HÝČKAJÍ VÁS BUDOUCÍ TATÍNKOVÉ TĚHULKY?

18.03.2011

HOLKY, CO JSTE TĚHOTNÉ-JAK SE K VÁM CHOVAJÍ MANŽELÉ, PARTNEŘI ?

HÝČKAJÍ SI VÁS, HLADÍ VÁM BŘÍŠKO, PUSINKUJÍ HO APOD? VŠÍMAJÍ SI VÁS VÍC NEŽ KDYŽ JSTE TĚHU NEBYLY?
NEBO TO PROSTĚ TAK NĚJAK BEROU "NORMÁLNĚ"-JAKO BY SE V PODSTATĚ NIC NEDĚLO?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj, tak s Matýskem si taťka hladil bříško, když se prcek vrtěl, ale jinak nic moc, mně to tak vyhovovalo, já jsem si pupík hladila a s miminkem si v duchu povídala.
Teď když jsem podruhé těhu, tak je to stejné, miminko je ještě malinké, takže hladit se teprve bude ...
Jinak se k sobě chováme úplně stejně jako jindy. Přítel doma hodně pomáhá i když nejsem těhu, občas i navaří, no ale hlavně teď hodně pomáhá s Matějdou, hlavně k němu vstává v noci, což je super, protože po 2 letech jsem konečně vyspalá.
Samozřejmě se vždy zajímá, jak kontrola a miminko a tak. Jak říkám, s ním je radost mít děti ... :-)
Lištička Kačka + Matýsek

můj manžel to taky bral normálně :) já teda ani nestála o nějaké obskakování,sama jsem byla akční až dost,špatně mi nebylo,takže jsem neměla důvod,proč by mě měl obskakovat :) šahal na bříško,když malej kopal,to ano,ale že by ho zrovna pusinkoval,to teda ne :) taky nestudoval knížky o těhotenství ani o novorozencích,o porodu jsem mu řekla,jak to zhruba bude probíhat,aby aspoň částečně byl připraven :) u porodu byl skvělej a vlastně jsem po celou dobu těhu i porodu měla vše,co jsem potřebovala.o víc jsem nestála,možná patřím mezi méně náročné manželky a nebo mám tak skvělého manžela,nevím :s: :s:

my cekame prvni a jsme v pulce. Manzel je super! hodne se boji ale s mirou, porad rika ze tehtenstvi neni nemoc. Nosi nakupy a tezke veci, ale uklizet bych ho samotneho nepustila, dokud muzu tak proc ne. Mame to rozdelene jako pred tehotenstvim, on uklizi a umyva zachod, loznici a odpadkovy kos a ja zbytek :D Docela hodne umyva nadobi. Hodne pracuje z domu tak jsem rada ze ho budu mit u sebe po porodu. Myslim ze i pro mne je uklizeni odreagovani a dobry pohyb. Natira kazdy vecer nebo kdy si vzpomenu. Kolikrat uz spim a on dojde s kremem a zacne mne natirat :D sam si to uziva. Pusinkuje brisko a vyklada si s malinkou. Nevim jak to dela ale vzdy kdyz polozi ruku na bricho tak se mala uklidni a prestane kopat. Uz ted jsou kamaradi!

Tak já měla od přítele celé těhu hodně velkou pozornost.Musím říct že okolo mě opravdu skákal, pomalu mě nenechával nic dělat,bříško hladil poctivě prostě jsem si to fakt užívala....a teď si tuhle láskyplnou pozornost už 3 týdny užívá náš syn... :) Takže já si těhu fakt užila ;)

Ahojky Kylli!!! No tak pritel je laxni, bere me jako vzdycky, na brisko mi saha jenom kdyz mu to reknu a nebo kdyz hodne jim, ale to dela schvalne, aby me nastval... Jinak ale u nej to i s prvni dcerkou propuklo az tak po roce, jemu takhle maly mimca nic moc nerikaji, takze si budu muset zase pockat, nez se zacne zapojovat a tak....

ahoj, tak můj manžel bral obě mé těhotenství normálně. Nic extra neprožíval. Vesměs u prvního těhu jsem chodila od rána do večera do práce a on taky. Jen o víkendu jsme měli čas na sebe. Takže se snažil třeba pomoci. U druhého to bylo daleko složitější. Začal domu chodit ještě později a vše tada bylo na mě. O víkendu se léčil z práce a někdy pomohl. S domácností jsem pomáhat nechtěla-to bych zešílela z jeho způsobu uklízení. Tak občas šel s Ondrou ven a já si tu vše vklidu udělala. Jediné co mě na něm mrzelo, bylo to, že když věděl že už opravdu nemůžu, tak ho to nepřesvědčilo v tom aby mi více pomáhal. Taky jsem mu to jednoho krásného dne pěkně vysvětlila a on byl z toho docela špatnej. Holt se stalo. Asi jsem si snim měla promluvit dřív a ne až 3měsíce po druhém porodu :///: :a:

mně fyzicky napadl v 6. měsíci těhotenství,mlátil mě do hlavy,pokousal na obličeji a dokonce vyhrožoval,že mi dá i pořádnou ránu do břicha, vše bezdůvodně,vyhodila jsem ho,ted je mojí holčičce 7 týdnů a jsem s ní opravdu štastná,je to můj miláček

Ahoj, tak při prvním těhu to tak vůbec nebylo, manžel se ke mě choval jako dřív, ani bříško moc nehladil, pokud jsem mu výslovně nedala ruku tam, kde dítě kopalo :) Teď jsem těhotná podruhé a prožívá to naprosto odlišně, už i z testíků se radoval jako malej (a to u prvního ne, i když to bylo dloooouho plánované :€): ), nenechá mě skoro nic dělat, vysává, vytírá, se psem chodí, s malou mi hodně pomáhá, abych ji netahala, když jsem unavená, tak si ji vezme na starost a ať jdu prý spát :~!: Prostě teď si nemůžu stěžovat :kiss: ale dost možná je to taky tím, že od začátku jsme měli takové drobné problémy, nejdřív s hematomem, to jsem měla odpočívat, zákaz sexu a tak, a potom později po 25tt předčasné kontrakce, tak se asi bojí, aby mimču něco nebylo :)

Ahoj, tak manžel mi pořád říkal, že těhotenství není nemoc. Několikrát jsem měla problém a to bylo vidět, že se o mě a o mimi strašně boji, ale jinak byl laxní. Břicho mi nemazal ani jednou,nepusinkoval,nehladil... Ale musím uznat, že je skvělý otec.

Jo, hýčká si mne víc... pořád mi zakazuje něco zvedat, brát, namáhat se... včera mě dostal přiznáním, že mu to naše budoucí mimčo asi došlo pořádně až teď o víkendu, když mi hladil bříško... že předtím to bylo pořád ještě takové "neurčité" a teprve teď mu došlo, že už je to fakt tady, skutečné a že budeme mít zase o prcka víc...
Akorát někdy bych chtěla víc pozornosti a jindy mě zase ta pozornost trochu rozčiluje... ale to je asi normální, jednak za to můžou hormony a jednak fakt, že jsem ženská ;) :s:

Partner byl moc hodný,hladil bříško,masíroval záda a žebra, když už jsem myslele že umřu,namáčel mi oteklé prsty u rukou a hlavně sledoval pohyby miminka.Jinak v domácnosti mi nepomáhal,je stále v práci,ale težké věci nosil.Tak strašně se o nás bál,že mi pak sebral klíče od auta /5.měsíc/ a směla jsem řídit až po porodu.
Na bříško mi mohl sahat jen partner,já nesnášela když na mě šahal někdo cizí.
Monina

Tak ja musim sveho pritele jenom pochvalit. Jsem za nej hrozne rada. Protoze celkove jsem tak pozorneho kluka nikdy nemela. Nejenze se porad zajima, jak mi je, zda nejsem unavena. Natira me kremem proti striim, ne tedy kazdy den. Hladi a pusinkuje brisko. Ale do toho chodi pres den do prace, po praci jeste masiruje, protoze je maser a o vikendech rekonstruuje nas bytecek, kam se budeme stehovat nekdy v kvetnu. Abychom usetrili, tak chce delat vsechno sam a s pomoci brachy, meho taty a jeho taty. Vidim na nem, jak je unaveny a vycerpany, ale nikdy na me neni neurvaly a nervozni. Jsem zvedava, jak dlouho to tak vydrzi :-)

