holky takova otazecka na telo...

Holciny, neni pochyb o tom, ze sva ditka milujeme, jsme za ne stastne a urcite jsme i dobre mamy, ake prave proto ze se tak snazime, tak je toho nekdy fakt dost a cloveka to unavi...tak hlavu vzhuru a klidne nervy-ty bych potrebovals hlavne ja.. papa

ahojky já jsme ráda že mám malého ale je pravda že sjme si to představovala jinak že se vdám bdud mít dítě vztah hezkej fajn chlapa.. výlety dovči. pěkný manželství.. no nemám nic jen krásnýho syna.. lituju že sjme mu to takhle zařídila a nenašla mu lepšího tátu, ale jsme ráda že ho mám i když musím přiznat že bez syna bych věci řešila už jinak a snáz... ale je to moje těstí.. občas mě to jen přepadne. že vlastně dítětem sjme si to zavařila.. neplánovala sjme ho s partnerem.., jsme více méně už sami bez táty..

To vis, ze jo. Svy deti miluju, ale musim rict, ze zivot bez nich byl mnohem bezstarostnejsi, mohli jsme delat, co jsme chteli, chodit, kam jsme chteli, taky jsme meli vic penez a spoustu jinejch veci. Napada me to docela casto, jak bysme si zili, kdybysme je nemeli. Ale deti jsme chteli, tak holt musime neco obetovat a nelituju, ze jsme si je poridili.

ale jó, já zas vzpomínám, jak sem se mohla jenom tak poflakovat po nocích a jezdit si kam se mi zachce, spát někde v lese.. každej určitě vzpomíná, ale tak až budem starý :s: ona byla taky občas dost nuda, s dětma së nenudíš:)

Ahoj, já si určitě občas zavzpomínám, jaká to byla svoboda, ale vrátit bych to období nechtěla. A i když mám občas pocit, že mě musí brzo odvézt do blázince, jsem teď spokojenější než dřív. ;) Asi bych bez dětí měla pocit, že ten život je takovej "nekompletní". :///:

na tu dobu před dětma s manželem s úsměvem zavzpomínáme :-) a spíš si říkáme, co jsme vlastně dělali?? Bylo takovýho času a my to většinou proflákali :s: Přijde mi, že s dětma toho teď zažijeme víc. Bylo to jiný, ne lepší, prostě jiný...
My jsme měli děti těsně před třicítkou, takže jsme si stačili dostatečně užít všechny pařby, teď když jde manžel pařit, je brzo doma a druhý den nepoužitelnej, už to nejni jako za mlada. Takže nám to tolik nechybí. A když chybí, tak naštěstí pohlídaj babičky :one: A taky se vzájemně střídáme v hlídání večer, chodíme na tréninky, plavání.. (každý sám).
Ale k tvý otázce, jestli jsi divnej patron - ne, nejsi, když jsem bez dětí, tak se slzou v oku nevzpomínám a užívám si tu chvilku sama pro sebe ;)

U nás to často říká manžel. Já, jsem si toho vědoma, ale nestýskám si, pořád si říkám, že jsem šťastná, že dítě mám a že je zbytečné ohlížet se zpět, beru to jako že před dětmi to byl jiný život a teď, že mám život bohatší a nový. A myslím, že časem se ta pohoda zase vrátí až budou děti samostatnější. Ale to si zase budeme stýskat, jak bylo hezké, když to byla batolata a tulila se :). Každý období má něco a člověk chtě nechtě srovnává, to je přirozené, takže si ty myšlenky vůbec nezakazuj a přijmi je. Důležité je v hlavě si srovnat, jak se věci mají a že vše je vývoj života a že život je krásný jak s dětmi tak bez nich :)

já to říkám také často, nedávno jsme si s manželem taky posteskli, samozřejmě své děti máme nejraději na světě, ale za celý den je toho až nad hlavu poslouchat ty jejich nálady a pištění,dohady,resit co jeden druhému bere.Chctějí jít ven, pak nechtějí nakonec zase jo, než se nachytáme je hodina :00: Někdy mám pocit, že skončím ve cvokárně, syn někdy absolutně nemá potřebu poslouchat,takže to je o nervy. Zase na druhou stranu když si vzpomenu kolik lidí dětičky mít nemůže, tak klid na pár let oželím, nebudou pořád malí a jednou budu ráda, když budou sedět doma a já nebudu přemýšlet kde zase trajdají

ANO ANO ANO. Třeba když jsem táhla dnes v Albertu kopajícího a vřískajícího bobánka od vystavené babety. Kdykoliv jdu do města s mastnou hlavou a oloupaným lakem na nehtech. Když slyším, jak sestra obráží večírky, zatímco já doma žehlím u Sexu ve městě a mohu o tom jen fantazírovat. Když se pokouším zapnout své "staré" kalhoty a navleču je jen nad kolena. Když vidím v zrcadle svoje prsa....................................................

