Ale on říká, věty jako:"koukej mami, policajti"!A u toho se zarazí každý. Navíc mluví, bez vad a je mu rozumět.Jony neumí snad jen :R"
Já chválím pořád, motivuju.Ale Miky je Jondovi pořád za zadkem,a chce dělat to, co on.Kdyby skočil z okna, udělá to taky.
Kdyby to bylo něco podobného, jako dělá Tvůj Toník, tak to asi přejdu, ale tohle se přejít bohužel nedá.udělá vše, jen, aby na sebe upozornil.
Už jsme se dohodli s paRTNEREM,že si je budeme brát víc odděleně.Teď má Martin ve škole volno, tak to půjde.
Od září jde Jony do mš.,kam nechce, ptže tam nebude Miky.Ach jo.Už chdil do školky na dvě dopolka v týdnu (soukromá monressori)miloval to.Do státní ho nevzali, tak jsem mu slíbila, že tam půjde od záží s Mikym.Jen že, oni ho vzali na odvolání.A já ho nějak teď nemůžu zlomit.

In reply to by Martivra

jsou jak dvojčata, že? my to máme doma obdobně. rozdělený jsou výjimečně a čím jsou obě dvě větší, tak to zvládají hůř. Toník sice nereptá, že Leu není, chvilku je možná i rád, že má chvíli pokoj, ale po chvilce vidim, že neni ve svý kůži (stačí když treperenda o něco dýl spí a už se ptá, jestli půjdeme pro Leušku). NO a o Leu ani nemluvim, ta je bez něj uplně vyřízená

In reply to by Tesa

To mi povídej.
S tím spaním, je to přesný, fakt stejný, jako u nás.Od rána jsem najela na jěště vííííc chválící techniku, tak jsem zvědavá.Ale mám tu teď ségru a pozornost mají oba dva stejně, tak je to fajn ;)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky