jak jste na tom s trpelivosi?

09.08.2012

Ach jo holky, tak mame asi zase spatne obdobi a ja jsem jaksi rozhozena, nemuzu usnout a proto tady jeste cumim..... Mala 20.mes. ma obdobi, ze chce vse sama, ale ono ji to vsechno zdaleka nejde, kdyz ji pomuzu, tak rve, kdyz ji necham, tak se neoblikne.....a ja nevim jestli me trosku nechybi trpelivost, mam rada vse rychle hotove, cekat 20min. nez si kocicka nasouka kalhoty, jeste to prolozi ruznejma vtipkama a skakanim na gauci a ja uz citim ja jsem nevrla a chci jit delat obed......dalsi kapitola je synek 5,5, ktery je celkem hodny, ale jiz kapanek pridrzly, tak stale vysvetluji a vysvetluji, nekricim na nej, jen dam obcas symbolicky plesknuti pres zadek, jo obcas to zabere, ale je jak z divokych vajec a dny bez skolky jsou dlouhe.....jsem malo trpeliva??? Nekdy si rikam ze deti jsou stejne, jen moje nalady se meni... Jak to mate vy s neposednejma zlatickama??? Diky

Kliknutím vložíte smajlíky:

Zrovna jsem roztřískala sušák na prádlo, netřeba dále rozvádět... Ale nas.al mě chlap, ne dítko, na dítko jsem kupodivu žhavá adeptka na svatořečení :s:

In reply to by maccina

U toho dítěte si člověk aspoň říká, že to brzo přejde, snad. Ale co s dospělejma :( Pevné nervy. Já jak se vytočim, tak to lítá a vždycky jenom kvůli chlapovi. Blbý je, že tim rozčilováním člověk fakt ubližuje jenom sám sobě :(

In reply to by JaMiOn

Nase jiz pulrocni tema stehovani a kam pujde, je par variant ona nechce zadnou, vzdy po hadce zase otoci a nebo vyhrozuje vycitkama svedomi, hruza hruz....uz jsem v klidu, mluvila jsem ze segrou, tak jsem se uklidnila...

In reply to by maccina

jo už jsem si vzpomněla o jaké problémy jde. Myslela jsem že je vše dořešeno. Víš, toto ti taky na klidu nepřidá a aniž si to třeba uvědomuješ tak máš vlastně nervy v háji z mamky a děti až tak na vinně nejsou :-(

včera bylo u nás velký zle :s:
dcerka si vymyslela, že začne bulet a vymejšlet si, že jí něco bolí a když si mě na to přiláká, tak mi s řevem oznámí, že nutně potřebuje to s čím si hraje toník...to mě vytočilo do běla, že jsem jí poslala za dveře, ať se tam vyřve a popřemýšlí o tom, jak se bude chovat...do toho mi synek přišel oznámit, že nejen, že nebude jíst karbanátky, ale ani nebude jíst bramborovou kaši (zrovna jsem vařila oběd)...takže jsem je dořvala oba dva, poslala je do pokoje s tím, že toník jde spát bez oběda, když jíst nechce a leu taky, jestli se nezklidní, protože jinak je asi přetrhnu...a až se vyřvou, ať přijdou zpátky...no chvilku to trvalo, pak se připlížili, že už jsou OK...dostali befel, že mají na stole oběd a sní všechno a nezbude ani drobek...10minut bylo v kuchyni ticho, jen cvakaly příbory a talíře byly vymetený. dneska proběhlo něco podobnýho s leuškou (tam to je každý den)

někdy jsem trpělivější, někdy ne. někdy se to dá, někdy mám sama hlavu jak v pejru, řeším milion věcí okolo, ne všechny jsou příjemný, člověk je taky ve stresu, tak mě prostě nejde být jako mílius. no a děti to mají podobně - někdy jsou naprosto v pohodě, chápající, tolerující, neotravující, samostatný a někdy jim to taky nejde...
občas je mi líto, že na ně vyletim (někdy to není až tak spravedlivý, to přiznávám), taky se jim jdu omluvit, když mám pocit, že to bylo nefér

In reply to by maccina

ono je to jedno k druhýmu...já včera měla blbej den - bylo před MS (po porodech jsem jak furie - nevim, jestli je to porodama a celkovou změnou nebo anitkoncepcí :? ale takovýhle stavy jsem před dětma nemívala, jsem fakt psycho), bolela mě celej den hlava, do toho jsme museli oblítat milion věci ve městě a pak se přidávaly drobnosti....no a je to na světě :s:
taky jsem jim odpoledne pustila pohádku a nechala je být

To máte svatozář holky, ne?
Mě sem tam rupnou nervy, a to řvu až se klepou skleničky... rozhodně nejsem vzor trpělivosti... a pro plácnutí taky nejdu daleko...
Občas svoje děti fakt lituju :D
Hlavně to odnáší ten starší, protože fakt často na mě zkouší "power play" anebo kdo z koho... teď odkoukal samý sprosťárny, takže už na mě zkouší "Blbe!" "Zmrde!" "Posraný..." "Do prdele!" - a sama nevím, jak se s tím poprat...

