Hrozná debka...musim se vykecat : (

Musím se přiznat...uběhl další týden...já jsem se z myšlenkou smířila...teď musím počkat a v klidu se dohodnout jestli opravdu souhlasí abych otěhotněla například ve 4 letech Barunky...chodila rok do práce..kterou mám opravdu pohodovou...tak s tím nemám problém,ale potřebuji mít jistotu, že to opravdu tak bude a to mu nedochází :( Ty chlapy jsou někdy takový ... :? :? zjišťuju, že jak to do něj už dva dny každý den hustim začíná mít na to úplnou alergii...musím teď o tom přestat mluvit a nějak si to v sobě urovnat :? :? což z mojí povahou to hrozně těžký.... :)

Ještě dodatek-jak tu radí ostatní, pokud jsi mladá a šla bys jen třeba na rok do práce, tak to je úplně o.k., naopak byste na tom asi byli finančně líp a odpočinula by sis pak s malýma dětma doma, jenže je otázka, kolik je teď tvému současnému dítěti-rozhodně bych ho nedala do jeslí.

p.s. všem se omlouvám, za tak dlouhý text. :€s€: :s:

Ahoj, chápu, že se cítíš asi hrozně. Já to mám trošku naopak, ale ustupuju svému muži, i kvůli mému věku. Já bych asi na tvém místě volila co nejvhodnější argumenty v komunikaci.
Třeba jen záleží na tom, jak to vykomunikovat. Pokud chtěl předtím víc dětí-například dvě, tak proč ne. Můžete zvážit několik věcí:
1. jeho hlavní argument jsou finance, tak bych mluvila o tom, že čím dřív půjdu na mateřskou s druhým, tím méně let budu celkem doma a budu vydělávat
2. snažila bych se ještě v těhu nebo před druhým sehnat brigádu, pokud to jde z domova nebo roznášení letáků, apod.-nevím, odkud jsi a jen pokud ti to tvoje profese umožňuje. Například pokud jsi masérka, mohla by sis vzít pár klientů, i s druhým dítětem-dělat tři masáže týdně a tím přivydělat na druhé mimčo. Ale vím, že při dětech to jde asi těžko.
3. zvážila bych, jestli nejde refinancovat hypotéku nebo udělat jinou finanční možnost-zeptat se, zda jde hypotéku snížit za pár let, zaplacením částky navíc, například kdybyste našetřili 100tis. za tři roky a dali je na hypotéku, jestli by se snížila.
4. pokud máte dům-nešlo by pronajímat pokoj nebo dva třeba i zahraničnímu studentovi? třeba jen na dva měsíce?
5. zvážila bych finanční možnosti celé rodiny-je možné, aby ti rodiče na něco přispěli nebo sis něco šetřila? já vím, zase-při mateřské to asi moc nejde, ale třeba se najde možnost i tam, kde ji teď nevidíte.
6. volila bych argument, nejen že to dítě chci, ale že to stejně nemusí hned vyjít, že otěhotnění trvá několik měsíců, u někoho i pár let. Nevím, jak vám to trvalo dlouho, ale nám třeba rok a znám případy, kde to trvalo tři roky, čtyři roky, atd.-tak bych být tebou zkusila i tohle
7. těžší kalibr bych zvolila argument tvé tělo-tvé zdraví, ty jsi matka a rodička a měla bys mít hlavní slovo, kdy jsi na to připravená (ale říct to pokud možno mile-například miláčku, to a to, chápu tě, ale ...bla bla)
8. no a přidala bych již tebou řečený argument, že mít malé děti, kór v krizi se nevyplatí finančně nikdy, nevíme, co bude za pár let a naopak, čím blíž budou děti k sobě, tím víc si budou rozumět a tím dřív ty budeš moct pak pracovat. Takhle z tebe dělá ženu na mateřské na dalších napříkald 7 let. Pokud bys měla druhé hned, tak budeš na ní celkem už jen třeba 4 roky. Což je setsakramentský rozdíl finančně-když už tolik kouká na ty finance.
9. druhé dítě asi nestojí tolik-spoustu dětí podědí po prvním, pokud budete čekat několik let, tak je to nevýhodné podle mě i z hlediska stravování a oblečení dětí-některé věci tak dlouho schovávat třeba ani nebudete, co se týče jídla, tak takhle bys stravovala obě děti společně kašičky, atd.-vařila jim skoro stejná jídla, kdežto dětem o tolik let dál od sebe bys asi nevařila podobná jídla.
10. máte zahrádku? rádi na ní děláte? Pak bych tam něco zasadila, snažila se využít to, že mohu mít vlastní zeleninu, ovoce, brambory, dá se na tom taky dost ušetřit to, co byste jinak kupovali a platili za to.
Já vím, je to asi naivní představa, ale je to i zdravější na léto pro děti.
11. naopak takhle by děti stjené věci využily ve stejné době-například kolo-zdědily by po sobě, bazének-koupaly by se spolu, sprcha-šly by do ní spolu. Když budou moc od sebe, tak už dohromady toto nevyužijí.

