jak jsem bourala
Tak jsem měla nehodu. V neděli jsem jela od kamaráda a vezla si Nojíka (7 týdnů) ,protože manžel mu ještě pomáhal se stěhováním a já byla utahaná jako pes (měli jsme poslední noci po hodině vstávání). jenže jsem byla zvyklá řídit pidiauto a tentokrát mi dali do ruky megana, ale už mi to bylo jedno, chtěla jsem domů....no a samozřejmě při nájezdu na dálnici jsem se někde chytla, protože byla tma, tak ani nevím za co a urvala jsem pravý zrcátko a roztříštila předek...holky, mě je blbě ještě teď...nic se nám nestalo, ale když jsem zastavila a volala manželovi, že už to neodřídím, tak jsem málem zvracela strachem...já vezla naše miminko a sedačka byla napravo!!!! :r: JÁ VŮBEC NEVÍM CO BYCH DĚLALA KDYBY SE MU NĚCO STALO!!!
A teď mám strach vůbec do auta vlézt...znáte to taky někdo? jak mám tohle překonat? jsem bez auta nemožná, musím řídit, jinak se nedostanu ani do krámu...ach jo....
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
a to sednout hned za volant!!! I když budeš mít strach, tak jde většinou o tu první jízdu, pak to opadne. Hlavní je, že se nic nestalo a plechy vem čert. Já sama jsem vděčná, že mě přítel po mé hořké zkušenosti dnutil sednout za volant, protože z toho, co se mi stalo, se mi ježí chlupy ještě teď . Je to 3 roky zpátky, kdy jsme týden před Vánoci jeli nakupovat do 25 km vzdáleného města dárky. Prvně napadl sníh, tak jsem řekla, že si zopáknu jízdu ve sněhu. Všechno bylo fajn, až... Bylo kolem páté odpolední, takže už tma, silnice namrzlý, takže se víc jak 20-30km/h jet dnedalo. Na dost frekventovaný silnici, na který je zákaz přecházet a vede nad ní nadchod, si to "máma" rozhodla naštrádovat přes silnici. Vběhla se čtyřmi dětmi a psem z druhé strany do vozovky a když jsem je zahlídla, vím, že se to nemá, ale dupla jsem na brzdu. Auto mi zatočilo přímo na ně, ale ze všech sil se mi to podařilo strhnout na druhou stranu, kde jsem zůstala stát. Přítel vylezl z auta a tak jí vynadal. Já začla brečet a sotva dojela pár metrů do obchoďáku, kde jsem zapomněla, co chci vlastně koupit. Ty děti byly malý a nechci domejšlet ty následky. Taky se mi nechtělo, ale týden na to mě prostě donutil a musela jsem jet. Tak do toho a uvidš, s první jízdou ten strach opadne