In reply to by Kytiii

tak tomu jsme naštěstí ušetření. teda už od nás prákrát přilítla prdel, ale to bylo v souvislosti, kdy strašně zlobili a já neměla sílu varovat, že dostanou na zadek, tak jsem pohrozila tím, že jim nasekám prdel a mají to asi spojený s něčim špatným, protože z Leu akorát vypadlo...na pldel ne a od tý doby klid :s:

In reply to by Kytiii

Tak na jednu stranu vím, že prostě jsou to česká slova... a vyhýbat se jim nelze... ani ze svého slovníku je zcela nedokážu vymazat... ale dítě ještě nechápe, jak moc jsou sprostá slova adekvátní situaci...
- že prostě maminka může říct: do prdele! - když se jí roztřískala sklenička... ale že už nemůže to samé říct, když telefonuje s klientem :D
- chápu, že i on jednou pochopí, kdy se co může říkat a kdy ne... protože nežijeme mezi intelektuály, ale na vsi, a bude neustále konfrontován jak těmi inteligentními, tak i těmi "hrubými blby" a nemůže mluvit spisovně jak slovník, protože by byl za exota :D

In reply to by Kytiii

Hustý Jíťo ...
Já trpělivost trénuji, protože čím víc hrotím, tím víc děti prudí, ale to víte, že někdy řvu jak tygr nebo bouchnu do stolu.
Sranda je, že Matěj pak když se na mě zlobí, tak taky jde a bouchne do stolu a říká "a už toho mám dost", to se pak musím smát.
Jinak minule na horách docela klidně Matěj říká Pavlovi (tátovi) "tatínku jdi do prd..." a pak ještě všem vysvětlovat, že tatínka poslal do prd..., protože ...už nevím co.

In reply to by Kytiii

sice to zní divně ale na hřišti jsem se s takovou mluvou nestekala. Ve škocle naštěstí taky ne. DOma takto nemluvíme ani jeden a naštěstí i dědečkové si dávaj bacha na pusu. Ale nejsem samozřejmě naivní a věřim že nastene den, kdy s tímto přijde...

In reply to by JaMiOn

tady na vsi je to hrozný... každýho druhýho dítěte je tatínek zedník nebo podobná profese a ti si prostě pozor na jazyk dávat nebudou a nebudou :(
jinak jsou to šikovní a pracovití chlapi, ale slovník mají horší jak dlaždiči...

In reply to by Kytiii

víš o čem mluvíš. Můj táta je zedník/obkladač :s: .
Když říká větu tak za každým druhým slovem je vole. Pak používá i další peprná slova. Je pravda že před dětma se opravdu snaží ovládat. Ale má to ulehčené protože s dětma moc nekomunikuje :00:

In reply to by JaMiOn

jenže děti jsou jak houby, takže když se tatínek v dílně rozčiluje: "Kterej zmrd to mohl takhle zkurvit?!" a dítka si hrají na pískovišti cca 4 metry od dílny, tak nelze očekávat, že to nepochytí :( -jako já ho chápu, že si potřebuje ulevit... a lepší si ulevit slovně, než něco rozmlátit vzteky... ale...

ahoj, Markéta měla toto období také a vesměs jí to zůstává i nyní. S tím rozdílem že ve 3 letech se umí už dobře oblíkat. Ale když byla stará jako tvoje holčička tak to bylo sama sama a bylo jí jedno že je zamotaná do trička a sama to prostě nezvládne. No nerozčilovala jsem se protože to nemělo smysl. Když jsme potřebovali jít ven, tak jsem jí dala oblečení cca 1,5hodiny před odchodem aby měla čas na boj s oblečením :s: . Občas měla dobrej den a když jsem jí řekla: můžu ti pomoct? tak souhlasila :-). Ondra je starší než tvůj kluk (to určitě víš) a nelíbí se mi jak semnou a ostatníma dětma mluví. Myslím tím tón hlasu. Vždy když semnou takto mluvit začne, tak ho stopnu a řeknu takhle ne. Někdy se urazí a odejde do pokoje a jindy si to uvědomí a omluví se. Na hřišti když takhle na nějaké dítě spustí, tak si ho zavolám a opět mu vysvětluju že takhle mluvit nebude jinak půjdeme domu. Hned mluví jinak :-). S tou trpělivostí je to dle mého normální. Někdy má člověk dobrý den někdy ne. někdy se to na tebe navalí a potom ti děti přijdou jako strašně protivné a zlobivé. Dva měsíce prázdnin jsou skutečně dlouhé. Naštěstí je na hrišti spousta dětí a i děti ze školky tak tam trávíme cca 4-5hodin odpoledne. Je to pro mne relax :-)
Nejvíc mě teda vytáčí vzájemné ječení, vřískání a kňourání :00: . Když nemá ani jeden svůj den tak toje peklo. Ondra když nemá svůj den, tak je urážlivej, protivnej a dělá justy. Markétka zase kňučí a kňourá. Když na kňučení nereaguju, tak začne brečet...