Ahoj, vím přesně jak se cítíš. Tuto zradu jsem zažila taky a o to byla touha po druhém dítěti větší a větší a tím i větší můj vztek. Když jsem spolu začali chodit, říkával, že jedináčky nikdy nechce, že bude rozmazlený a tak. Tak jsem s tím počítala. Ale po porodu malé otočil názor, že dvě děti neuživíme a takový kecy. Takovou beznaděj jsem nikdy nezažila a bylo to hrozný. Ale věděla jsem, že hádáním ani vztekem si nic na něm nevymůžu. Vyčkávala jsem, ikdyž jsem spíš horká hlava. Sem tam jsem na to otevřela téma, ale věděla jsem kdy zavčas z toho vycouvat. Našla jsem si argumenty a jednou se do toho pustila. Že velké investice už nebudou. Vše je nakoupeno s prvním miminem. Protože se třetím nepočítáme, tak by se hadříky mohly hned prodávat, z toho by byla taky kačka na nové hadříky. Hračky se taky nemusí tolik kupovat. Postýlky, kočárek, vanička a tak je už koupeno a pak by se taky hned prodali. A jestli uživíme jedno dítě, určo druhé uživíme taky. Ten knedlík nebo rohlík navíc už nás nezabije. Samozřejmě taky argumentoval tím, že ho neuživíme... Tak jsem mu taky řekla, že jsou na tom lidi hůř a mají více dětí a nepoznáš na nich, že strádají a to, že nemůžeš dát dítěti vše, tak ho vlastně posiluje než jednomu, kterému můžeš koupit vše a pozornost je soustředěná jenom na něm a to ho může deprimovat, že v pubertě se to otočí proti nám. Bude mít v životě i parťáka, protože až jednou nebudeme, tak rodina tu pro něj bude vždy a i kdyby se na něj vykašlali všichni kamarádi, tak rodina mu vždycky pomůže. Já si spíš myslím, že chlapi se bojí, že by museli při dvouch dětech se víc zapojit, což by vzalo jejich pohodlí a svobodu a to oni nechtějí. Vidím to na to mým... pro něj se změnilo jenom to, že příjde domů a může se s malou pomazlit, ale jinak si dělá co předtím... A výmluva kvůli hypotéce mě příjde dost mimo mísu. Protože hypotéky se uzavírají na 20-30 let a to, že odsunete dítě za dva roky nic nevyřeší. Já se na mateřské naučila šetřit a zjistila jsem, že se můžeme ještě uskromnit a kvůli dítěti bych to udělala a moc ráda. Přeji hodně štěstí a shodu v názoru na druhé dítě a snad brzké snažilkování. My jsme se naštěstí dohodli a od prosince se snažíme, tak snad se nám zadaří. Jo a ještě něco, mojí podmínkou, když jsme se začali snažit byl slib přítele, že bude to druhé dítě chtít a milovat jako to první. Co mi slíbil. Takže ještě jednou hodně štěstí!!! Jo a o té zradě bych mu taky řekla, ale nic nehrotit, v klidu si promluvit, hádka by to jenom zhoršila. Max. uzavřít dohodu, že to druhé opravdu jednou bude, aby jsi nebyla zklamá ještě víc a to už bys nemusela tuto druhou zradu vydýchat. Tak ať ti řekne narovinu, zda to oddalovaní není jenom pokus se tomu vyhnout. Ať ti to řekne na férovku. Aspoň budeš vědět s čím počítat a jak se zařídit...

Ahojky, to je mi líto. Myslím, že hodně záleží i jak jste se dohodli ještě před narozením prvního dítka. Pokud jste se dohodli, že budete mít děti brzo po sobě, tak by s tím neměl mít teď problém. Pokud ano, tak byt tebou, dám si pozor. Ono třeba za ty 2 až 3 roky si to rozmyslí úplně a pak Ti jen oznámí, že už se na další dítě necítí a budeš zklamaná ještě víc. Myslím, že pokud další dítě opravdu chce, tak ho bude mít rád kdykoli se narodí. Jestli za rok nebo za tři. A tu hypotéku budete mít stejně pořád, i za ty dva roky co on chce čekat. Akorát nevím na co čekat. Podle mého názoru je lepší když tu hypotéku budete splácet oba z výplat než z rodičovské. Takže děti radši brzo po sobě a hurá rychle zase vydělávat ne? :a:

Ahoj,naprosto chápu tvoje zklamání....vždycky jsem chtěla alespoň dvě děti,teď máme holčičku 7 měsíců a manžel mi řekl,že už druhý dítě nechce.Taky to beru jako zradu.Je dobře,že tvůj alespoň s druhým do budoucna počítá a ty se alespoň na chvilku vrátíš mezi lidi :///:

Ahoj, to je strašně těžké ... Já si ani moc nemyslím, že snad jde o peníze.
Já mám kluky od sebe 2,5 roku, je jim 4 a 1,5 roku a nemůžu so stěžovat. Tak jsem si to i přála.
Já v tom vidím naopak finanční výhody.
Vesměs druhorozený vše dědí po prvorozeném a nemusím nic dlouho schovávat. Na druhorozeného jsme pořizovali fakt minimum věcí. U prvorozeného jsem měla velmi slušné výdělky, takže jsem měla i dobrou PPM a tu samoou jsem měla i u druhorozeného, smlouva mi pořád trvá. Můžu se dříve vrátit do standardního pracovního procesu. Prvorozený byl po nástupu do kolektivu hodně nemocný, nevadilo to, když jsem stejně doma i s mladším. Věřím tomu, že se stihnou promořit všemi nemocemi ze školky dříve než nastoupím zase do práce. Všechny aktivity můžeme plánovat dohromady, kluci v podstatě mají stejný režim a stejné nároky.
Asi všude se najde nějaká výhoda a nevýhoda, nám to vyhovuje takto. Tebe plně chápu, ale pokud je vaše rodina jinak v pohodě, tak bych neuvažovala o odchodu. Spíše si zkuste v klidu popovídat a objektivně zdůvodnit klady a zápory jednotlivých řešení.

Ahojky, asi je to velice nepříjemná situace, ale myslím, že když se na 2-3 roky vrátíš do práce, tak to bude i pro tebe lepší... Navíc budeš mít znova nárok na mateřskou, která je ve většině případů mnohem vyšší než rodičák...Mi jsme s manželem řešili opačnou situaci. On by chtěl děcka hnedka po sobě do 2 let, ale já se sama chci zase na chvilku vrátit do práce mezi lidi. Svého chlapečka naprosto miluju a užívám si to s ním, ale kontakt s lidmi mi chybí... :a:

chápu tvůj vztek asi byhc byla na tom stejně ale nutit ho nemůžeš holt až bude chtít tak ti řekne no, musíš čekat :-) je v tom zase výhoda zase 6 let bejt doma to je na zcvoknutí ne? já sem šla do práce po 2,5letech a pracovala jsem půlroku a pak jsem otěhotněla a uplně mi to tak vyhovovalo že jsem aspon nachvilu byla mezi lidma :-) budou od sebe sice skoro o 4 roky ale nenadělám nic, taky sem musela čekat až o tom přítel sám začne mluvit že by už chtěl :-)

to mi mrzí.. ale určitě budeš spokojenejší :) najdeš si práci na nějakou dobu a pak si zase (odpočineš) na mateřský :)