Ahoj! tak můj manžel je moc pozorný, čekáme první miminko, často mi bříško hladí, pusinkuje a povídá si s ním, až mám někdy pocit, že si s ním povídá víc než já :) je to krásné období, jen mi ho zatím nemazal, snad se i k tomu dostane :) Ale přsně, jak píšete, moc to ti chlapi asi celkově neprožívají, přece jenom, jen my víme jaké to je nosit v bříšku náš poklad :h: spíš si s dětmi pak vyhrají, až jsou větší, až jen neleží a prostě už s nima "něco je" :)

Ahoj, tak u prvního těhotenství ani ne, ale přiznám se, že ani já to nijak neprožívala. Nepovídala jsem si s miminem, nezpívala mu, ani nečetla pohádky :) Podotýkám, že bylo plánované, ale já na to asi nějak nejsem nebo co :s: .
Teď jsem těhotná podruhé, dnes 16 + 2, já to opět nějak neprožívám a muže jsem viděla naposledy začátkem ledna, takže ten taky ne. Ale mi to svým způsobem vyhovuje - jak to neprožívám moc já, tak nevím, jak bych zvládala, kdyby mi někdo mluvil na břicho. Vadí mi i to, že mi ho někteří lidé ošahávají :s: .

In reply to by femme.fatale

přesně tak. Já jsem ani jedno těhotenství nějak neprožívala. Bříško jsem si hladila jen minimálně-třeba jen když mimčo koplo. Nemluvila jsem na bříško ani jsem nezpívala, nepouštěla hudbu apod..prostě jsem to vše brala tak nějak normálně. Ani fotečky z UZ jsem nebrala jako něco úžasného a nutného. Ani jsem nebyla na 4D ultrazvuku abych měla video.

In reply to by JaMiOn

Ty mi úplně mluvíš z duše :) I s těmi UTZ - fotky mám, protože je dávají v podstatě automaticky (i když se platí). Jsem za ně ráda, jsou hezké, to zas jo...ale třeba 3D nebo 4D jsem nechtěla ani v prvním, ani teď. Jednak ty peníze umím utratit líp, druhak (ať se na mě nikdo nezlobí, ale já to tak prostě mám) se mi ty 3D fotky hrozně nelíbí, ty děti mi tam přijdou tak ošklivé, že bych se pak bála, že se mi TOHLE narodí :-D . Možná je to tím, že jsem viděla jen „cizí“ děti, ale ani tak po tom netoužím.
To druhé aspoň poslouchá pohádky, když je čtu Míše :) . Nicméně myslím, že i ona znala můj hlas dobře, přeci jen jsem přes den mluvila dost.

In reply to by femme.fatale

já to taky nijak neprožívala,břicho jsem nehladila,jen málokdy. Přítel občas pohladil. A taky mi vadilo,když mě někdo cizí hladil po břichu,to vadí fakt asi každé těhulce. A ještě víc jsem nesnášela řeči typu....kde ho mám,že nemám břicho a pod.

In reply to by MiBa

Jsem ráda, že nejsem sama, kdo si nehladí břicho a podobně :) Já teda břicho měla, přibrala jsem 21 kilo, naopak mi někdo říkal, ať nelžu, že mám tak maximálně 8, což mi přišlo taky na hlavu. Ale aspoň vím, co mi vadilo a snažím se podle toho chovat k těhotným kamarádkám :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Já to taky nechápu, kde se to v lidech bere :s: . Nejvíc mě zarazila jedna holčina ze školy, já ji skoro neznala a ona mi mezi dveřma ošmatlávala břicho. Byla jsem tak v šoku, že jsem se ani na nic nezmohla. A pak tchyně...já ji mám ráda, ale tohle mi hrozně vadilo. Jenže říct jí: "Nesahejte mi na břicho," mi přišlo tak nějak ještě horší. Takže jsem to raději těch pár návštěv vydržela. A když jsem neřekla nic prve, teď mi to přijde už tuplem blbé, ale zatím mi na něj nesahá ani na něj nešišlá...
Ale jako by to bylo normální, když potkám třeba souseda, sahat mu na břicho :///: .
A jak tu holky píší, že jim partneři mažou břicho - kdyby mi ten můj chtěl namazat břicho, snad mu zavolám sanitku, jestli si nepřivodil úraz hlavy :€): .

In reply to by femme.fatale

Hahaha...
Jinak mě by taky třeba vadilo, kdyby mi břicho ošmatlával někdo jiný, tuhle výsadu má akorát manžel, Gabčulka a ještě jedna moje nejlepší kamarádka, od ostatních by mi to vadilo... ale třeba když vidím kámošku, co má krásné těhotné bříško, tak se vždycky rozplývám a rukama jakoby naznačím pohlazení nad bříškem... to se mi zdá přijatelné ;) (bráno podle toho, jak by se to líbilo mně)
No a kromě toho mi hlazení bříška v těhotenství přišlo tak nějak jako ty nejerotičtější doteky, vyloženě jsem po tom toužila a potřebovala to... sama jsem to manželovi i řekla, protože to bylo fakt něco, co mi přišlo maximálně vzrušující a cítila jsem při tom takovou krásnou sounáležitost - nebo tak nějak jsem to prostě cítila, nenacházím zrovna ta pravá slova, snad jsem to vystihla, aby to bylo pochopitelné a ne úchylné :///: Ale prostě během těhotenství jsem to tak cítila...
Na závěr bych jen dodala, že manžel mi břicho taky nemazal (on jen každý večer, když byl doma, chudák, masíroval olejíčkem hráz - ale zase mu to šlo tak hezky, že mě nenastřihli a i porodní asistentka řekla, že je to poznat)... ale břicho mi fakt nemazal ;)

In reply to by Blue Jane

Já doufám, že to nevyznělo, že to považuju za nenormální (třeba to mazání břicha). To vůbec, pokud to oběma vyhovuje. Chápu, jak jsi to myslela a úchylné mi to rozhodně nepřijde. Já si to těhotenství užívám tak nějak posvém :)
Když mi třeba kamarádka na břicho sáhne, tak to nějak neřeším. Vadí mi spíš to, když se někdo vyloženě ohne k břichu a mluví k němu, to mi přijde fakt uhozené. Ale jsou horší věci na světě.
Ještě mě v této souvislosti napadá přítomnost otce u porodu. Mně se třeba vůbec nelíbí názor, že když byl chlap u plození, musí být i u rození. Muž se na to nějak netvářil, nakonec ani nebyl v ČR, tak to bylo vyřešené. A mě by nenapadlo ho k tomu nutit.Teď u druhého uvidíme, pokud to bude tak rychlé, jako prve, nejspíš by ani nestihl odvézt malou k jedné z babiček... Tím jsem jen chtěla doplnit to „těhotenství“ otců.