In reply to by JaMiOn

No mas to taky pekny...... Vcera vecer jsem cistila Terezce zuby, Marecek chtel kolem nas projit a rekl nam pozor, stojite tu jak stado krav......, ja byla v soku, tak jsem na nej spustila proc takhle mluvi, ze to nesmi a on zacal natahovat, ze pry to byl jen vtip....ja jen doufam, ze zatim netusi, ze slovo krava se pouziva i jako nadavka, protoze to bych ho serezala.....on vzdy neco spatneho udela, rekne a pak hned breci....jinak ven take chodime denne, ale pro me to zatim takovy relax kvuli male neni.....ji musim stat syale za zadkem, krom piskoviste...ale jde to..

In reply to by maccina

a to nosí ze školky? nebo kde myslíš že k tomu chodí. Ondra naštěstí takové věci neříká. I když co neni může být :(. Kamarádky dcerka takto mluví normálně a kamarádka má z toho legraci. Ale oni takto doma mluví. Klidně holce říká debile apod...a takovéhle rčení používají běžně. Nelíbí se mi když její dcera takto mluví. Nevypadá to hezky. No uvidí co nato učitelky ve škole...
Ondra taky často brečí. Jakmile mu něco nejde nebo mu něco nedovolíme tak se stekne, odejde do pokoje a tam stojí jako zmražený s rukama zamotanýma na prsou a hlavou svěšenou a vynucuje si pláč :00: . Dost často se to stává když nikam jedeme. S manželem jsme se naučili,že jakmile má tento problém že nemá smysl spěchat. Jinak totiž dostane histerickej stek a to je peklo :-(. S dětma se prostě spěchat nedá. Taky mi nějakou dobu trvalo než jsem to pochopila. Ale nyní, když opravdu nespěcháme a čas si hezky rozvrhneme tak je vše v pořádku a nedochází ke stekání apod...a to jezdíme na výlety z 90% vlakem :-)

In reply to by JaMiOn

To stado krav si pry vymyslel....doma sproste nemluvime a k sobe uz vubec ne! Jak pises u deti je to osklivy, dala jsem mu kazani, tak snad to pochopil.....jinak ze skolky rikal pitomecku, ale ja jsem mu to hned ostre zakazala, to u nas nepripada v uvahu aby takto deti mluvili, no a to vynucovani si brekem to me desne vadi, ale vekem se to snad zlepsi....nekdy je treba 14dni klid a pak ho to rafne a rve ob den.......

Já jsem si vždy myslela, že jsem velmi trpělivá, ale s dítětem jsem zjistila, že se musím ještě hodně učit. Je to jak píšeš, syn má taky období "sám", takže mám časopis u botníku a než se obuje (nebo se o to aspon pokusí než začne vyžadovat pomoc), tak si čtu. Jinak bych zešílela - čekat a koukat na něj. V situacích, kdy nespěchám, to zvládám dobře, dokážu čekat, i když jak píšeš, taky dělám vše rychle až zbrkle a stíhám toho hodně. Ale jakmile spěcháme, tak trpělivost ztrácím a musím to nějak řešit že a to pak musím taktizovat, aby mě nechal si pomoci :). Na druhé straně vím, že čím víc prostoru pro samostatnost mu ted dám, tím dřív se mi to vrátí v tom, že se bude umět sám obléknout. Můj má teď 28 měsíců a už se sám oblékne, i když obráceně nebo naruby :), to zase ocenuju. Jinak teda já docela často bouchnu, rozhodně dřív než můj manžel, který to vydrží déle zachovat klidnou hlavu. Já ho taky občas plácnu přes zadek, včera teda víc a to mě doted mrzí, ale už jsem toho měla dost. Nejvíc mě vytáčí, když kňourá, bez důvodu, jen proto, že je třeba unavený a neumí si ani vylézt ke stolu nebo udělat základní věc. Musím se fakt držet někdy :)

Ahojky,tak já trpělivost nemám vůbec,už se to ve mě kolikrát vaří..Pak zvíším na malého dost hlas a je mi to líto,protože mu něco trvá,ale já třeba chci už něco dělat.Snažím se s tím mírnit..

Ahoj jedním slovem ŠÍLENÝ!!!Já trpělivá docela jsem, ale mám ráda viditelné výsledky.Syn je ,,skoan".Takže nic a nic a pak jdou vidět výsledky.Jelikož je syn svéhlavička a taky temperament ta je to mezi náma složitý.

Mám to s dcerou (2 roky) stejný...Jo trpělivost u mě fakt chybí,i když s teda snažim je fakt teda,že někdy mi to nevadí a někdy uplně se můžu zbláznit než něco udělá jak ona řiká ´hama´ :-D

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka