Holky, tak jak jsem tu psala s tou tchýní, že nám chce vzít

malou a ať táhnu do práce, no tak dneska ráno na mě manžel, že ať si připravim životopis kvůli práci... Tak já že to má čas. A on jak čas, moje máma přece... A já jsem se nasrala, a řekla mu, že mě jeho máma nezajímá, a že jestli si chce vychovávat dítě, ať si nějaké adoptuje, nebo ať řekne o dítě své dceři. Že jsem malou porodila pro nás a ne pro jeho mámu, a že ať si jeho maminka laskavě uvědomí, že u nás je úplně jiná situace než v jejich státě, a že je doma každá normální máma, pokud jí to finanční situace aspo´ˇn trochu dovolí. A že si nemyslím, že my bychom na tom byli nějak zle, abych aspoň do dvou let nemohla být doma. Že už tak udělám ústupek, protože jsme původně počítali se třema rokama, a že klidně půjdu do práce, pokud se maminka nastěhuje do Čech, abych malou denně měla u sebe. Což ovšem nehrozí, a proto půjdu do práce, AŽ mi malou vezmou do školky. Koukal na mě jak na mimozemšťana, ale vypadá to, že se nenaštval. Pokud začne rejt víc a víc, tak mu řeknu, že jestli okamžitě nepřestane, budu na MD do Markétčiných 3 let, jak bylo původně zamýšleno. A nesmírně se mi tím ulevilo, fakt, mám radost, že jsem mu konečně řekla, jak se věcoi maj.
MNoc díky vám všem, které jste mě podpořily, moc jste mi pomohly, i v tom říct manželovi, co mám na srdci.