Jak jsem rodila naši Anetku :-)

Tak jsem se rozhodla i já vám napsat svůj zážitek z porodu :-) ve středu 9.7.2008 jsem šla na svou první a poslední kontrolu do nemocnice.Po vyšetření si mě tam doktor nechal s tím, že už přenáším 8 den a miminko je dost velké (prej kolem 4 kil). Sice jsem vubec nebyla otevřena a neměla jsem zralé porodní cesty, ale domu už mě nepustili.Večer mi zavedli tabetku na vyvolání s tím, že mi říkali že porodit mužu až tak za dva dny, že mi nejdřív musí dozrát porodní cesty.Tak jsem sla v klidu spát, ikdyž jsem musela být celou noc připojená na monitor, protože sledovali ozvy miminka. Ve dve hodiny v noci me probudili slabé bolesti sice se opakovaly po 5 minutách, ale nebylo to nic hrozného, jako před menzes.Ráno jsem se šla o pul sedmé osprchovat, a znovu ulehla do postele, přišla doktorka a ptala se mě jak se mám,tak jsem ji řekla že sice bolesti mám, ale že to nic není.Tak mi řekla že už mě vyšetřovat nebude, že se za pul hodiny mění služby a že mi doktorka na druhé směně dá další tabletku.Za čtvrt hodinky na to se mi udělalo strašně moc špatně, tak jsem zazvonila na sestru ta mi tak tak stihla podat mističku a já se vyzvracela a přitom mi praskla voda a vytekla uplně všechna.Takže doktorka z noční směny mě teda jestě vyšetřila a poslala mě na klystýr (nebylo to tak strašné jak jsem se obávala).Nejhorší muka jsem zažívala na záchodě, kdy klystýr zapusobil okamžitě a bolesti se stupnovali cím dál víc.Dala jsem si jeste sprchu, kde jsem hopsala na balone a pritom místo dýchání křičela, protože mi nic jiného nepomáhalo od bolesti.Pak jsem se sotva doplazila spátky na postel.Doktorka se na mě přišla podívat a říkala, jedeme na sál budeme rodit.Tak mi jeste píchly antibiotika protože jsem byla pozitvní na GBS (řeknu vám pekný hnus ta injekce) zavedli mi kanylu (to se na mě učila jedna učenka, a já se tam svíjela v bolesech, no nic příjemného). Na sál jsem došla o pul deváté ráno, rychle jsem volala mojemu mužíčkovi at přijede (samozřejme mi nebral telefon, bo ho nemel u sebe, asik až na potřetí sem se mu dovolala) o třičtvrte na devet už byl na sále a já už nic nevnímala bolesti se vystupnovali a já si ulevovala křikem.Najednou jsem ucítila strašný tlak, a říkám že už me to nutí tlačit ( v ten moment se tam nahrnula asik dalších 5 učenek, tkaže na mě při porodu hledelo 8 lidí, muj to počítal, ale v ten moment mi to bylo uplně jedno), ze začátku jsem asik tak 3x blbě zatlačila, pak jsem se do toho ale obula a malá byla na jedno velikánské zatlačení a za pomocí nástřihu (který sem vubec necítila) venku.Byl to strašně krásný pocit :-) hned mi ji dali na bříško, na ty její očička nikdy nezapomenu!!! Muj miláček me hned začal pusinkovat a plakali sme tam štěstím oba dva. Byl to moc krásný pocit a v ten moment jsem zapomela na všechny ty bolesti.Pak byla na řadě placenta, a šití a to bylo to nejhorší, ikdyž mi to umrtvily tak jsem cítila každý steh a řeknu vám nebylo jich málo, jsem šitá zevnitř z obou stran i z venku. Malá měla totiž 4300 g a 53 cm.Tak si tu cestičku ven trošičku zvětšila :-) ale to už jsem ji mela u sebe umytou a už si dávala první doušky mlíčka, přisála se hned :-) Takže když to shrnu, tak jsem měla porod rychlý.V sedm mi praskla voda a v devet byla malá Anetka na svete.I když porod bolí tak to stojí za to!!!Těhulky nebojte se toho, ale těšte se na to!!Na bolesti hned zapomenete!!!I když první dny při každém sednutí jsem si vzpoměla.Bo mě pipka bolela z toho šití :-) Ale to už je maličkost.A možná mi při tom rychlém otvírání pomohl maliník, který jsem pila... Ani jsem nechodila na žádné předporodní kurzy a zvádla jsem to.Měla jsem štěstí na moc hodný persovál.Nemužu si stěžovat ani na jednu sestřičku ani doktorky. Všechno mi krásně vysvětlovaly a byly fakt hodně trpělivé :-) Zítra už budou Anetce 3 týdny.Byly sme v ponděli v poradně a krásně přibíváme, už vážíme 4800 g a povyrostli jsme o 1 cm :-) Anetka je moje zlatíčko, štěstíčko a muj miláček.Jsem strašně moc štastná že ji mám!!!