ANO ANO ANO. Třeba když jsem táhla dnes v Albertu kopajícího a vřískajícího bobánka od vystavené babety. Kdykoliv jdu do města s mastnou hlavou a oloupaným lakem na nehtech. Když slyším, jak sestra obráží večírky, zatímco já doma žehlím u Sexu ve městě a mohu o tom jen fantazírovat. Když se pokouším zapnout své "staré" kalhoty a navleču je jen nad kolena. Když vidím v zrcadle svoje prsa....................................................

Ahoj!
Divnej patron opravdu nejsi, myslím, že to má hodně mamin. Já jsem teda za dcerky hrozně ráda, ale když můžu vyrazit s kamarádkama (taky všechno maminy) na pařbu (hlídá tatínek), tak jsi na děti ani nevzpomeneme a pořádně si to užijeme a zrelaxujeme :///:, ale když jdu druhý den v poledne domů (spím u kamarádky)tak už se na ty cácory strašně těším a když už jsme u toho vzpomínání, mě nejvíce chybí spánek, ne že bych byla s holkama nějaká nevyspalá, ale byla jsem zvyklá si občas lehnout odpo a dáchnout 2-3 hodinky a o víkendu ponocovat a pak dlouho vstávat a to už taky nejde a taky mi hrozně chybí, že když uklízím tak si nemůžu pustit hlasitě hudbu, protože ta mladší spí, vím že to jsou prkotiny, ale chybí mi :€h: !
:a:

Jasně kdo by nepomyslel,jen tak si někam vyrazit aníž bysme museli hledat hlídání a hlavně když jsem ve stresu tak si to nejvíc říkám,že by bylo fajn někam zalézt a nevyjít aspon týden.Ale pak uvidím jak se ten nejmenší na mě usměje a sem v sedmém nebi že ty dětičky mám ;) :a:

já skoro každý den :s: :00: a to mám podle jiných fakt hodné dítě..no ono je to i věkem,člověk když má dítě později,tak je už fakt lenivější,zvyklý na svoje pohodlí a docela to s ním zamává :s:
Taky jsem byla hodně let v zahraničí u moře a mám spoustu zážitků,to byly časy :dance: a je mi někdy hodně smutno :( že už se to nevrátí..ale kdybych si mohla samozřejmě vybrat,tak bych malého nedala ani za nic na světě :h: jen prostě ANO vzpomínám často,takže jsem taky divný patron :s:

Znám to taky, třeba když jsem nemocná, zoufale bych potřebovala se pár dní vyležet a prostě musím se aspoň minimem postarat o tři děti. Nemám nikoho kdo by je pohlídal. :n:
A taky mi hodně chybí nedělní líná dopoledne se snídání v posteli a... ;)

ahoj, občas to na mě padne. Já nemám hlídací babičky takže jsem s dětma pořád. Teď jsem se po 3 letech dočkala toho, že děti jely na 4 dny k rodičům do Prahy. Ač to zní asi hnusně tak jsem se na den kdy odjedou a bude tu klid a ticho těšila. Uklidila jsem celej byt, umyla okna a uklidila kuchyň. Další den jsem jela do města zaplatit popelnice a courla jsem se po centru. Samozřejmě mě to hlavně táhlo do obchodu s hračkama a dětskym oblečením :s: . Musim říct, že když jsem viděla maminky s dětma, tak mi bylo smutno že ty 2 raubíře nemám sebou a nerozčiluju se snima :s: . Další den už jsem se opravdu nudila. Upekla jsem, nakoupila a uvařila a moc jsem se těšila až přijedou. Toho klidu a ticha na mě bylo moc. Jsem moc ráda že jsem mohla na párd ní vypnout a dělat jiné věci než ostatní dny.
Já jsem nikdy nevedla nějak akční život. Chodila jsem brzy ráno do práce a kolem 19hodiny jsem se vracela domu. Nakoupila jsem, uvařila a potom se natáhla k telce a nebo studovala věci do práce. O víkendu jsme buď pomáhali rodičům na zahradě a nebo jeli na výlet. Do kina ani na disko jsme nechodili. Nějak nás to ani jednoho nebavilo. Na dovolené jsme za celou dobu co jsme byli bezdětní byli jen jednou. Takže musim říct že děti jsou pro nás opravdu spestření. Nutí nás chodit na procházky, vymýšlet zábavu jak doma tak venku, jezdit na výlety.
Je to někdy hodně náročné a hodně na palici. Neříkám že ne. Neříkám že mi občas neprobleskne hlavou jaký byl klid když jsem byli sami.ALe když se vlasntě zamyslim, tak nás děti opravdu naplňují a život nabral jiný směr.
S Ondrou jsem to od začátku měla složité, ale 2 děti jsou opravdu zápřah a je to ohromný rozdíl oproti jednomu. Já jsem tedy poznala velký rozdíl až když Markétě bylo kolem 2 let. Do té doby byla opravdu zlatá a velice nenáročná. Otovíc času jsem měla na toho staršího raracha. Od 2 let cítim že toho mám kolikrát až nad hlavu a večer často padnu za vlast. Přímo hubou do peřin :s: .
Na jednu stranu se těšim až budou starší a soběstačnější a na druhou stranu mám strach..puberta neni žádná sranda a doba je zlá co se týká mezilidských vztahů. Letí to strašně rychle. Markétce jsou v červnu 3 roky a v červenci je Ondrovi 6 let. Už to jsou vlastně velké děti...