In reply to by femme.fatale

Ne, neboj se, určitě to tak nevyznělo... i když mě osobně třeba to mazání břicha přijde spíš jako takové to normální mazání, třeba po koupání, a to považuji za věc ženy, neumím si představit, že by mi třeba muž mazal ruce, nohy a ostatní části těla... snad teda záda, ty jo, ale na ty si člověk sám nedosáhne... na rozdíl od hlazení břicha, to mi přijde jinak, než mazání krémem... ale jak píšeš, když to vyhovuje oběma, tak nic není zakázané nebo nenormální...
Ale přítomnost otce u porodu mi přijde moc fajn (za podmínky, že i on to chce)... mě to moc pomohlo, byla jsem za tuhle možnost velmi ráda a manžel tam být chtěl, takže jsem ho nemusela třeba nutit nebo na něj tlačit... i když jsem měla porod rychlovku, tak mi tam byl děsnou oporou (i když bych v pohodě porodila i bez něho, kdyby na věc došlo) a doufám, že i tentokrát tam bude... teda že to stihne - pracuje v Brně, takže jestli by příští porod měl být rychlejší, než předchozí, tak nejspíš nestihne ani dojet... ale raději krátký porod, než abych čekala, až táta dojede, že...
A myslím, že i on byl rád... pochoval si úplně čerstvé miminko, předtím mi podával pití a já mu drtila ruce při kontrakcích a mezitím jsme žertovali... a pak si mimčo šel "ohlídat", když malou šli zvážit, prohlídnout, zabalit a choval ji a fotil a prostě i když většinou to byly jen prkotiny, porodit a zvládnout to vše jsem musela stejně sama, tak jsem jeho přítomnost vnímala velmi pozitivně... první dítě jsem rodila sama, tenkrát to ani nešlo, manžel se to dozvěděl až třetí den, protože já jsem musela ležet a nemohla jsem dojít ani na chodbu k telefonu a mobily nebyly, a já jsem celé ty tři dny byla šíleně nervozní, vyhukaná a nejhorší bylo, že o tom vlastně nikdo nevěděl, až když mě babička nezastihla doma, tak mě začala telefonicky nahánět, jeslti náhodou nerodím a já už byla tři dny maminkou... ale první muž byl voják, byl v Praze a domů jezdil na víkendy a většinou, když byli někde na stavbě, tak jednou za dva týdny...

In reply to by Blue Jane

Já bych taky byla moc ráda, kdyby u porodu byl. U toho prvního byla nakonec kamarádka, za což jsem jí vděčná, i když to byla bezproblémová rychlovka. Myslím, že kdyby byl doma, tak tam půjde a taky bude rád (určitě raději, než když takhle Míšu viděl až v jejích 4 měsících), ale prostě není z těch, kdo se na to těší od positivního testu.
Teď bych chtěla aby se povedlo, aby tam byl. Ale raději se moc netěším, Míše bude 19 měsíců, tudíž bude třeba ji někam "umístit". Jak říkáš - raději fofr sama, než čekat.
Já jsem to hlavně myslela tak, že pokud chlap nechce, tak se nelíbí, když se na něj tlačí. Někde jsem četla pěkný názor, že dříve to nebylo zvykem a najednou se to rozmohlo, až někdo může mít pocit, že tam chlap bát musí. Ale pokud se na to on z nějakého důvodu necítí, není asi pro nikoho dobré, aby tam byl. Ženské od malička tak nějak tuší, že pokud budou chtít vlastní dítě, budou muset u porodu být. Chlapi ne.
Každopádně přítomnost u porodu ještě z nikoho dobrého otce neudělala.
Jinak teda s tím prvním porodem to je jak z jiného světa (snad to nezní moc blbě, ale nevím, jak líp se vyjádřit), to si ani nedovedu představit, že by se rodina dozvěděla, že rodím, až když bych jim chyběla (zvláště v dnešní době mobilů, kdy se mě každý den někdo ptal, jestli UŽ).

In reply to by femme.fatale

Jo, jak z jiného světa... neměli jsme doma telefon (žádost jsme sice měli už půl roku podanou, ale číslo nám přidělili až asi za další rok a kousek), naši neměli telefon, v dědině bylo telefonů jen pár, takže nějaké to dnešní psaní smsek a volání i několikrát denně se neprovozovalo... volalo se jen v nejnutnějších případech (doktor atd.)... dnes už se ani nechce věřit, že to bylo možné... jo, byl rok 1990... a když bydlíš v jiném městě, než zbytek rodiny, tak prostě ta komunikace byla omezená na osobní návštěvy... ale taky se psalo víc dopisů a posílaly se telegamy... a dnes je všechno zase jinak...
Kam se starším dítětem naštěstí řešit nemusím, doma bude starší syn a o patro níž děda, takže tohle je nejmenší problém... největší bude, aby táta z práce stihl dojet včas... a tak si říkám, že kdyby to bylo jak minule, tak by to bylo fajn... tenkrát to bylo něco jako šestý smysl nebo tak něco, protože jsem ještě odpoledne Tomovi volala, že dnes je mi parádně, že jsem zvádla všechno vyřídit, co jsem dlouho odkládala, že jsem se v noci konečně pořádně vyspala a že je mi tak dobře, jak už dlouho ne... a protože jsem na druhý den měla termín porodu, tak prostě v to pondělí před desátou večer dojel domů, protože měl nějaké tušení... a o půlnoci jsem dostala kontrakce a ve tři už byla Gabča na světě... takže načasování ideální... tak snad to tak vyjde i teď...