Vůbec. U nás se v podstatě nic extra nezměnilo, když pominu nekonečný negativismus, neudělám, mamííííííí..., uááááá... Děláme všechno jako před Zuzkou, jezdíme na kolech, všude spolu, atd., jen jsme se přizpůsobili. Naopak, nepřijít to stvořeníčko v pyžámku ráno k nám do postele, umřeme :) Bude to převážně tím, že brzo čekáme druhé a hlídání funguje. Z počátku 2.těhotenství jsem měla obrovskou chandru z toho, že nebudu moci dál profesně pokračovat, ale už se to srovnalo :)

Já to mám spíš jako lucininenka. Já neměla moc akční život. Pro mne byla jen práce a domů jsem se chodila jen vyspat. Dovolená neexistovala. Teď chodíme do divadla na pohádky, do ZOO, na výlety, loni jsme byli na dovolené 2x (sice jen v ČR, ale bylo to super), atd. Jsem mnohem spokojenější. A jestli někdy lituju, že mám Elinku, tak je to tehdy, když nezvládnu její tříleté období a vyjedu na ni. Pak si říkám, proč jsem si vlastně pořizovala dítě, když jsem pak na něj zlá.

Jo jo, taky to tak mám, a jsem ráda, když jede k babičce na prázdniny, a jen odjede, už je mi smutno a vzpomínám co jsme spolu dělaly :s: :a:

a víš,že ani ne?Zatím :) až bude druhé,tak uvidím,ale zatím mě Luky nijak extra neomezuje,spíš naopak-třeba v sobotu jsme byli v Dinoparku,krásný rodinný výlet,na který bychom se asi s manželem sami nevypravili :) na dovču taky jezdíme stejně jako před malým a kamarádky si oběhnu s malým,taky mají povětšinou všechny děti :) jen teda občas úřady a papírování,na to je to dítě fakt nepraktický a na kontrolu na gyndu se teď vždycky modlím,aby měl manžel nějakou směnu,kdyho může pohlídat :) A minulý týden jsem si neuvěřitelně užila procházku po obchodech,prošla jsem slevy hraček a oblečení,koupila si plavky,dala si v klidu s manželem pizzu a bylo to báječný :) ale jednou za čas mi to bohatě stačí :) Na co vzpomínám je teda cvíčo a bazén,to s Lukym zatím nejde nijak skloubit,ale to se taky časem poddá :) takže až na pár maličkostí mi zatím dítě nijak extra nepřekáží,až budou dvě,tak to asi bude o něco horší :s: :s:

Jo také to na mně občas padne.... bohužel u nás je to znásobené tím, že nemáme vůbec nikoho na hlídání... takže čas pro sebe sami s manželem skoro nemáme... :-( Malou miluji, ale byli jsme zvyklý být hodně akční a bohužel když jsme to s malou zkoušeli není to její šálek čaje a byla protivná...
Nyní jsem těhu a říkám si až dětičky povyrosotu zase to bude jiné, ale to mi zase bude chybět to miminkovské období... :-) na všem je něco :-)
Miminko, 3-4leté dítě a ty jejich rozumy... pak před pubertou jako parťáci... no puberta to asi nebude zrovna idylické období a pak už nás nebudou potřebovat :-)