In reply to by Alca206

Já začala podle návodu v tom 34. týdnu... rodila jsem 38+2, takže jsme měli namasírováno něco přes tři týdny... ale chce to fakt poctivě, ze začátku to je docela nepříjemné... ale tak asi po týdnu už sama poznáš, že je to lepší a lepší...

u prvniho hyckal, u druheho uz tak moc ne, ale ja mela i o hodne mensi brisko, kdyz jsme jeli do porodky, tak jsme se oba divili, ze uz se ten den narodi :? Prislo nam to nejak brzo :s: :s: :s:

U prvního těhotenství to bral jakoby se nechumelilo a když jsem mu já sama neřekla, jestli si nechce šáhnout, jak malé kope, tak by ho to samotného nenapadlo. Teď jsem v 11tt a podniká "výpady" ze zálohy na mé břicho (musím si na to zvyknout, přijde mi to divný, protože jsem na to nebyla od něj zvyklá a ostatní? ty vždycky bříško pohladili a ještě se zeptali dopředu, jestli mi to neva). Takže u nás obrat o 180°:-) Snad mu to vydrží i až se mimčo narodí, u Kačenky větší zájem o ní začal jevit, až ho začala "bavit" (jako, že reagovala na jeho hrátky.

In reply to by Terinka84

TO JE ZAJÍMAVÝ, MYSLELA JSEM SI, ŽE SI UŽÍVAJÍ PRVNÍ DÍTKO A DRUHÉ UŽ BEROU TAK NĚJAK NORMÁLNĚ

TO JSOU KLASIČTÍ CHLAPI-DÍTĚ JE ZAČNE ZAJÍMAT AŽ V TU CHVÍLI, KDY DOKÁŽE MLUVIT, HRÁT SI A PROSTĚ FUNGOVAT

JÁ TEDA MUSÍM PŘIZNAT, ŽE POSLEDNÍ DNY TOHO MÁ PŘÍTEL V PRÁCI HODNĚ, JE NĚJAKÁ NENALADĚNÝ A JÁ SI VEDLE NĚJ PŘIPADÁM JAKO JEN SPOLUBYDLÍCÍ.UŽ MĚ TO FAKT NEBAVÍ A DNESKA UŽ MU TO ASI ŘEKNU, PROTOŽE JAK ZPÍVÁ ELÁN: "NEJHORŠÍ VÝČITKY, JSOU TY NĚMÉ". JEMU TO MOŽNÁ PŘIPADÁ NORMÁLNÍ, ALE MĚ TEDA NE.

In reply to by Kylli

já tomu taky nerozumím:-), ostatně jako většině mužských pochodů. teď je z kačenky poprděnej a když je doma (což moc v týdnu není, dlouho pracuje, tak jí vídá tak hoďku), tak si s ní pořád hraje, dřív, když jen ležela hlášky typu - víš, mě nemotivuje se o ní starat, když na mě nereaguje, se budu víc zajímat až bude větší (dík za upřímnost, ale já se musím starat, ať reaguje či ne, ale co, hlavně, že se to změnilo) a tím u druhého bude větší pomoc s tím, že se bude starat o Kačenku, případně překvapí a bude si chtít vynahradit o co přišel s ní, ale čert ví, kdo se v nich má vyznat.
A určitě, i když se ti do toho nechce, tak si s přítelem promluv. rozhovor v klidu je výrazně lepší než pak za nějaký čas, až pohár přeteče nějaká vášnivější debata.

ahoj u prvního byl pozornej,hladil bříško,mazal ho i si povídal.Ted u druhého oba občas zapomenm že čekáme další mimčo v září .-), takže už to není tak žhavé

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky